Ztratil se pes - rodinné drama, které zapomíná být dramatické

Je pátek a tak se na Netflixu jako prak­tic­ky kaž­dý týden obje­vil nový původ­ní film z jejich pro­duk­ce. Tentokrát se pod tak­tov­kou reži­sé­ra Stephena Hereka (Critters, MacGyver) podí­vá­me do živo­ta rodi­ny Marshallových (jmé­no jsem si musel vyhle­dat, pro­to­že film mi o abso­lut­ně nedo­ká­zal vrýt do hla­vy, ač je tak jed­no­du­ché), kon­krét­ně do trau­ma­tic­ké­ho týd­ne, kdy se jim ztra­til pes Gonker.

V hlav­ní roli mla­dé­ho Fieldinga Marshalla se obje­vu­je Johnny Brechtold, vcel­ku nezná­mý herec, kte­rý si výko­nem v tom­to fil­mu roz­hod­ně dve­ře do Hollywoodu neo­te­vře - nehra­je vlast­ně špat­ně, jen je tako­vý nemast­ný nesla­ný a neza­jí­ma­vý, a tra­gic­ký scé­nář mu také nepo­má­há. Jeho otce Johna si zahrál Rob Lowe, kte­rý má coby herec své nej­lep­ší dny zřej­mě za sebou a od dob Parks & Recreation a Californication zou­fa­lo čeká ale­spoň na jeden dob­rý pro­jekt, ovšem mís­to toho zřej­mě kývá na kaž­dý pod­prů­měr­ný scé­nář, kte­rý mu Netflix naser­ví­ru­je, ale­spoň sou­dě pod­le jeho tří posled­ních fil­mů i loň­ské­ho seri­á­lu Pentavirát. Bohužel ani ten­to sní­mek ho úpl­ně neza­chrá­ní.

Samotný pří­běh je vlast­ně dojem­ný, hlav­ně pro­to­že je sku­teč­ný, a původ­ní kni­ha s zdá býti doce­la popu­lár­ním dílem (při­znám se, neče­tl jsem ji), ale film to abso­lut­ně nedo­ká­zal zachy­tit. Během prv­ních dese­ti minut si divák může vypsat všech­ny dějo­vé lin­ky a před­po­vě­dět jejich kon­ce, a prav­dě­po­dob­ně se tre­fí do nejmen­ších detai­lů. Film se i přes rela­tiv­ně krát­kou sto­páž, něco málo přes 90 minut, nesku­teč­ně táh­ne a nedě­je se v něm abso­lut­ně nic zají­ma­vé­ho a napě­tí je na bodě mra­zu. Místo sil­ným scé­ná­řem či napí­na­vým dějem se film sna­ží situ­a­ce zdra­ma­ti­zo­vat zpo­ma­le­ný­mi zábě­ry či lev­nou hud­bou kte­rá zní jako royal­ty free hud­ba z you­tu­be, a film tak nako­nec půso­bí jako béč­ko z roku 2004. Ani kame­ra a ostat­ní tech­nic­ké aspek­ty za moc nesto­jí, v jed­nom zábě­ru napří­klad pou­ži­li na kame­ře čoč­ku kte­rá rozostří okra­je, jen­že kame­ra sní­má her­ce tak, že ve výsled­ku jim tím pádem rozostří při dia­lo­gu hla­vy.

O fil­mu jsem neřekl nic dob­ré­ho, proč tedy nedám ješ­tě niž­ší hod­no­ce­ní? Protože film jas­ně míří na urči­tou cílo­vou sku­pi­nu, kte­rou nej­spíš z veli­ké čás­ti tvo­ří ame­ric­ké rodi­ny s dět­mi (a pak mamin­ky, kte­ré taj­ně milu­jí sexy tať­ku Roba), a pro ně ten film prav­dě­po­dob­ně fun­go­vat bude. A roz­hod­ně se zda­le­ka nejed­ná o nej­hor­ší výplod, kte­rý nám Netflix v posled­ních měsí­cích při­pra­vil (tuto koru­nu nosí loň­ské Vánoce na spad­nu­tí).

40 %

---