(zatím nehodnoceno)
Loading...Po dokončení postprodukce filmu „2001: Vesmírná odysea“ (1968) Kubrick pokračoval v plánování filmu o Napoleonovi. Během předprodukce byl uveden film Sergeje Bondarčuka a Dina De Laurentiise „Waterloo“ (1970), který v pokladnách kin propadl. Po opětovném zvážení finančníci stáhli Kubrickovo financování a on se zaměřil na adaptaci románu Anthonyho Burgesse „A Clockwork Orange“ z roku 1962 (film byl uveden v roce 1971). Následně Kubrick projevil zájem o román Williama Makepeace Thackeraye „Vanity Fair“, ale od projektu upustil, když vznikla seriálová verze pro televizi. V jednom rozhovoru řekl: „V jednu chvíli mě „Vanity Fair“ zajímal jako možný film, ale nakonec jsem usoudil, že příběh nelze úspěšně vtěsnat do relativně krátkého časového úseku celovečerního filmu... jakmile jsem si přečetl „Barryho Lyndona“, velmi mě to nadchlo.“
Kubrick, který si vysloužil nominace na Oscara za filmy „Dr. Divnoláska“ (1964), „2001: Vesmírná odysea“ a „Mechanický pomeranč“, měl na počátku 70. let pověst perfekcionistického autora, který nad svými filmy ční víc než jakýkoli koncept nebo hvězda. Jeho studio Warner Bros. proto ochotně financovalo jeho další projekt, který Kubrick před tiskem tajil, částečně kvůli rozruchu kolem kontroverzně násilného „A Clockwork Orange“ (zejména ve Velké Británii) a částečně kvůli své dlouhodobé paranoie z bulvárního tisku.
Poté, co se Kubrick cítil nucen odložit své plány na film o Napoleonu Bonapartovi, zaměřil se na Thackerayovu satirickou pikaresku z roku 1844 o honbě za bohatstvím irského tuláka „Barry Lyndon“, jejíž prostředí umožnilo Kubrickovi využít rozsáhlý dobový výzkum, který provedl pro nyní přerušeného „Napoleona“. V té době Kubrick pouze oznámil, že v jeho příštím filmu budou hrát Ryan O’Neal (považovaný za zdánlivě nekubrickovskou volbu hlavní role) a Marisa Berensonová, bývalá modelka z obálek časopisů Vogue a Time, a že se bude z velké části natáčet v Irsku. Tajemství kolem filmu bylo natolik zvýšené, že dokonce i Berensonové, když ji Kubrick poprvé oslovil, bylo řečeno pouze to, že půjde o kostýmní dílo z 18. století [a] dostala pokyn, aby se v měsících před natáčením vyhýbala slunci, aby dosáhla dobově specifické bledosti, kterou Kubrick požadoval.
Ve filmu „Barry Lyndon“ se natáčelo značné množství sekvencí bez použití elektrického osvětlení. Na kameru dohlížel kameraman John Alcott (který za svou práci získal Oscara) a je známý zejména díky technickým inovacím, které umožnily vznik některých z nejpůsobivějších záběrů. Dosáhnout fotografování bez elektrického osvětlení pro mnoho hustě zařízených interiérových scén znamenalo natáčet při světle svíček, což je, jak známo, obtížné u statické fotografie, natož u pohyblivých obrazů. Ačkoli Kubrickovým výslovným přáním bylo vyhnout se elektrickému osvětlení, kde to bylo možné, většina záběrů byla pořízena s běžnými objektivy a osvětlením, ale byly nasvíceny spíše kvůli záměrnému napodobení přirozeného světla než z kompozičních důvodů. Kromě toho, že tyto metody mohly působit realističtěji, dodaly filmu také zvláštní dobový vzhled, který byl často přirovnáván k obrazům z 18. století (které ovšem zobrazovaly svět bez elektrického osvětlení), zejména díky Williamu Hogarthovi, jímž byl Thackeray vždy fascinován. (Wikipedie)
Nejnovější komentáře