(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Hutchi Mansellovi (Bob Odenkirk) se dlouhou dobu dařilo skrývat před světem i vlastní rodinou, že má velmi temnou a krvavou minulost. Jenže když násilí zaklepalo na dveře jeho domu, musel s pravdou a troškou toho poctivého lámání kostí ven. Na to, že je táta penzionovaný elitní zabiják si rodina jakž takž zvykla, hůř si už zvyká na to, že se kvůli jednomu neuváženému rozhodnutí musel vrátit do práce a není vůbec doma. Dusno z toho plynoucí se rozhodne Hutch vyřešit tím, že vezme rodinu na dovolenou do prázdninového resortu na Floridě, kde jako malý prožil své asi nejbáječnější léto.
Za ty roky se toho ale hodně změnilo, hotelový komplex se zábavním parkem se proměnil na pračku špinavých peněz a překladiště drog spravované kartelem, řízeným drsnou Lendinou (Sharon Stone). A protože potíže si Hutche vždycky najdou samy a poměrně rychle, pocítí specifika zdejšího kraje na vlastní kůži už pár chvil po začátku své dovolené. A od té doby už dělá jen to, od čeho si chtěl tak moc odpočinout. Žádný z grázlů, který se mu dostane do rukou, totiž nereaguje na jeho zoufalou prosbu: „Chci si jen užít rodinnou dovolenou!“
Bob Odenkirk pravděpodobně nevyhnutelně svou životní roli našel v postavě právníka Jimmyho McGilla/Saula Goodmana ze seriálů Perníkový táta a Volejte Saulovi, neznamená to ovšem, že má Odenkirk v plánu do konce života žít pouze ze slávy této již v podstatě kultovní role. Už jen proto, že je Odenkirk hercem, který ve své kariéře rád hledá výzvy a zkouší nový typ rolí. V roce 2021 se z něj tak ve filmu Nikdo stal nepravděpodobný akční hrdina v roli Hutche Mansella, nicméně působil velmi přesvědčivě a díky uspokojivým tržbám a zájmu samotného Odenkirka bylo jasné, že se Mansell nejspíše časem vrátí. A to se také stalo. Režisér prvního filmu Ilja Najšuller se vydal svou vlastní cestou, ruského filmaře tak nahradil indonéský filmař Timo Tjahjanto, který si ve svých filmech potrpí na řádnou dávku brutality a minimálně jeho Ze stínů byl film, který koketoval s něčím, co by se dalo nazvat jako akční umění. Výsledkem je v podstatě taková akční variance na Bláznivou dovolenou... kdyby tedy byl Clark Griswold v podání Chevyho Chase podobným chodícím strojem na zabíjení jako Odenkirkův Hutch.
Nikdo 2 tak sice trpí tím, že už nemůže mít takový efekt překvapení, není to ovšem nutně na škodu. Akčňák s velmi sympatickou délkou 89 minut se nemusí trápit kdovíjakou expozicí. Hutch si prostě postupně různými misemi nechává splácet dluh z minulého filmu, není kvůli tomu skoro vůbec doma, v rámci rodinné krize tak Hutch přijde s nápadem na výlet do resortu na Floridě, který byl lokací jeho nejlepší (a jediné) dovolené v dětství. A pak se samozřejmě ukáže, že má i zdánlivý letní ráj své mouchy, především v momentě, kdy ho ovládají zkorumpovaní šerifové a šílení gangsteři. A tak si Hutch na téhle dovolené pravděpodobně užije cokoliv, jenom ne klid a rodinnou pohodu. Hutch se trápí, divák se baví.
Skromná stopáž mimo jiné znamená, že je akce dávkovaná v poměrně pravidelných intervalech, zápletka tu chvílemi vyloženě působí pouze jako záminka, aby šlo přijít s další dávkou akce, která nenechá spát všem, kteří ještě před 5 lety o Odenkirkovi v akční poloze pochybovali. Přesto se nějak od minule změnila dynamika ústřední rodiny (Connie Nielsen tu jako Hutchova manželka určitě není jen do počtu), zápletka poté vyloženě Hutchovu rodinu kvůli nečekaným komplikacím netlačí do kouta. Byť samozřejmě v akci musí být Hutchovi opět nápomocní především jeho otec David v podání Christophera Lloyda, a bratr Harry v podání rappera RZA. Lloyd i RZA působí dojmem, že si užívají akční polohy, vzhledem k faktu, že se jedná o film Tjahjanta, poté pravděpodobně nemůže chybět souboj s meči.
Sharon Stone tu poté hraje svou pravděpodobně nejšílenější roli od Základního instinktu, její Lenina dokáže držet krok s Yulianem v podání Alekseie Serebryakova z původního filmu. Colin Hanks dokáže opět předvést, že mu padouši docela jdou, byť jde o záporáky, kteří zrovna tahají za slabší konec. A John Ortiz v úlohách vedlejších postav vlastně nikdy vyloženě zklamat nedokázal. Jasně, akční filmy se pozornosti nedočkávají zrovna kvůli oscarovým výkonům, je ovšem radost vidět, že je casting přeci jen důležitý a že v případě Nikdo 2 nebyl podceněný. Ruku na srdce, podobná zápletka by konkrétně mohla fungovat i v podobě nějakého béčka se Stevenem Seagalem či Jeanem Claudem Van-Dammem v hlavních rolích, které by klidně mohla doplnit smečka různorodých béčkových-céčkových herců. Nikdo 2 není kdovíjaká revoluce, i díky opětovnému zapojení 87North Productions (které stojí také za sérii John Wick či Bullet Trainem s Bradem Pittem) jde ovšem o přesně ten ideální akční výplach, který nemůže zásadně urazit, protože v realizování akčních filmů má v současnosti 87North Productions pramalou konkurenci.
Tjahjanto je očividně velmi schopný realizátor akčních scén, ze kterého jde mít pocit, že se moc nestydí přemýšlet nad kompozicí akčních scén. Dokáže jim dodat potřebnou dynamiku, občas přijít s nějakým šikovným kamerovým náletem i vizuálním nápadem, ve finále se poté dle očekávání adekvátně utrhnout ze řetězu. A když občas dojde na brutální akci, je svým způsobem i vtipná, byť lidé s velmi slabým žaludkem budou trpět stejně. Byť je tak v případě Nikdo 2 Tjahjanto především najatý řemeslník, jeho rukopis je dostatečně čitelný, stále však jde o kompromis rukopisu jeho předchozí tvorby s pokračováním akčního filmu, se kterým Tjahjanto pár let zpět neměl nic společného. Volba je to přitom možná zajímavější nežli snadno nabízející se návrat Najšullera. Nikdo 2 díky tomu působí jako sequel, který „dýchá“ po svém. Tjahjanto poté působí jako tvůrce, kterého Hollywood v rámci akčního žánru uvítá rád. Ať už Včelaře 2, nebo chystané předělávky jihokorejského akčního hororu Vlak do Pusanu s názvem The Last Train to New York.
Finále dokáže být velmi kreativní i díky zasazení do zábavního parku, celé je to poté svým způsobem tak trochu rodinná dramedie. Jen s pořádnou akční polevou navíc, naštěstí přiznaně pitomou a přepálenou. To ovšem neznamená, že by ve filmu nedokázaly nějak fungovat emoce a že by třeba konfrontace mezi Odenkirkem a Nielsen neukázaly, proč je casting i u akčních filmů tolik důležitý. To dokazuje i tak přepálený výkon Sharon Stone, která od prvního nástupu na scénu naštěstí působí dojmem, že si přišla roli psychopatky prostě užít. Z celého filmu je vlastně cítit, že si tvůrci sami mysleli, že točí zábavný film, jejich sebejistota se poté ve výsledném produktu neztratila. Je to patrné v každé scéně, kdy se Hutch utrhne ze řetězů, stejně jako v momentech, kdy je zřejmé, že někdo šikovně obrací žánrová pravidla ve svůj prospěch.
Ano, pořád je to především žánrová jistota, která nemá potenciál zklamat kohokoliv, kdo si ještě před 4 lety užil první Nikdo, především ty, kteří mají slabost pro přesně tenhle typ akčních jednohubek, které navíc sázejí na přesně takové nepravděpodobné akční hrdiny, jako je Bob Odenkirk. Podobně dobrých filmů ovšem pořád vzniká méně, než by si člověk přál, i proto je radost, že se pořád můžou v Hollywoodu předvádět zřejmě šikovní akční tvůrci s naprostými castingovými trefami v hlavních rolích. Koncept celé série možná už nejde kdovíjak posouvat, případný Nikdo 3 ovšem může přinejhorším být jen podobně uspokojivým odvarem jako Nikdo 2. A to opravdu není málo.
Nikdo 2 sice postrádá překvapivost prvního dílu, ale jeho svižná stopáž, pravidelně dávkovaná akce a bezchybný casting z něj dělají zábavnou jednohubku. Režisér Timo Tjahjanto dodal pokračování vlastní vizuální a akční rukopis, díky čemuž sequel „dýchá“ po svém. Nikdo 2 je tak jistotou pro fanoušky prvního dílu a podobného typu akčních filmů. Byť už koncept série pravděpodobně nejde nikam posouvat, Nikdo 3 může být přesně v takové podobě do pár let stejně fajn...
Verdikt: 70 %
Části seriálu: Nikdo
- Nikdo 2 - Bláznivá dovolená v akčním kabátku
Nejnovější komentáře