ROZHOVOR S JOSEFEM TROJANEM

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Chtěli jsme natočit příběh, který bude co nejvěrnějšía zároveň snesitelnější pro co největší skupinu lidí.”

 Představte vaši posta­vu alko­ho­li­ka Adama.

Adam je kluk jako kaž­dý dru­hý. Čeká ho matu­rit­ní zkouš­ka, vyso­ká ško­la. Rodiče o něj neje­ví zájem hod­ný rodi­čů a to mu dává pro­stor pro věci, kte­ré ho byť v daný moment těší, ale v dlou­ho­do­běj­ším hori­zon­tu ho začnou pěk­ně mrzet. V tom­to pří­pa­dě se jed­ná o alko­hol. O něco, co se v této zemi seže­ne v kaž­dém věku prak­tic­ky kde­ko­liv.

Jak došlo k tomu, že jste s Davidem Vignerem nato­čil celo­ve­čer­ní film?

Úplně stan­dard­ně. David mě kon­tak­to­val, já si pře­če­tl scé­nář, na kte­rém mě zau­ja­lo pri­már­ně téma, a prá­vě díky téma­tu jsem se ve výsled­ku roz­ho­dl film točit.

A jaká byla vaše úpl­ně prv­ní reak­ce po pře­čte­ní scé­ná­ře Abstinenta?

Že jsem prá­vě pře­če­tl scé­nář, ve kte­rém se skrý­vá urči­tý morál­ní apel. Za to jsem byl moc rád a uvi­dí­me, jest­li jsme ho zacho­va­li i po zre­a­li­zo­vá­ní scé­ná­ře. Navíc to byl tedy morál­ní apel v oblas­ti, kte­rá mě už v tu dobu nezá­vis­le na fil­mu zají­ma­la.

Pokud bys­te zavzpo­mí­nal na natá­če­ní, jak to pro­bí­ha­lo, včet­ně vaše­ho neleh­ké­ho úko­lu ztvár­nit posta­vu alko­ho­li­ka?

Natáčení jsem si užil, nicmé­ně zde byla celá řada fak­to­rů, kte­ré mi to v pod­sta­tě zaka­zo­va­ly. Ať už je to samot­né téma, kte­ré samo o sobě roz­hod­ně není úsměv­né, nebo napří­klad loka­ce, na kte­rých jsme toči­li. Ponořili jsme se totiž pří­mo do jádra léčeb­ny v Bohnicích, což bylo ne vždy pří­jem­né pro­stře­dí. Za to jsem byl ale rád. Samotná posta­va Adama nemě­la být něja­kým způ­so­bem výstřed­ní či aty­pic­ká. Měl to být úpl­ně nor­mál­ní kluk. Nechtěli jsme z něj udě­lat posta­vu, kte­rá bude mít něja­ké alter­na­tiv­ní důvo­dy k uží­vá­ní alko­ho­lu. Ale ty úpl­ně nej­běž­něj­ší a nej­li­do­věj­ší v tomhle věku.

Co bylo pro vás nej­těž­ší?

Najít v posta­vě míru, kte­rá je sne­si­tel­ná jak pro základ­ní, tak pro střed­ní ško­lu. Přeci jenom zde jde pri­már­ně o to, aby se nad fil­mem zamys­le­li mla­dí lidé.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s ostat­ní­mi her­ci?

Skvělá. Rád na ně vzpo­mí­nám. Jsou to všech­no pokor­ní a sym­pa­tič­tí lidi. S tako­vý­ma se pak pra­cu­je moc pří­jem­ně.

Režisér David Vigner zmí­nil, že film Abstinent není bojem pro­ti alko­ho­lis­mu, že chce pou­ze pou­ká­zat na toto téma. Co vy na to?

Naprosto sou­hla­sím. Příběh není posta­ven tak, aby zni­čil alko­ho­lis­mus. To je dost naiv­ní před­sta­va, kte­rá by dopadla kata­stro­fál­ně. Chtěli jsme nato­čit pří­běh, kte­rý bude co nej­věr­něj­ší a záro­veň nej­sne­si­tel­něj­ší pro co nej­vět­ší sku­pi­nu lidí. Primárně pak pro mla­dé. Zachytit pří­běh, o kte­rém si může v pod­sta­tě kaž­dý říct „Jo, to by se mi moh­lo vlast­ně taky stát”.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s reži­sé­rem Davidem Vignerem?

David je pro­fe­si­o­nál. Má za sebou nejed­no natá­če­ní a spous­tu růz­no­ro­dých zku­še­nos­tí z fil­mo­vé­ho prů­mys­lu. To mu dodá­vá při prá­ci klid, pro­to­že vět­ši­nou vše běží, jak má. K her­cům je veli­ce ote­vře­ný. Choval se k nám veli­ce ucti­vě. Až to občas při­po­mí­na­lo něja­ká tři­cá­tá léta. Super to bylo.

Improvizovali jste na pla­ce?

Improvizovali jsme veli­ce čas­to. Aspoň co si pama­tu­ji.

Jaké máte dal­ší umě­lec­ké plá­ny?

Momentálně jsem doto­čil film s Agnieszkou Holland - Šarlatán. Čekají mě dvě pre­mi­é­ry včet­ně Abstinenta. Obě pod zášti­tou CinemArtu, za což jsem rád.

Co bys­te vzká­zal svým fanouškům i ostat­ním divá­kům, kte­ří zaví­ta­jí do kin na film Abstinent?

Dejte fil­mu šan­ci. Udělá mi to radost a měj­te se prí­ma!