Mercy Black (2019)

Obětuj jí bolest a tro­chu krve a ona se ti za to odmě­ní. Běda však, když nespl­níš svůj slib!

Před pat­nác­ti lety byly Marina a její kama­rád­ka Rebecca umís­tě­ny do psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny. Obě teh­dy ješ­tě nác­ti­le­té dív­ky pro­ved­ly bru­tál­ní krva­vé obě­to­vá­ní své stej­ně sta­ré pří­tel­ky­ně, ve jmé­nu bytos­ti zva­né Mercy Black, kte­rou si vymys­le­ly. Nyní již dospě­lá Marina je pro­puš­tě­na a svě­ře­na do péče své star­ší sest­ry Alice. Ta žije se svým malým synem Brycem v domě po rodi­čích, kte­ří mezi­tím zemře­li. Marina by se ráda začle­ni­la do nor­mál­ní­ho živo­ta, ale netu­ší, že z Mercy Black se za tu dobu stal mýtus a legen­da. Její tem­ná minu­lost jí nedá spát a vra­cí se zpět jako bume­rang. Nejprve jako noč­ní můry a podiv­né vidi­ny, ale postu­pem času začí­ná zlo krou­žit i oko­lo ostat­ních čle­nů rodi­ny. Synovec Bryce tvr­dí, že Mercy Black je sku­teč­ná a je tou­to bytos­tí stá­le více posed­lý. Marina tak chtě nechtě bude muset zno­vu čelit hrůzám, kte­ré se tako­vou dobu sna­ži­la potla­čit v pamě­ti…

Režie: Owen Egerton

Rok výro­by: 2019

Délka: 88 min

Země: USA

 

Hrají:

Daniella Pineda...(Marina Hess)

Miles Emmons...(Bryce Hess)

Elle LaMont...(Alice Hess)

Lee Eddy...(Lily Bellows)

Austin Amelio...(Will Nylund)

...a dal­ší

Nikterak licho­ti­vé hod­no­ce­ní v mých očích vzbu­zo­va­lo spí­še oba­vy, že půjde zas jen o x-tou vari­a­ci na měst­ské legen­dy a nej­růz­něj­ší bubá­ky, kte­rých už exis­tu­je celá řada. A přes­to­že jsem nebyl dale­ko od prav­dy, ten­to film nedo­pa­dl zas až tak tra­gic­ky. Jeho tvůr­ce se samo­zřej­mě inspi­ro­val, kde se dalo, ale je tu k vidě­ní i něko­lik vcel­ku vyda­ře­ných pasá­ží a scén, kte­ré urči­tě sto­jí za tro­chu té pozor­nos­ti. V žád­ném pří­pa­dě však nechci pře­hna­ně vychva­lo­vat do nebes, pro­to­že je nám zde naser­ví­ro­va­ná i celá řada nega­tiv­ních prv­ků a oko­pí­ro­va­ných nápa­dů.

 

Mělo to však vcel­ku sne­si­tel­nou atmo­sfé­ru, oko­ře­ně­nou pro­po­je­ním pří­tom­nos­ti a vzpo­mín­ko­vý­mi scé­na­mi z minu­los­ti. Divák byl držen v nejis­to­tě, zda jde sku­teč­ně o nad­při­ro­ze­nou enti­tu, kte­rá se sna­ží ohro­žo­vat hlav­ní hrdin­ku a její rodi­nu, nebo jde jen o výplo­dy její fan­ta­zie a dět­ské před­sta­vi­vos­ti její­ho synov­ce. Výrazně tomu dopo­má­hal i vhod­ně zvo­le­ný hudeb­ní dopro­vod a něko­lik leka­cích scén. Když už totiž došlo na něja­ké to úmr­tí, vět­ši­nou se to ode­hrá­lo mimo záběr kame­ry a tvůr­ci vsa­di­li na před­sta­vi­vost samot­né­ho divá­ka.

 

Teprve v samot­ném závě­ru se při­tvr­di­lo a kous­ky sklá­dač­ky do sebe zapadly, i tak však zůstal konec lehce zaha­len do mys­te­ri­óz­ní­ho kabát­ku. Bohužel ani zde se neo­be­jde­me bez něko­li­ka nud­něj­ších pasá­ží, ale i to se dalo pře­žít. Většina zúčast­ně­ných poda­la doce­la dob­ré (prů­měr­né) výko­ny, tak­že ani po této strán­ce neod­chá­zím zkla­mán. Jak už jsem však pozna­me­nal, fil­mů na podob­né téma exis­tu­je celá řada a ten­to mezi nimi nikterak nevy­ni­ká.

 

I z toho důvo­du to vidím na prů­měr­nou zále­ži­tost. Samotná Mercy Black však moh­la být zpra­co­vá­na mno­hem lépe. Viditelně z toho byl cítit men­ší roz­po­čet, ale roz­hod­ně se mi to líbi­lo víc, než posled­ní Candyman z roku 2021.

Hodnocení:

50% 

---