Babadook, The (2014)

Komu tady vlast­ně hra­be?

Od „pro­ti­nož­ců“ jsem se již v minu­los­ti dočkal něko­li­ka veli­ce zají­ma­vých fil­mů a tak od kaž­dé­ho dal­ší­ho kous­ku pře­ce jenom čekám něco „navíc“. Jennifer Kent nám zatím nabíd­la jen jeden krát­ko­me­tráž­ní kou­sek, kte­rý byl vlast­ně tako­vou malou ochut­náv­kou toho, co nás čeka­lo i zde. Jde vidět, že jí nedě­lá pro­blém si hrát s psy­cho­lo­gií postav i samot­ných divá­ků, což jí samo­zřej­mě při­čí­tám k dob­ru. I když je sice prav­da, že uřva­né malé sprat­ky z duše nesná­ším, což si sebou bohu­žel nesu ze své­ho zaměst­ná­ní (celý život dělám s lid­mi). V prv­ní polo­vi­ně fil­mu jsem doslo­va trpěl s jeho mat­kou a nej­ra­dě­ji bych mu pořád­ně roz­mlá­til drž­ku, ale postu­pem času jsem musel uznat, že malý Noah Wiseman to zahrál oprav­du bra­vur­ně. 

Hodnocení:
60%

---