Režisér Julius Ševčík: Příběh o vášni, která vede k záhubě i ke štěstí

Napadlo vás při čte­ní romá­nu Skleněný pokoj, jakým způ­so­bem by bylo mož­né toto dílo zfil­mo­vat?

„Moje prv­ní myš­len­ka byla na lid­ský expe­ri­ment. V pře­ne­se­ném smys­lu pro mě vila před­sta­vo­va­la sym­bo­lic­kou zku­mav­ku, do kte­ré se vsa­dí lid­ské osu­dy a che­mic­ký pro­ces je v čase pro­ple­te a navždy změ­ní. Vilu jsem vní­mal jako pro­stor, kte­rý doslo­va nutí ke svo­bo­dě. V pří­bě­hu oží­va­jí tajem­ství, smys­ly a tou­hy oby­va­tel. Historický pří­běh o váš­ni, kte­rá může vest k záhubě i ke štěs­tí plný emo­cí a zvra­tů, mi při­šel pro fil­mo­vou adap­ta­ci ide­ál­ní.“

Můžete pro­zra­dit, jak se rodi­lo obsa­ze­ní hlav­ních rolí?

„Příběh vily je z pod­sta­ty mezi­ná­rod­ní. Za téměř sto let exis­ten­ce domu v něm žili lidé růz­né­ho půvo­du, hovo­ří­cí něko­li­ka jazy­ky a bylo jas­né, že obsa­ze­ní tomu musí odpo­ví­dat. Producent při­šel už na začát­ku s nápa­dem obsa­dit do role Hany Carice van Houten, což se mi vel­mi líbi­lo, ale pochy­bo­val jsem, že Carice roli vez­me. Když zača­lo být asi po půl roce jas­né, že by to moh­lo vyjít, zača­li do pro­jek­tu vstu­po­vat dal­ší skvě­lí her­ci, Hanna Alström, Roland Moller, Alexandra Borély a nako­nec se pro­du­cen­to­vi poda­ři­lo zís­kat Claese Banga do role Viktora. Příležitost pra­co­vat s tako­vým obsa­ze­ním, a navíc opět s Karlem Rodenem byla napros­to fan­tas­tic­ká.“

Čtenáři romá­nu Skleněný pokoj se čas­to sho­du­jí, že je uchvá­ti­lo, že hlav­ní roli hra­je dům, vila „Landauer“. Jak vy vní­má­te roli vily, Skleněného poko­je ve fil­mo­vém pří­bě­hu?

„Paralelně s romá­nem jsem četl ješ­tě jed­nu kníž­ku s názvem Architektura štěs­tí, kte­rá byla o tom, jak domy, v kte­rých žije­me ovliv­ňu­jí naše poci­ty, myš­le­ní, jed­ná­ní a tudíž vzta­hy. Když se podí­vá­te napří­klad na nacis­tic­kou archi­tek­tu, tak máte pocit veli­káš­ství, útla­ku, bez­cit­nos­ti, odlid­ště­ní podob­ně jako u sovět­ské archi­tek­tu­ry, kte­rá je ješ­tě hor­ší. Oproti tomu, když vstou­pí­te do moder­nis­tic­ké vily máte pocit, že jste sou­čás­tí pří­ro­dy, pocit inti­mi­ty, svět­la a svo­bo­dy.

Chtěl jsem, aby do fil­mu pře­šla auten­tic­ká atmo­sfé­ra mimo­řád­né­ho pro­sto­ru vily, kte­rá se navíc pro­mě­ňu­je v čase. V zimě, když ven­ku opa­da­jí stro­my a sklo zamrz­ne, je skle­ně­ný pokoj tro­chu děsi­vý a čer­no­bí­lý. V létě je pro­svět­le­ný a půso­bí až nad­po­zem­sky krás­ně. Tyto poci­ty jsou v kni­ze skvě­le popsá­ny a sou­vi­sí s nála­dou postav a ovliv­ňu­jí jejich jed­ná­ní. I z toho­to pohle­du bylo důle­ži­té točit film v reál­né vile, i přes­to, že to půso­bí růz­né tech­nic­ké pro­blémy a nut­nost roz­dě­lit natá­če­ní do dvou obdo­bí.“

Architekt Von Abt se ve fil­mu Liesel ptá, zda je při­pra­ve­na žít ve svět­le? Ve své době to vyža­do­va­lo vel­kou odva­hu. Jsme dnes obec­ně při­pra­ve­ni žít ve svět­le? Nebo nao­pak díky moder­ním tech­no­lo­giím neži­je­me ve svět­le až pří­liš?

„Jak kdo. Někdo ke svět­lu smě­řu­je, jiný se rad­ši scho­vá­vá. Někoho zají­má svo­bo­da, jiné­ho ne. Moderní tech­no­lo­gie s tím nema­jí nic spo­leč­né­ho, a pokud mys­lí­te soci­ál­ní sítě, tak ty budou pod­le mě jed­nou pova­žo­va­né za stej­ně úžas­né jako kou­ře­ní.“

Film vyprá­ví o jedi­neč­ném vzta­hu dvou žen, kte­rý pře­sá­hl hra­ni­ce přá­tel­ství - jak bys­te cha­rak­te­ri­zo­val hlav­ní hrdin­ky Hanu a Liesel a jejich role v tom­to vzta­hu?

„Liesel má rodi­nu, děti, odpo­věd­nost za dru­hé, zatím­co Hana je v tom­to smys­lu vol­ná, neří­ze­ná stře­la. Jejich život­ní ces­ta je plná zvra­tů, dra­ma­tic­kých his­to­ric­kých okol­nos­tí, pří­le­ži­tos­tí i pře­ká­žek, kte­ré nebu­du vyzra­zo­vat.“

---

Popis	Deutsch: Julius Ševčík beim Photo Call zu Masaryk / A Prominent Patient bei der Berlinale 2017
Datum	16. úno­ra 2017, 18:14:38
Zdroj	Vlastní dílo
Autor	Maximilian Bühn

Tento sou­bor pod­lé­há licen­ci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licen­ci 4.0 International
Uveďte auto­ra: Maximilian Bühn, CC-BY-SA 4.0
Dílo smí­te: šířit – kopí­ro­vat, dis­tri­bu­o­vat a sdě­lo­vat veřej­nos­ti upra­vo­vat – poz­mě­ňo­vat, dopl­ňo­vat, vyu­ží­vat celé nebo čás­teč­ně v jiných dílech Za těch­to pod­mí­nek: uveď­te auto­ra – Máte povin­nost uvést autor­ství, poskyt­nout odkaz na licen­ci a uvést, pokud jste pro­ved­li změ­ny. Toho může­te docí­lit jakým­ko­li rozum­ným způ­so­bem, avšak ne způ­so­bem nazna­ču­jí­cím, že by posky­to­va­tel licen­ce schva­lo­val nebo pod­po­ro­val vás nebo vaše uži­tí díla. zacho­vej­te licen­ci – Pokud toto dílo jak­ko­liv upra­ví­te nebo pou­ži­je­te ve svém díle, máte povin­nost výsle­dek své prá­ce šířit pod stej­nou nebo slu­či­tel­nou licen­cí.

---