Sometimes They Come Back (1991)

Ani po sedm­a­dva­ce­ti letech mu mrt­ví neda­jí pokoj!

Jim Norman se po sedm­a­dva­ce­ti letech vra­cí zpět do své­ho rod­né­ho měs­ta, aby zde čelil stra­chu z minu­los­ti. Když byl ješ­tě malým chlap­cem, byl spo­leč­ně se svým star­ším bra­t­rem Waynem napa­den čtve­ři­cí výrost­ků, kte­ří jej nešťast­nou náho­dou zavraž­di­li a sami byli poté usmr­ce­ni pro­jíž­dě­jí­cím vla­kem. Stále doko­la se mu pořád vra­cí osud­ný den v jeho noč­ních můrách. Společně se svou ženou Sally a synem Scottem chtě­jí začít žít klid­ný a spo­ko­je­ný život, ale moc se jim to neda­ří. Jim začne pra­co­vat jako uči­tel v míst­ní ško­le, ale hned ze star­tu má pro­blémy s auto­ri­tou u svých žáků. Na tom by neby­lo ješ­tě nic tak zvlášt­ní­ho, kdy­by jed­no­ho dne nebyl svěd­kem vraž­dy jed­no­ho ze svých stu­den­tů a hned násle­du­jí­cí den pro­ži­je dal­ší šok. Místo po mrt­vém chlap­ci zaujme jis­tý Richard Lawson, vůd­ce ban­dy kte­rá před lety zabi­la jeho bra­t­ra. Vstal snad z mrtvých? To je však jen začá­tek hrů­zy, kte­rou si Jim i celé měs­teč­ko budou muset vytr­pět. Následují totiž dal­ší záhad­ná úmr­tí, kte­ré vystří­da­jí návra­ty mrtvých čle­nů ban­dy. Jim si je jis­tý, že peklo s ním má nevy­ří­ze­né účty, kte­ré bude muset začít oka­mži­tě splá­cet. V ohro­že­ní se tak oci­tá nejen on sám, ale i celá jeho rodi­na a ten­to mini sou­boj může vyhrát jen jed­na stra­na!

Český název: Někdy se vra­ce­jí / Jednou se vrá­tí
Režie: Tom McLoughlin
Rok výro­by: 1991
Délka: 97 min
Země: USA

Hrají:
Tim Matheson ... (Jim Norman)
Brooke Adams ... (Sally Norman)
Robert Hy Gorman ... (Scott Norman)
Robert Rusler ... (Richard Lawson)
Nicholas Sadler ... (Vinnie Vincent)
Bentley Mitchum ... (David North)
...a dal­ší

Máme zde dal­ší z mno­ha fil­mo­vých zpra­co­vá­ní, kte­ré se sna­ží co nej­lé­pe vystih­nout lite­rár­ní před­lo­hu. Bohužel jsem neměl tu čest si pře­číst Kingovu stej­no­jmen­nou povíd­ku, tak­že nemůžu srov­ná­vat. Přestože jsem pře­dem nevě­děl do čeho půjdu, tak mě film doce­la zau­jal. Je však potře­ba říci, že ne zas až tak moc, abych si ho musel pouš­tět brzy zno­vu. Začátek fil­mu má sluš­ně našla­pa­nou atmo­sfé­ru, kdy se mísí pří­tom­nost s minu­los­tí. Hlavní hrdi­na si musí pro­ží­vat trp­ké chví­le v nové prá­ci, kde mu jeho stu­den­ti zne­pří­jem­ňu­jí život, jak jen to jde a záro­veň musí čelit svým noč­ním můrám. Ty v něm po letech vyvo­lal pří­jezd do rod­né­ho měs­ta a pohled na dům v němž pro­žil část své­ho dět­ství. Diváci tak mají mož­nost postup­ně sle­do­vat, co že se teh­dy vlast­ně sta­lo.

Právě tyto momen­ty vyvo­la­ly zřej­mě nej­vět­ší pro­ži­tek, kte­rý jsem si z fil­mu odne­sl. Společně s násled­nou pasá­ží, kdy začnou umí­rat jed­not­li­ví stu­den­ti. V těch­to chví­lích má atmo­sfé­ra oprav­du zají­ma­vý mys­te­ri­óz­ní nádech, kte­rý gra­du­je hrdi­no­vou bez­moc­nos­tí a vzte­kem. Strach je nej­vět­ším nepří­te­lem člo­vě­ka a zde to pla­tí dvoj­ná­sob. Pokud ho totiž v urči­tou chví­li nepře­ko­ná­me, tak nás zce­la zahl­tí. Jim sice vypa­dá na prv­ní pohled jako sym­paťák a on jím i ve sku­teč­nos­ti je, ale jinak je to spí­še jen pose­ra, kte­rý občas vybuch­ne. Podobní hrdi­no­vé mi sice neva­dí, ale ani mě ničím nepři­ta­hu­jí. Naštěstí před­ve­dl herec Tim Matheson doce­la půso­bi­vý výkon a něko­li­krát pre­ciz­ně vybrus­lil z prů­se­ru. Podstatně lépe si však ved­la tro­ji­ce mla­dí­ků, kte­ří se mu roz­hod­li pěk­ně zne­pří­jem­nit život.

Všichni tři páno­vé z čer­né­ho bou­rá­ku pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co jsem si z fil­mu odne­sl. Agresivní, sliz­ké a tak tro­chu nechut­né zápo­rá­ky mám rád. Zvláště chla­pec jmé­nem Vinnie v podá­ní Nicholase Sadlera byl přes­ně pod­le mého gusta. Vždy když se obje­vil na scé­ně, tak mi lehce pře­bě­hl mráz po zádech. Režisér si byl dob­ře vědom svých sil­něj­ších strá­nek a držel se zná­mé­ho poře­ka­dla, že dob­ré­ho sta­čí někdy málo. Proto se také pekel­ná troj­ka moc dlou­ho v jed­not­li­vých scé­nách neo­hřá­la, ale zůsta­la po nich vždy nesma­za­tel­ná sto­pa. A to nemys­lím tu ohni­vou! Především jejich pro­mě­na, či snad lépe řeče­no pekel­ná podo­ba byla tím nej­la­hod­něj­ším bon­bo­nem v bon­bo­ni­é­ře.

Hodnocení:
Ke kon­ci fil­mu však začal všem dochá­zet výraz­ně dech. Dokonce i sama atmo­sfé­ra mís­ty kvi­če­la, jako pora­ně­né pra­se a někte­ré efek­ty mi při­šli napros­to zby­teč­né. Nemám totiž rád zby­teč­ně nata­ho­va­né a pře­de­vším ubre­če­né pasá­že, kte­ré nám stej­ně nic jiné­ho než nudu nena­bíd­nou. Někoho mož­ná finál­ní roz­lou­če­ní roz­bre­če­lo, ale mě necha­lo zce­la chlad­ným a spí­še hod­ně znudě­ným. Díky tomu si film u mě výraz­ně pohor­šil a já mu nedám víc jak lehce nad­prů­měr­ných 60%.

---