RECENZE – VÍKEND PLNÝ VINY

Idylický výlet ale naruší šokující tajemství. Ale ukáže se, že nastávající nevěsta není zdaleka jediná, kdo něco skrývá, a jak začínají jednotlivá tajemství vyplouvat na povrch, hrozí, že se přátelství i manželství rozpadnou. Domů se navíc nevrátí všichni.

Dva manželské páry po čtyřicítce... Rachel a Jack, Paige a Noah... Znají se dlouhá léta a mají za to, že se znají dokonale. Dále mladá Ali, která se brzy provdá za Jackova bratra Willa. Will je tak trochu dobrodruh a čeká na pětici v Portugalsku, kde se bude svatba konat. Před ní si ještě všichni užijí volného času, moře, koktejlů, no zkrátka půjde o skvělý prodloužený, svatební víkend. Tak je to naplánováno. Ovšem ne vždycky se vše odvíjí podle plánu, že. Ali naše čtveřice právě nemusí, mají ji za výstřední osůbku, která snad měla být dokonce Willovi již před nějakou dobou nevěrná. Navíc teď vše ukazuje na to, že by mohla mít poměr s Jackem, manželem Rachel. Rachel tomu nechce věřit, ovšem Paige ji v tom docela slušně utvrzuje. A co Rachel a Noah a jejich společná minulost? 

Autorku Sandie Jonesovou mám moc ráda, všechny její předešlé knihy se mi líbily, z Matčiny hry jsem byla dokonce naprosto nadšená. Na novinku jsem se tedy hodně těšila, bohužel, přišlo velké zklamání.

Kniha Víkend plný viny mi absolutně nesedla, nebavila mě, dočetla jsem ji opravdu s přemáháním. Vůbec mi nejde na rozum, že stejná spisovatelka napsala Matčinu hru. V této knize se neustále omílá jedno a to samé, domněnky, pochyby, podezření, obviňování, ale stále dokola a vlastně je to vše úplně o ničem. K ničemu se nedoberete. V podstatě vůbec nevím, co k ději konkrétně napsat, protože se tam téměř nic nedělo. Parta přátel v uvozovkách jsou zkrátka ubytováni v jedné vile a nastávající nevěsta, kterou podezřívají z všemožných nekalostí, je jim trnem v oku. Ovšem zamést před vlastním prahem by si měli všichni.

Kniha je označena jako thriller, s čímž nesouhlasím, spíš bych ji řadila mezi vztahová dramata. Z postav mi nebyla sympatická ani jedna, možná občas Rachel, ale poté mě zas odradila svými téměř hysterickými výlevy, přestože v jistých situacích dokázala zůstat překvapivě klidná. Konec, kde se možná malinko toho thrilleru objevilo, to za mě zabil úplně. Méně je někdy více.

Věřím, že kniha si své čtenáře najde, ovšem my dvě jsme se minuly a já ji doporučit nemůžu. Velká škoda také je, že všechny knihy autorky jsou vydané v pevné vazbě, pouze Víkend bez viny je brožovaný výtisk. Ladit v knihovně tak knihy nebudou. Ale to je pouze jen moje detailistická připomínka.