Shortbus

Před prv­ním shléd­nu­tím fil­mu je člo­věk plný oče­ká­vá­ní – bude film lep­ší než  čekám? Bude to kata­stro­fa? Nezklame mě rozuz­le­ní? Někdy jsme při odcho­du spo­ko­je­ní, jin­dy vyve­de­ní z míry, zkla­ma­ní; a občas máme v hla­vě spous­tu otá­zek. Otázky jsou to, co si odne­se­te ze sle­do­vá­ní sním­ku Shortbus.

Shortbus je klub, ve kte­rém se schá­zí růz­né exis­ten­ce obý­va­jí­cí měs­to New York. Mají mož­nost zde ote­vře­ně pro­vá­dět činn­nos­ti, kte­ré je těší, kte­ré jsou sou­čás­tí jejich při­ro­ze­nos­ti, kte­ré „běž­ná“ popu­la­ce neak­cep­tu­je. Podotkněme, že se jed­ná veskr­ze o čin­nos­ti spo­je­né se sexu­a­li­tou. Nic není zaká­zá­no, kaž­dý si při­jde na své. Je libo se dívat, při­dat se či jen kon­ver­zo­vat? Hledáte spří­z­ně­né duše? Od toho jsme zde…

 

Propojením tří dějo­vých linií vzni­ká nád­her­ně uce­le­ný pří­běh, ve kte­rém jste stá­le zno­vu pře­kva­po­vá­ni. Sledujme pří­běh 1) hete­ro­se­xu­ál­ní­ho man­žel­ské­ho páru, 2) homose­xu­ál­ní­ho páru a 3) domi­ny. Osudy těch­to lidí se setká­va­jí a pro­tí­na­jí ve chví­li, kdy všich­ni řeší svá trá­pe­ní, pro­blémy. Neschopnost dosáh­nout orgas­mu, depre­se, bez­na­děj, potla­če­ní iden­ti­ty, hlu­chá komu­ni­ka­ce. Vítejte do spo­lečn­ství, kde nikdo není vlast­ně tak doce­la šťast­ný.

 

Tento film není ničím ori­gi­nál­ní a přes­to divá­ko­vi zůstá­vá dlou­ho v hla­vě – tedy pokud je nad ním ochot­ný pře­mýš­let. Shortbus nena­bí­zí totiž mno­ho odpo­vě­dí. Seznámí sice divá­ka s mužem, kte­rý se půl roku chys­tá na svou sebe­vraž­du a dělá opat­ře­ní, ať jeho part­ner není sám až on zemře, ale na závěr nepro­zra­dí de fac­to nic. Ukáže náznak mož­nos­ti inter­pre­ta­ce a pak – titul­ky. Také umož­ní divá­ko­vi sle­do­vat pří­běh Severin, kte­rá neu­mí žít se svým pra­vým jmé­nem (kte­ré vám nepro­zra­dímJ - doce­la sto­jí za to si počkat na jeho zně­ní) a tou­ží dělat mno­hem pro­s­těj­ší věci, než mlá­tit chla­py bičí­kem a podob­né úko­ny. A co mys­lí­te, dozví­te se zda se jí to pove­de? Tušíte správ­ně. Jakoby dopo­pře­dí celé­ho fil­mu se ovšem dere linie, kte­rá je kupo­di­vu nejmé­ně zají­ma­vá. Psychoterapeutka (odbor­ni­ce na part­ner­ské a sexu­ál­ní pro­blémy), kte­rá má za man­že­la muže se záli­bou v S/M, kte­rý ji to ovšem nikdy neřekl, pro­to­že se bojí, že by to nepo­cho­pi­la; a ona pro­změ­nu není schop­na dosáh­nout orgas­mu a tak se sta­ne, že občas nafac­ku­je své­mu kli­en­to­vi (což je sku­teč­ně ve fil­mu dáno do pří­mé sou­vis­los­ti). Tak se po vel­kou část doby fil­mu vedou řeči o sexu a orgas­mu, až se občas neu­brá­ní­te ušklíb­nu­tí, že to až snad tro­chu pře­há­ní. Musím se při­znat, že pro mě vyús­tě­ní této linie bylo lehce zkla­má­ním, pro­to­že na závěr došlo k sklouz­nu­tí k fád­nos­ti, kte­ré­ho jsme moh­li být ušet­ře­ni. A navíc mě napa­dá otáz­ka: Proč tato linie skon­či­la tak jas­ně, když ostat­ní zůsta­ly v mlze?? Je to Škoda.

 

Během fil­mu se také sezná­mí­te s mno­ha bizard­ní­mi posta­vič­ka­mi, kte­ré jsou ovšem vel­mi uvě­ři­tel­né a tak lid­ské! Nezapomenutelná je scé­na, kra­tič­ká – snad 3 minu­ty trva­jí­cí, ve kte­ré roz­prá­ví s mla­dým hochem sta­řič­ký býva­lý sta­ros­ta NY. Jeho mono­log pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co film nabí­zí. Další krás­nou posta­vou je „prů­vod­ce“ Shortbusem. Jeho vystou­pe­ní opět sní­mek pří­jem­ně osvě­žu­jí a navíc utvá­ří atmo­sfé­ru; až je uvi­dí­te, pocho­pí­te.

 

Ještě bych se zřej­mě měla zmí­nit o vel­mi „zají­ma­vých“ sexu­ál­ních scé­nách, kte­ré film pro­stu­pu­jí od prv­ních minut až do spuš­tě­ní závě­reč­ných titul­ků. Ale neu­dě­lám to. Jsou pros­tě sou­čás­tí fil­mu, kte­rou není potře­ba osvět­lo­vat. Snad jen podotknu, že pří­stup­nost od 18ti let je snad­no pocho­pi­tel­ná. A tak mě napa­dá, že mož­ná i pro­to bylo kino tak nezvykle zapl­ně­né.

 Takže na závěr jen toto: nechoď­te na Shortbus pokud vás zrov­na sužu­jí depre­se a jiné obtí­že, pokud nemá­te rádi nezvyk­lý sex, pokud se vám nechce pře­mýš­let, pokud nesne­se­te pohled na dva a více prak­ti­ku­jí­cí homose­xu­á­ly a pokud jde­te na prv­ní ran­de. Všem ostat­ním pře­ji ničím neru­še­nou podí­va­nou a dosta­tek pro­sto­ru na pře­mýš­le­ní po skon­če­ní pro­jek­ce.

---

---