Na plech – korporátní krysa v pervitinové laboratoři

Photo © BontonfilmPhoto © Bontonfilm
🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (3 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Po sérii nároč­ných psy­cho­lo­gic­kých dra­mat Máma, Otec či Sbormistr fil­mo­vé­ho roku 2025 při­chá­zím s recen­zí pro­vo­ka­tiv­ní absurd­ní kome­die s prv­ky čer­né­ho humo­ru Na plech reži­sé­ra Martyho Pohla, kte­rý je znám jako kon­tro­verz­ní rap­per Řezník. Film zís­kal v pon­dě­lí 19. led­na 2026 kro­mě nomi­na­ce na nej­lep­ší pla­kát rov­něž vítěz­ství v anke­tě o cenu fil­mo­vých fanouš­ků v rám­ci 33. roč­ní­ku Českého lva. Komedie vstou­pi­la do kin 23. led­na 2025 a vidě­lo ji v čes­kých kinech 280 000 lidí – jed­ná se o dosud nej­ú­spěš­něj­ší film reži­sé­ra Martyho Pohla. Snímek je nepří­stup­ný pro děti do 15 let – osob­ně bych jej nao­pak pro­mí­ta­la jako odstra­šu­jí­cí.

Co praví anotace:

„Rodinný film Martyho Pohla pojí­má oso­bi­tým způ­so­bem pří­běh Marka, kte­rý po dokon­če­ní vyso­ko­škol­ských stu­dií vstu­pu­je do živo­ta. Zažívá spous­tu neotře­lých dob­ro­druž­ství, aby nako­nec dospěl k pozná­ní, že rodi­na je to nej­dů­le­ži­těj­ší. Ve svém zaměst­ná­ní dostá­vá na sta­rost vel­mi ambi­ci­óz­ní pro­jekt, ale v osob­ním živo­tě má neče­ka­né potí­že. Poté, co na chod­bě domu nalez­ne batoh a sna­ží se ho pocti­vě vrá­tit, je zadr­žen inspek­to­rem, kte­rý ho neza­vře do věze­ní, ale při­mě­je ke spo­lu­prá­ci. Marek se tak musí vetřít do příz­ně třech bra­trů, kte­ří v bytě o patro níž vaří per­vi­tin. Marek plně vyu­ží­vá svých zna­los­tí z vyso­ké ško­ly eko­no­mic­ké a dro­go­vý obchod jen kve­te. Soužití se sou­ro­zen­ci Grundzovými při­ná­ší řadu humor­ných, ale i napí­na­vých oka­mži­ků. Divák bude nejen str­žen dějem, záro­veň se dozví řadu zají­ma­vých fak­tů z blíz­ké i vzdá­le­něj­ší his­to­rie.

O čem snímek vypráví?

Ačkoliv Na plech půso­bí u veřej­nos­ti kon­tro­verz­ně a trai­le­rem jsem byla mír­ně zne­chu­ce­na, zhléd­nu­tí samot­né­ho sním­ku mě pří­jem­ně pře­kva­pi­lo. Již chá­pu, proč prá­vě ten­to film zís­kal Cenu fil­mo­vých fanouš­ků, jejichž logi­ka a měřít­ka se záko­ni­tě liší od kri­té­rií pro hod­no­ce­ní aka­de­mic­ké obce.

Na plech není jen „oby­čej­ná“ čer­ná kome­die, ale spí­še absurd­ní kome­die s prv­ky fekál­ní­ho humo­ru, sto­jí­cí na absurd­ním a mís­ty iro­nic­kém stře­tu svě­ta upja­té sluš­nos­ti a nor­ma­li­ty a kri­mi­nál­ní­ho pod­svě­tí rom­ské­ho ghet­ta – divák může číst exis­ten­ci­ál­ní pod­text jako zob­ra­ze­ní ztrá­ty smys­lu. Zobrazuje nejen rodin­né vaz­by, prá­ci v „pro­hni­lém“ kor­po­rá­tu bez zdra­vých vzta­hů a dro­go­vé pro­stře­dí pro­blé­mo­vých síd­lišť, ale i fun­go­vá­ní sys­té­mu a mecha­nismy moci. Film těží nejen ze situ­ač­ní­hofekál­ní­ho humo­ru, ale hlav­ně z gro­tesk­ní­ho napě­tí mezi dvě­ma odliš­ný­mi svě­ty a jejich prů­ni­kem, když se obje­ví „nepo­lí­be­ný“ vyso­ko­ško­lák v „per­vi­ti­no­vém pro­stře­dí“ a nao­pak „per­vi­ti­no­vý vařič“ v kor­po­rá­tu. Divácký smích zde může být obra­nou pro­ti absur­di­tě. Tento „prů­nik svě­tů“ ilu­stru­je i pla­kát fil­mu, kte­rý paro­du­je pla­kát kul­tov­ních Pelíšků – ústřed­ním téma­tem je lžič­ka.

Hlavní hrdi­na Marek (Jan Hofman), vystu­pu­jí­cí typo­vě jako „sluš­ný kluk v nesluš­ném byz­ny­su“, mi evo­ku­je vycho­va­né­ho, ide­a­lis­tic­ké­ho a mír­ně naiv­ní­ho mla­dí­ka, jenž se cizím při­či­ně­ním dosta­ne nejen do vylou­če­né loka­li­ty sever­ních Čech, ale i do pro­stře­dí kor­po­rát­ních krys. Je vržen do série podiv­ných situ­a­cí, kte­ré jej postup­ně zba­vu­jí ilu­zí a toto roz­ča­ro­vá­ní půso­bí humor­ně. Jeho roz­ča­ro­vá­ní, pra­me­ní­cí z kon­fron­ta­ce s absur­di­tou okol­ní­ho svě­ta, vytvá­ří komic­ký efekt, kte­rý je zalo­žen nejen na prvo­plá­no­vém humo­ru, ale také na iro­nii a situ­ač­ním kon­tras­tu. Právě v těch­to momen­tech film fun­gu­je nej­sil­ně­ji – může být čten i jako nelí­tost­né zrca­dlo celé spo­leč­nos­ti a hra­ni­ce mezi „sluš­nos­tí“ a „zlo­či­nem“. V závě­ru se dočká­me paro­die „pohád­ko­vé­ho kon­ce“, kdy hrdi­na dostal za odmě­nu „prin­cez­nu a celé krá­lov­ství“, jen­že po závě­reč­ných titul­cích je vystří­dán sku­teč­ným kon­cem s vylí­če­ním kru­té rea­li­ty.

Plusy a mínusy:

Film údaj­ně vychá­zí ze zku­še­nos­ti samot­né­ho reži­sé­ra, pochá­ze­jí­cí­ho z Rumburku. Scenárista a reži­sér Marty Pohl odve­dl vcel­ku dobrou prá­ci – jeho scé­nář neob­sa­hu­je žád­ná „hlu­chá“ mís­ta, je plný neče­ka­ných zvra­tů, pře­kva­pe­ní a roz­ča­ro­vá­ní (snad až na pře­by­teč­nou scé­nu v jes­ky­ni), jen mís­ty dává divá­ko­vě brá­ni­ci na chví­li odpo­či­nout. Podobně jako Džob reži­sé­ra Tomáše Vorla, kte­rý zob­ra­zu­je tři spo­le­čen­ské vrst­vy, v nichž ztros­ko­ta­li hlav­ní hrdi­no­vé, i sní­mek Na plech tvůr­ce Martyho Pohla obraz­ně vykres­lu­je tři „zvrá­ce­né“ svě­ty – dro­go­vé pro­stře­dí, oblast „pro­hni­lé­ho“ kor­po­rá­tu a domně­lé poli­cie. Film může být čten i tak, že divák sle­du­je oddé­mo­ni­zo­vá­ní jed­něch skr­ze demas­ko­vá­ní dru­hých – uka­zu­je dro­go­vý svět jako ote­vře­ně cha­o­tic­ký, kor­po­rát jako civi­li­zo­va­ný cha­os a poli­cii jako cha­os mas­ko­va­ný řádem.

Natáčelo se na odpu­di­vě ponurých mís­tech: v budo­vě Vazební věz­ni­ce Ruzyně, dále v budo­vě býva­lé­ho plic­ní­ho sana­to­ria ve Středočeském kra­ji, kte­ré od roku 1971 bylo zabrá­no sovět­skou oku­pač­ní armá­dou a slou­ži­lo jim jako nemoc­ni­ce do roku 1991, a zejmé­na v sever­ních Čechách – v Rumburku a blíz­kém oko­lí, kde mají lidé reál­né zku­še­nos­ti s uži­va­te­li drog. Kromě sku­teč­ných her­ců Marty Pohl vyu­žil pro svůj film i neher­ce – rea­lis­tic­ké dro­go­vé uži­va­te­le, kte­ří hrá­li sami sebe, např. jako kom­par­zis­ty pro scé­nu s roz­vo­zem per­vi­ti­nu. Možná i z toho­to důvo­du ve fil­mu pad­ne při­bliž­ně 409 sprostých slov.

Z fil­mař­ské­ho hle­dis­ka je sní­mek Na plech výraz­ný a nápa­di­tý zejmé­na vizu­ál­ně – doká­že zaujmout a záro­veň šoko­vat – obra­zy jsou čas­to syro­vé, tvr­dé, až zvrá­ce­né, což může vytvá­řet dojem paro­die a kari­ka­tu­ry. Film kom­bi­nu­je vul­ga­ri­tu, smrt, zlo­čin, tabuexis­ten­ci­ál­ní poci­ty. Pozoruhodně věro­hod­ný je herec­ký výkon Jana Hofmana v roli hlav­ní posta­vy Marka, kte­ré­ho ztvár­nil s vel­kou mírou nasa­ze­ní. Roli domně­lé­ho poli­cis­ty umně ztě­les­nil „úlis­ný“ Robert Nebřenský. Arogantního šéfa ve fir­mě ztvár­nil Tomáš Jeřábek. Filmem se mih­nul i Milan Šteindler, jenž zazá­řil v roli číš­ní­ka. Karel Oračko, vystu­pu­jí­cí spo­lu se svý­mi dvě­ma bra­t­ry Oračkovými ve fil­mu jako nehe­rec, mně osob­ně vizu­ál­ně evo­ku­je podo­bu Karlose Vémoly.

Pro koho je snímek vhodný?

Snímek oce­ní pře­de­vším divá­ci, kte­ří vyhle­dá­va­jí absurd­ní čer­né kome­die, chtě­jí nahléd­nout do útrob spo­leč­nos­ti, a nebo­jí se při­tom jaké­ho­ko­liv typu humo­ru a nevy­hý­ba­jí se ani jeho kraj­ním podo­bám. Film bude blíz­ký rov­něž pří­z­niv­cům tvor­by Martyho Pohla, kte­ří dlou­ho­do­bě sle­du­jí a oce­ňu­jí jeho pro­vo­ka­tiv­ní téma­ti­ku – zahr­nu­jí­cí spo­le­čen­ská tabu včet­ně dro­go­vé­ho pro­stře­dí – smě­řu­jí­cí ke zne­hod­no­ce­ní spo­le­čen­ských ilu­zí. Na své si mohou při­jít také milov­ní­ci díla typu Françoise Villona, pro­kle­té­ho bás­ní­ka, jenž se ve svých bala­dách nevy­hý­bá tem­ným a obtíž­ným téma­tům. Blízký může být i mla­dým divá­kům, kte­ří jej mohou vní­mat jako odstra­šu­jí­cí pre­ven­ci.

Verdikt:

Film Martyho Pohla se sna­ží šoko­vat, bořit tabu a záro­veň bavit. Pokud bychom pře­ved­li Martyho film do for­my stře­do­vě­ké bala­dy, mohl by nabýt podo­by někte­ré­ho z děl bás­ní­ka Françoise Villona, neboť má blíz­ko k villo­nov­ské poe­ti­ce – k drs­né, cynic­ké, ale exis­ten­ci­ál­ně prav­di­vé obraz­né výpo­vě­di o svě­tě a spo­leč­nos­ti. V sou­čas­né době se sní­mek na data­bá­zi ČSFD drží kolem 64 %, ale jeho divác­kou oblí­be­nost potvr­zu­je cena fil­mo­vých fanouš­ků v rám­ci 33. roč­ní­ku Českého lva.

Osobnost Martyho Pohla

Martin von Pohl (1. říj­na 1986, Rumburk) je čes­ký reži­sér, scé­náris­ta, hudeb­ník a tvůr­ce počí­ta­čo­vých her. Filmem se zabý­vá od dět­ství, kdy již v deví­ti letech nato­čil své prv­ní ama­tér­ské sním­ky Nebezpečný bytNebezpečný byt 2. Jeho raná tvor­ba, tvo­ře­ná paro­di­e­mi a expe­ri­men­tál­ní­mi pro­jek­ty, vzni­ka­la bez stři­hu a s natá­če­ním scén chro­no­lo­gic­ky na domá­cí video­ka­me­ru. Po pau­ze věno­va­né hud­bě, hrám a osob­ním pro­blé­mům se vrá­til k fil­mu v roce 2005 krát­kou humor­nou ukáz­kou Beerstory, nato­če­nou pro při­jí­ma­cí říze­ní na FAMU.

Zlom v jeho kari­é­ře při­ne­sl čer­no­bí­lý arto­vý sní­mek Deprivační sta­ni­ol (2005), kte­rý zís­kal hlav­ní cenu fes­ti­va­lu Ostrava Open v kate­go­rii City On/Off Line a byl pro­mí­tán v praž­ském kině Aero. V násle­du­jí­cích letech se Pohl věno­val adap­ta­ci svých adven­tur­ních her, což vyús­ti­lo v kon­tro­verz­ní film Život není krás­ný: The Movie (2008), kte­rý vyvo­lal sil­né spo­le­čen­ské reak­ce a upev­nil jeho repu­ta­ci pro­vo­ka­tiv­ní­ho tvůr­ce. Následoval film Jehovova pomsta (2010), v němž se reži­sér posu­nul k výraz­ně fil­mo­věj­ší sty­li­za­ci, a kte­rý měl pre­mi­é­ru v praž­ském kině Aero.

Po tom­to obdo­bí se Pohl věno­val také režii hudeb­ních video­kli­pů ke své horror­co­re hudeb­ní tvor­bě pod pseu­do­ny­mem Řezník a svou kape­lu Sodoma Gomora, včet­ně kul­tov­ních kli­pů Žižkovský bary, Zasraný Vánoce či Ta hol­ka v mym skle­pě. Následně při­pra­vil dal­ší čer­nou kome­dii z pro­stře­dí nele­gál­ních zápa­sů Máma má raka, kte­rá opět pokra­čo­va­la v jeho tra­di­ci šoko­vat, bořit tabu a záro­veň bavit.


Autor: Jana Šintáková Michalicová
Odyssea – filmový Olymp nebo trojský kůň?
18. července 2026Odyssea – filmový Olymp nebo trojský kůň?Christopher Nolan natočil historickou fantasy Odyssea s megalomanským rozpočtem a hvězdným obsazením. Film vzbudil značnou pozornost, ale zatím není zřejmé, zda se za monumentální výpravou skutečně skrývá stejně velkolepý velkofilm. Do českých kin vstupuje od 16. července…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Pramen – kdo má právo rozhodovat o těle druhého člověka?
17. července 2026Pramen – kdo má právo rozhodovat o těle druhého člověka?Slovenský režisér Ivan Ostrochovský natočil drama Pramen, ačkoliv jeho název nebyl od počátku jednoznačný – zvažovala se i jména Mašličky nebo Podvázané mašličkami. V letošním roce měl snímek světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Tichá přítelkyně – strom, který mluví
17. července 2026Tichá přítelkyně – strom, který mluvíPoetické drama Tichá přítelkyně z roku 2025, v originále Silent Friend, natočila maďarská režisérka Ildikó Enyedi. V roce 2025 měl snímek světovou premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, kde byl nominován na Zlatého lva za nejlepší film a…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Šťastná rodina – kam až zoufalá matka dokáže zajít?
16. července 2026Šťastná rodina – kam až zoufalá matka dokáže zajít?Psychologické drama Šťastná rodina z roku 2026, mezinárodně známé jako A Happy Family, natočil švýcarský režisér a scénárista Jan-Eric Mack. Světovou premiéru měl snímek v hlavní soutěži 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, kde byl…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Mouchy - komorní drama s velkým srdcem
14. července 2026Mouchy - komorní drama s velkým srdcemŠpanělsko-mexický snímek s názvem Mouchy od režiséra a scénáristy Fernanda Eimbckeho byl v Českém prostředí poprvé uveden nejprve v rámci 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a následně byl zařazen do přehlídky Šary Vary. Do českých kin…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Mistryně – cesta lékařky k sebepoznání
14. července 2026Mistryně – cesta lékařky k sebepoznáníScénárista a režisér Bohdan Karásek přichází s novým celovečerním snímkem Mistryně, který měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Jde o komorní dialogové drama vystavěné především na rozhovorech. Ústřední hrdinku ztvárnila Marie Švestková, známá…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Orwellova Farma zvířat - nadčasové varování pro každého
17. června 2026Orwellova Farma zvířat - nadčasové varování pro každéhoSirotků spása Fontána štěstí Lahodnou šlichtou nám kbelíky plní. Zřím-li jej, srdce mi jásá... Kdo má tak klidné a laskavé oči? Pouze a jedině on! Kdo? Soudruh Napoleon! Šlechetné prase Všechno nám dává Po dvakrát denně se dosyta…Vydáno v rubrice: Knihy k maturitě
Farma zvířat – moderní adaptace Orwellovy nadčasové klasiky
16. června 2026Farma zvířat – moderní adaptace Orwellovy nadčasové klasikyRodinná komedie Farma zvířat (Animal Farm), inspirovaná stejnojmennou knihou George Orwella, je ve svém animovaném hávu určena širokému spektru diváků, nejen dětskému publiku. Režisér Andy Serkis původní světoznámou zápletku modernizoval přidáním dronů a drahých auťáků, a…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Epos o Gilgamešovi – příběh proměny pyšného hrdiny
14. června 2026Epos o Gilgamešovi – příběh proměny pyšného hrdiny„Gilgameš pro Enkidua, přítele svého, hořce pláče a utíká na step: „Až já zemřu, nebudu snad jako Enkidu? Hoře se vplížilo do mého nitra. Ze strachu před smrtí utíkám na step, k Uta-napištimu, synu Ubara-tutua, na…Vydáno v rubrice: Knihy k maturitě
S Třetím princem odhalíme Tajemství a výklad pohádek
12. června 2026S Třetím princem odhalíme Tajemství a výklad pohádekVstupme do tajemného světa archetypů a symbolů, kde se zrcadlí nejen obrazy, ale i duše. Dnes bych ráda představila svou knižní novinku s názvem Tajemství a výklad pohádek – Třetí princ. Ve své knize nabízím hlubinně…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené