Smrtelné zlo 2

Ash (Bruce Campbell) se svou pří­tel­ky­ní Lindou (Denise Bixler) při­jíž­dí na cha­tu, kte­rá sto­jí opuš­tě­ná v lese. Tam si pus­tí pás­ku, na kte­ré je nahrán úvod­ní text Necronomicu, pra­dáv­né Knihy mrtvých. Tím však pro­bu­dí okol­ní démo­ny, kte­ré si vez­mou jeho pří­tel­ky­ni a jemu opa­nu­jí pra­vou ruku. Brzy na cha­tu při­jíž­dí sku­pin­ka dal­ších lidí, kte­ří však najdou jen krev, roz­bi­tý dům a Ashe, kte­rý mezi­tím...

První Smrtelné zlo Sam Raimi rea­li­zo­val prak­tic­ky na kole­ni, po záslu­ze se ovšem z prv­ní­ho Evil Dead sta­la instant­ní kla­si­ka, kte­rá udě­la­la legen­du nejen z něho, ale i před­sta­vi­te­le Ashe Williamse Bruce Campbella. Nechat ovšem svět Smrtelného zla by byla ško­da, už během pří­prav prv­ní­ho fil­mu si sám Raimi, že by moh­lo dojít na pokra­čo­vá­ní. Původně se mělo ces­to­vat v čase, ten­to kon­cept si ovšem nako­nec Raimi díky níz­kým nákla­dům (3 a půl mili­o­nů dola­rů) musel téměř nechat na příš­tě a došlo tak na pokra­čo­vá­ní, kte­ré se drže­lo více „při zemi“. S odstu­pem času je poté snad­né říci, že je Smrtelné zlo 2 dodnes dost mož­ná jed­ním z nej­lep­ších pokra­čo­vá­ní všech dob a po vzo­ru tako­vé­ho Terminátora 2 doká­že své­ho před­chůd­ce nama­zat na chle­ba. To pře­de­vším i díky fak­tu, že na to Raimi šel ten­to­krát kra­pet jinak.

Smrtelné zlo 2 totiž zůstá­vá horo­rem, záro­veň je ovšem kome­dií, kte­rá dala Bruci Campbellovi šan­ci pro­je­vit svo­je feno­me­nál­ní kome­di­ál­ní nadá­ní. Sam Raimi se navíc nevy­čer­pal a i dru­hé Smrtelné zlo je plné audi­o­vi­zu­ál­ních nápa­dů, gro­tesk­ně ladě­ných bru­tál­ních smr­tí a ješ­tě více ten­to­krát vsa­dil na prak­tic­ké efek­ty sklou­be­né se stop-motion ani­ma­cí, kte­ré opět vytřou zrak i díky fak­tu, že roz­po­čet ani ten­to­krát nebyl nata­ho­va­cí. Raimi přes­to dostal vět­ší roz­po­čet (jed­nič­ka vznik­la za skrom­ných 375 tisíc dola­rů) a před­ve­dl, že z něj doká­že vyždí­mat maxi­mum.

Smrtelné zlo 2 si chví­le­mi uta­hu­je i ze své­ho před­chůd­ce, kdy pře­de­vším Raimimu nechy­bí nad­hled v rám­ci kla­sic­kých a už v 80. letech kra­pet okou­ka­ných horo­ro­vých šab­lon a i pro­to doká­že se zdán­li­vě vyčer­pa­ným kon­cep­tem pra­co­vat svě­že. Jeho čer­ný humor pořád balan­cu­je mezi úsměv­ný­mi momen­ty a momen­ty vyvo­lá­va­jí­cí mra­ze­ní, už minu­le navíc bylo oči­vid­né, že má Raimi poměr­ně širo­kou a v jis­tých ohle­dech mor­bid­ní před­sta­vi­vost, kte­rou i ten­to­krát doká­zal zúro­čit. Tehdy 28-letý mla­dík tak doká­zal při­jít i s nápa­dy jako je sou­boj s vlast­ní démo­ny posed­lou rukou, kon­fron­ta­ce s posed­nu­tým nábyt­kem či nástu­pem Ashe Williamse v jeho nej­slav­něj­ší podo­bě, tedy s moto­rov­kou v jed­né paži a s bro­kov­ni­cí v dru­hé ruce. I posled­ní minu­ty otví­ra­jí­cí vrát­ka pro Ashovo nové dob­ro­druž­ství jsou nesku­teč­ně půso­bi­vé a Raimi v nich utvr­dí kre­a­ti­vi­tu, prá­ci s napě­tím i oním humo­rem, kte­rý ovšem pocho­pi­tel­ně není pro kaž­dé­ho. Není nut­né dodá­vat, že pře­de­vším pro lidi se slab­ším žalud­kem je dru­hé Smrtelné zlo prak­tic­ky nekou­ka­tel­nou zále­ži­tos­tí.

Raimi v pod­sta­tě roz­ší­řil vše fun­gu­jí­cí již v jed­nič­ce a mohl roz­ší­řit myto­lo­gii. U Smrtelného zla 2 vlast­ně sta­čí jen vypnout a sle­do­vat, že se zde sku­teč­ně moment za momen­tem dohro­ma­dy klou­bí povin­ně iko­nic­ká horo­ro­vá zába­va, kdy je s odstu­pem času sice hez­ky vidět, že Sam Raimi o svou vizu­ál­ní dra­vost nepři­šel ani po letech, tvor­ba jeho mlad­ší­ho já ovšem pře­ci jen byla tro­chu jiné kafe. Raimi tu navíc v prv­ních minu­tách tak tro­chu před­vá­dí rema­ke prv­ní­ho Smrtelného zla, kte­ré je díky vyš­ším pro­dukč­ním mož­nos­tem kra­pet oká­za­lej­ší, přes­to půso­bi­vé a půso­bí­cí dojmem, že si Raimi obdi­vu­hod­ně plní svou vizi, kdy je nej­víc stě­žej­ní, že se mu sku­teč­ně daří balan­co­vat mezi humo­rem a horo­rem. Málokterý horo­ro­vý tvůr­ce si s těmi­to dvě­ma pro­ti­chůd­ný­mi žán­ry doká­že hrát, aniž by se mu při­tom roz­pa­dl celý sesta­ve­ný dome­ček z karet.

Humor ve Smrtelném zlu 2 je vět­ši­nou hod­ně kru­tý a ani v tom­to pří­pa­dě nesed­ne kaž­dé­mu, šťast­liv­ci ovšem sku­teč­ně dosta­nou nesku­teč­ně zábav­nou horo­ro­vou řezbu, kte­rá chr­lí jeden parád­ní moment za dru­hým a pře­de­vším Bruce Campbell v prů­bě­hu půso­bí, že si uží­vá libo­vol­nou hláš­ku či ges­to své posta­vy. Především nástup s ruč­ní moto­rov­kou je doslo­va „gro­o­vy“, v oblas­ti prá­ce s kame­rou je prav­dě­po­dob­ně nej­vý­raz­něj­ší kra­pet netra­dič­ní auto­mo­bi­lo­vá honič­ka a prá­vě Delta se ve finá­le s Ashem obje­ví v novém pro­stře­dí, kte­rým si Raimi ale­spoň pro­za­tím kra­pet spl­nil svou původ­ní vizi o ces­tě do stře­do­vě­ku. Už jen těch pár minut nazna­či­lo, že by ces­ta Ashe Williamse do pra­dáv­ných časů moh­la stát za to. A také stá­la.

Třetí film s Ashem Williamsem s názvem Armáda tem­not je ovšem už spí­še kome­di­ál­ní fan­ta­sy než­li ryzím horo­rem, prá­vě Smrtelné zlo 2 je poté ten film, kte­rý zvlá­dl vyba­lan­co­vat pře­va­žu­jí­cí horo­ro­vou strán­ku prv­ní­ho fil­mu a humor, kte­rý byl příš­tě ješ­tě pro­mi­nent­něj­ší. Stejně jako prv­ní Smrtelné zlo je pře­de­vším dru­hé dob­ro­druž­ství Ashe Williamse kul­tov­ní zále­ži­tost a jed­na z těch jis­tot, kte­rá neo­mr­zí a je snad­né se k ní pořád vra­cet, kdy sou­čas­ná horo­ro­vá nabíd­ka dva­krát úsměv na tvá­ří nevy­vo­lá­vá...

Verdikt: 5 z 5

---

---