Román z pokoje 128 – Cathy Bonidan (recenzní kniha)

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku veli­ce děku­ji nakla­da­tel­ství Metafora

Zdravím všech­ny své báječ­né čte­ná­ře u nové­ho člán­ku!

Po del­ší době tu pro vás mám opět recen­zi na jed­nu kni­hu z edi­ce 7lásky, kte­rou s vel­kým nad­še­ním ode­bí­rám od nakla­da­tel­ství Metafora, kte­ré mě těmi­to román­ky záso­bu­je. Tak nějak se cítím jako moje již bohu­žel neži­jí­cí babič­ka, u kte­ré si pama­tu­ju, že sbí­ra­la tako­vé ty ten­ké har­lekýn­ky, pama­tu­ju si že jich míva­la plnou kra­bi­ci. Ono svým způ­so­bem se tomu 7lásky tro­chu podo­ba­jí, jsou to také romá­ny, ale tak tro­chu jina­čí, není to tako­vá ta typic­ká „čer­ve­ná knihov­na“ jako har­lekýn­ky býva­ly???? Dnes tu pro vás mám kni­hu Román z poko­je 128 a je to přes­ně tako­vý pří­běh, kte­rý má do har­ke­lýn­ky oprav­du hod­ně dale­ko???? Proč, to se dozví­te níže v recen­zi????

Autor: Cathy Bonidan
Počet stran: 246
Nakladatelství: Metafora
Rok vydá­ní: 2020
Série/Edice: 7lásky
Překlad: Hana Davidová

Kdo si nikdy nepřál, aby mu do živo­ta zasá­hl závan roman­ti­ky?

Když si Anne-Lise objed­ná­vá pokoj č. 128 v hote­lu Beau Rivage, aby moh­la strá­vit krát­kou dovo­le­nou v Bretani, ješ­tě netu­ší, jak se jí tím pro­mě­ní život. V noč­ním stol­ku obje­ví ruko­pis kni­hy… a v něm adre­su. Jako láhev vylo­ve­nou z moře posí­lá ruko­pis tomu, o kom se domní­vá, že je jeho maji­te­lem. Ale nejdřív si pří­běh pře­čte.

Je krás­ný a dojem­ný. A nedo­kon­če­ný. K její­mu pře­kva­pe­ní autor ruko­pi­su Sylvester na zprá­vu odpo­ví. Zaskočí ji tvr­ze­ním, že ruko­pis ztra­til již před 33 lety během letu z Francie do Kanady. A dosud ho nedo­psal. Sylvester tou­ží jen po kli­du a zapo­mně­ní, ale Anna-Lise se k jeho vel­ké­mu zdě­še­ní roz­hod­ne při­jít na to, jak se ruko­pis do její­ho poko­je dostal. Prostřednictvím dopi­sů se dozví­dá o jeho puto­vá­ní od čte­ná­ře ke čte­ná­ři i o tom, jak pozna­me­nal život kaž­dé­ho z nich. A tak se před ní odví­jí pří­běh plný milost­ných citů i roze­pří, přá­tel­ství, pohnu­tých osu­dů a důvěr­ných tajem­ství.

A čím víc se ces­ta nedo­kon­če­né­ho ruko­pi­su blí­ží k poko­ji č. 128, tím je jas­něj­ší, že má moc změ­nit život i jí… 

Co na prv­ní pohled čte­ná­ře na kni­ze zaujme, je její zpra­co­vá­ní. Celá kni­ha je kom­plet­ně tvo­ře­na pou­ze vyprá­vě­ním ve for­mě dopi­sů. Celou dobu čte­ní tu máme pou­ze kore­spon­den­ci mezi něko­li­ka posta­va­mi, ke kte­rým se poma­lin­ku při­dá­va­jí dal­ší a dal­ší pro­ta­go­nis­té celé­ho sple­ti­té­ho pří­bě­hu.

Francouzský román začí­ná, jak už název tro­chu napo­ví­dá, v jed­nom hote­lo­vém poko­ji, kon­krét­ně 128. Hlavní hrdin­ka Anna-Lise najde v poko­ji v noč­ním stol­ku zapo­me­nu­tý ruko­pis, kte­rý si ze zvě­da­vos­ti pře­čte. Text ji napros­to uchvá­tí, a pro­to se roz­hod­ně kon­tak­to­vat auto­ra a ruko­pis mu vrá­tit, pro­to­že v něm vidí poten­ci­ál pro vydá­ní. A pro­to­že si je jis­tá, že po něm autor urči­tě pát­ral. Pomalinku se tu roz­ví­jí pří­běh jed­no­ho počí­na­jí­cí­ho přá­tel­ství mezi auto­rem a čte­ná­řem. Do toho se poma­lin­ku vklá­da­jí dal­ší lidé a kore­spon­den­ce se roz­růs­tá v širo­ké vyprá­vě­ní z růz­ných pohle­dů a při­ná­ší malič­ké stříp­ky do pří­pa­du tajem­né­ho člo­vě­ka, kte­rý do ruko­pi­su něco dopsal. Ana-Lise chce najít toho taju­pl­né­ho člo­vě­ka a snad i zpro­střed­ko­vat setká­ní původ­ní­ho auto­ra s dotyč­ným „pisál­kem“.

Jak už to u sed­mi­lá­sek bývá, začet­la jsem se hned od prv­ní strán­ky. Tuhle kníž­ku jsme měla zastr­če­nou v kabel­ce, když jsem jela k zuba­ři, kam jsem nako­nec dora­zi­la o něja­kých 20 minut dří­ve. Vždycky se sna­žím, když takhle někam ces­tu­ji, mít s sebou buď čteč­ku, nebo aspoň něja­kou ten­čí kni­hu. Rozečetla jsem před návště­vou zuba­ře a o dva dny poz­dě­ji dočet­la. Schválně jsem si kni­hu kous­ko­va­la, pro­to­že bych ji jinak pro svůj jed­no­du­chý způ­sob vyprá­vě­ní zhlt­la na pose­ze­ní. Jak jsem již psa­la výše, celá kni­ha je vyprá­vě­na kore­spon­den­cí mezi růz­ný­mi posta­va­mi. Žádný z dopi­sů nijak pří­liš dlou­hý, nanej­výš 3 strán­ky. Příběh díky tomu cel­kem rych­le ubí­há a pří­jem­ně se čte. Autorka má pří­jem­ný styl vyprá­vě­ní a vyja­d­řo­vá­ní, v celé kni­ze jsem nena­šla jedi­ný pře­klep ani „nesmy­sl­nou“ větu, tak­že i prá­ce pře­kla­da­tel­ky zde zafun­go­va­la výbor­ně. Kniha mě zkrát­ka veli­ce bavi­la.

Celá ta záha­da jed­no­ho nale­ze­né­ho ruko­pi­su mě hod­ně bavi­la a četl se veli­ce pří­jem­ně. Naprosto ide­ál­ní kníž­ka na nynej­ší pošmour­né pod­zim­ní, dopo­ru­ču­ji ke kni­ze skle­nič­ku vína nebo hrnek hor­ké­ho čaje (já voli­la tu prv­ní vari­an­tu a uži­la jsem si rela­xač­ní večer). Tuhle útlou kní­žeč­ku roz­hod­ně mohu dopo­ru­čit????

Ještě jed­nou děku­ji za recenz­ní kni­hu nakla­da­tel­ství Metafora. Knihu může­te zakou­pit zde: Román z poko­je 128