Cameron’s Closet (1988)

Cameron je malý chla­pec s teleki­ne­tic­ký­mi schop­nost­mi. Ty mu pomá­há roz­ví­jet jeho otec, kte­rý však pře­ce­ní syno­vu sílu a zapla­tí za to svým živo­tem. Cameron neví, proč se tak sta­lo, ale cítí zlé síly ze své­ho šat­ní­ku. Ty s ním putu­jí i k jeho mat­ce, kte­rá chlap­co­vu stra­chu z nezná­ma nevě­nu­je pří­liš pozor­nos­ti. Ovšem jen do doby, kdy je zabit za podiv­ných okol­nos­tí její pří­tel. Případ dostá­vá na sta­rost detek­tiv Sam Talliaferro, kte­rý sám má psy­chic­ké pro­blémy a podiv­né vidi­ny. Mezi ním a Cameronem vzni­ká přá­tel­ské pou­to, kte­ré je zpo­vzdá­lí sle­do­vá­no psy­cho­lož­kou Norou, jenž má oba na sta­ros­ti. Ta jedi­ná tuší, že s chlap­cem není všech­no v pořád­ku. Podivných vražd v chlap­co­vě nej­bliž­ším oko­lí však začne při­bý­vat a tak i Sam je nucen při­jmout fakt, že Cameron doká­zal nevě­dom­ky zhmot­nit démo­nic­ké síly, kte­ré se neza­sta­ví před ničím…

Režie: Armand Mastroianni

Rok výro­by: 1988

Délka: 87 min

Země: Velká Británie / USA

Hrají:

Scott Curtis...(Cameron)

Cotter Smith...(Sam Talliaferro)

Mel Harris...(Nora Haley)

Kim Lankford...(Dory Lansing)

Chuck McCann...(Ben Majors)

...a dal­ší

Vždy jsem rád, když ve své sbír­ce nara­zím na něja­ký film, kte­rý mě doká­že vel­mi mile pře­kva­pit svým obsa­hem i cel­ko­vou kva­li­tou. Nepříliš zná­mý horor s démo­nic­kou téma­ti­kou mě dostal pře­de­vším svou solid­ní atmo­sfé­rou a veli­ce sluš­ný­mi mas­ka­mi. Zvláště stup­ňu­jí­cí se napě­tí, občas doká­za­lo pří­jem­ně zamra­zit na zátyl­ku a já si tak neru­še­ně uží­val tuto lehce nad­prů­měr­nou podí­va­nou. Nebyl bych to však já, kdy­bych si hned nerý­pl do scé­náris­ty, pro­to­že za ten závěr by si zaslou­žil nafac­ko­vat. Snad to je jen můj dojem, ale finál­ní sou­boj s démo­nem a ony svě­tel­né efek­ty – no to byla hrůza!!!

Nenechte se však v žád­ném pří­pa­dě odra­dit, pro­to­že ten­to horor z 80. let si roz­hod­ně zaslou­ží vět­ší pozor­nost. Zvláště pak po psy­cho­lo­gic­ké strán­ce se tvůr­ci oprav­du vyřá­di­li. Jak scé­náris­ta, tak i samot­ný reži­sér tomu dali sluš­nou „šťá­vu“ a divák nejed­nou bude zírat s ote­vře­ný­mi ústy, cože se to ode­hrá­vá před kame­rou. Zvláštní pozor­nost si zaslou­ží i spe­ci­ál­ní efek­ty a mas­ky, kte­ré se jejich tvůr­cům oprav­du poved­ly (tedy až na samot­né­ho démo­na). Přes všech­ny ty pozi­ti­va, kte­ré jsem teď vyjme­no­val však musím sou­hla­sit s názo­rem, že mís­ty je děj sku­teč­ně dost zma­te­ný.

Co se herec­kých výko­nů týká, tak tady bych taky viděl jis­té reser­vy, na kte­rých se dalo mno­hem lépe zapra­co­vat. Především pak u dět­ské­ho hrdi­ny, kte­rý měl být tahou­nem fil­mu, ale v mých očích tomu tak neby­lo. To samé v ble­dě­mod­rém se však dá říci i o před­sta­vi­te­li detek­ti­va. Světlejší chvil­ky se stří­da­ly s mír­ným pře­hrá­vá­ním, což mi troš­ku vadi­lo. V žád­ném pří­pa­dě však nešlo o žád­né ochot­nic­ké před­sta­ve­ní!!! Přesto všech­no jsem však byl ve finá­le doce­la spo­ko­je­ný. Nebýt toho závě­ru, mož­ná bych uva­žo­val i o tro­chu vět­ším hod­no­ce­ní. Takhle však zůsta­nu u toho leh­ké­ho nad­prů­mě­ru.

Hodnocení:

60%