Rozhovor se Zuzanou Mauréry, představitelkou učitelky

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

O tom, že se bude točit film Učitelka, jste se dozvě­dě­la ješ­tě před jeho výro­bou. Jak vlast­ně k vaší spo­lu­prá­ci s Janem Hřebejkem došlo?

Že pan Hřebejk bude točit ten­to film, jsem se para­dox­ně dozvě­dě­la náho­dou z roz­ho­vo­ru v něja­kém čes­kém časo­pi­se. Chtěl mys­lím obsa­dit paní Šafránkovou, ale ta sho­dou okol­nos­tí natá­če­la něja­kou jinou uči­tel­ku, tak hle­dal prav­dě­po­dob­ně v oblast­ních diva­dlech něja­kou jinou zná­mou hereč­ku. Tehdy jsem si řek­la, že kdy­by dělal cas­ting, tak by to pro mě moh­la být šan­ce, ale že se na Slovensko asi třást nebu­de… A když mi spo­lu­pro­du­cent­ka fil­mu Zuzka Mistríková za půl roku jen tak mezi řečí špit­la, že asi budu dělat kon­kurz, pěk­ně jsem tam „naho­ru“ podě­ko­va­la, jak mi to skvě­le zaří­di­li.

Problém mani­pu­la­ce, kte­ré­ho se sní­mek týká, je aktu­ál­ní v jaké­ko­li době nehle­dě na poli­tic­kou situ­a­ci... Jak se vám tato roz­po­ru­pl­ná posta­va hrá­la?
Samozřejmě, bez deba­ty, mani­pu­la­ce je hnus­ná věc a je to všu­de. Má to nave­nek nor­mál­ní tvář a my si na to všich­ni poma­lu zvy­ká­me. Scénář byl výbor­ný a posta­va uči­tel­ky byla napsa­ná tak, že bylo co hrát, a hlav­ně jsem se těši­la na v pod­sta­tě zápor­nou posta­vu. Na ty jsem zatím nemě­la moc štěs­tí. Na scé­ná­ři i na posta­vě se mi líbi­lo, že neby­lo jed­no­znač­né, jest­li jde o kome­dii, nebo dra­ma. A to mě moc bavi­lo a sna­ži­la jsem se to na té hra­ně udr­žet. Náročné to až tak neby­lo, pro­to­že byl dob­rý scé­nář a bavi­lo nás to.

Učitelka mani­pu­lu­je rodi­či skr­ze své žáky, kte­ří jsou ve fil­mu vel­mi důle­ži­tý­mi posta­va­mi. Jak se vám s toli­ka dět­ský­mi „kole­gy“ hrá­lo? Jsou děti obec­ně dob­rý­mi herec­ký­mi part­ne­ry?
Děti byly vel­mi dob­ře vybra­né, a to nejen díky podob­nos­ti se svý­mi fil­mo­vý­mi rodi­či. Hrál s námi i vnuk pana Labudy a ten byl také vel­mi šikov­ný. Měli jsme tam jed­nu del­ší scé­nu s tří­dou, kte­rou bylo potře­ba nato­čit na prv­ní dobrou. Před ní jsem měla respekt, pro­to­že reak­ce dětí na dru­hou a tře­tí klap­ku jsou už mír­ně znudě­né.

Sešla jste se před kame­rou nebo na jeviš­ti už s někte­rý­mi z vašich dospě­lých herec­kých kole­gů z fil­mu Učitelka? Je pro her­ce tako­vá před­cho­zí spo­lu­prá­ce vždy výho­dou?
Ano, s vět­ši­nou her­ců jsem se zna­la vel­mi dob­ře. S Csongorem Kassaiem máme spo­leč­nou zájez­do­vou insce­na­ci Romeo a Julie po tři­ce­ti letech. Z čes­kých kole­gů jsem hrá­la napří­klad dvě insce­na­ce s Martinem Havelkou v Městském diva­dle v Brně. A samo­zřej­mě je tu také Peter Bebjak, kte­rý reží­ro­val seri­ál Odsouzené, kde jsem hrá­la hlav­ní roli. Byla to fajn par­ta. Vlastně se na pla­ce setka­li i tři reži­sé­ři, kro­mě Petra Bebjaka nám škol­ní­ka hrál ješ­tě Martin Šulík, to mě moc potě­ši­lo.

Jde o vaši prv­ní spo­lu­prá­ci s před­ním čes­kým reži­sé­rem Janem Hřebejkem. V čem pro vás byla spo­lu­prá­ce s ním oje­di­ně­lá? Dával vám napří­klad jako hereč­ce ve ztvár­ně­ní posta­vy uči­tel­ky něja­kou vol­nost?
Pro mě to byla jed­na z nej­pří­jem­něj­ších spo­lu­pra­cí. Myslím, že si pan Hřebejk vel­mi důsled­ně vybí­rá her­ce už při cas­tingu a potom s nimi na pla­ce už nemá tolik prá­ce. Scénář byl napsa­ný tak, že ani neby­lo moc o čem dis­ku­to­vat. Já jsem cíti­la jeho důvě­ru a měla jsem pocit, že ho to cel­kem baví. Velmi dob­ře se mi s ním pra­co­va­lo a jsem za tuto pří­le­ži­tost vděč­ná.