Na společné večeři se sejde několik párů a po pár sklenkách se rozhodnou, že svoje telefony položí na stůl a všechny zprávy, vzkazy i telefonáty budou ten večer sdílet. Zprávy se přečtou nahlas, hovory budou nahlas. Vždyť o nic nejde, bude zábava. Jenže právě naši chytří a mobilní kamarádi o nás vědí úplně všechno, znají naše tajnosti, druhé životy, drobné lži, milenky i milence. Nevinná hra se nejdříve vyvíjí jako báječná legrace, pak ale začnou chodit zprávy, které se svými partnery či přáteli raději nesdílíte. Rozjede se série šílených situací a trapasů, někomu u stolu bude nepříjemně horko a brzo bude horko úplně všem. Odejdou domů partnerské páry, které přišly, nebo budou v jiném složení nebo budou po večeři všichni single?
V roce 2016 se v Itálii objevila komedie Naprostí cizinci ve kterém se sešla banda přátel a přišli s nápadem, že si dají mobily na stůl a budou sdílet každou SMS či telefonní hovor. V roce 2017 se poté film dočkal remakeu ve Španělsku. A v roce 2018 poté remakeu ve Francii, Turecku, Jižní Koreji. A loni krom verze polské vznikla také verze německá. Nevím jestli se do pár let nedočkáme i verze americké, české či čínské a jak daleko k dokonalosti mají původní film a předchozí zpracování, po německé verzi mě to ale nejspíš zcela nezajímá, protože si stojím nejen za tím, že má tento film k dokonalosti hodně daleko ale také za tím, že abych někdy strávil čas u podobného filmu bych potřeboval hodně silnou motivaci. Zvláště pokud ten film prostě nemá šanci utáhnout hodinu a půl nebo v tomhle případě dvě hodiny.
Chápu, že je strašně těžké utáhnout celovečerní film, který se celý odehrává víceméně v jedné místnosti s pár herci. Jenomže to dokázal třeba Sidney Lumet ve výborných Dvanácti rozhněvaných mužích nebo loni u nás Jiří Havelka se svými Vlastníky. Bora Dagtekin, režisér a scénárista trilogie Fakjů pane učiteli (z nichž je první film ještě oukey a neurážející, zbylé dvě pokračování jsou ale nejzbytečnější pokračování od dob Bastardů) ale tohle u svého zpracování prostě nedokázal utáhnout. A to dost možná i proto,že mně osobně už přijde celá základní myšlenka děje totálně divná a zvrhlá.
Upřímně bych na podobné přátelské večeři k podobné hře prostě nesvolil. A to ne proto, že bych se bál, že by o mně kamarádi zjistili něco čeho bych se bál ale spíše proto, že jim může být moje soukromí prostě ukradené. Fakt, že všech 7 protagonistů nakonec ke hře svolí a hrají tuhle zvrhlou hru opravdu přes hodinu a půl mi tedy přijde nevěrohodný, protože si prostě stojím za tím, že za normálních okolností by alespoň jeden člověk byl ve finále proti takovému zvrhlému nápadu i když je možné, že by se samosebou nechal partou strhnout. Celé tohle nakouknutí do soukromí ostatních jinak přivede navenek takové tajemství, že se možná odhalí, že má někdo aférku, někdo tají svou sexualitu a někdo třeba tají, že si dopisuje s bývalým partnerem. Jako sociální experiment možná zajímavé téma a je pořád možné, že italská nebo třeba jihokorejská verze dokáže z tohohle přece jen zajímavého nápadu něco vykřesat tak ta německá ne. Německá verze je obalena vtipy, které asi byli natočeny tak aby byli vtipné i když jsou vlastně smutné, zdůrazněním, že je většina ženských hrdinek feministkami a silnými ženami i když jsou vykresleny spíše sexisticky a faktem, že jakmile se provalí, že je možná někdo gay tak se na něj kamarádi začnou koukat skrz prsty. Je pravděpodobné, že v tak houfném davu je možná některý z vašich kamarádů homófobní a může na váš coming out reagovat trochu zděšeně, zvláště když vás zdá už od dětství. To co ale z téhle podzápletky scénář vykřeše je prostě fakt zlé, nevtipně trapné a fakt nerealistické. Co se týče nerealističnosti postav má tahle komedie celkově velký problém a největší problém, který s postavami mám je asi ten, že na konci je vlastně nečeká žádný charakterní vývoj a jsou víceméně stejní jako na začátku. A navíc ten film naznačí, že nevěra je přece jen někdy v nějakém možném vztahu ke prospěchu. Možná na tom něco je, když se vám ale tenhle film snaží nejdřív takovou věc vyloučit a následně zase obrátí tak je něco špatně.
Téměř dokonalá tajemství nezaujmou kdovíjak ani vizuálně a i když se herci snaží tak z tohohle scénáře přece jen asi nešlo vykřesat zase kdovíjak moc. Elyas M´Barek, Woltan Wilke Mohring nebo Florian David Fitz se snaží, zbytek ale kdovíjak nezaujme a především vykreslení ženských hrdinek je v tomhle filmu opravdu totálně mimo. A feministky by při zjištění vzali už samotné sepsání scénáře útokem, což je vtipné, protože se jednu z hlavních hrdinek snaží film vykreslit jako feministku. (dokonce párkrát zazní, že je feministka, stejně ale jako několik věcí to nikam nevede.)
Celý to přece jen na svou délku odsýpá a pár fórů se povede, následně jsou ale zase chvíle kdy se film vleče a má záplavu nevtipných vtipů. Postavy postupně mění své charakterové postoje, chovají se jinak a ve finále vám to vlastně je už asi jedno, protože to vypadá jako by to i při sepisování scénáře bylo všem jedno. A když se nevztekal scénárista, nemusí se vztekat ani divák.
Téměř dokonalá tajemství mají k dokonalosti opravdu daleko a i když se jedná o snesitelnější film než v případě Fakjů pane učiteli 2 a 3, pořád bolí a nefunguje ani jako komedie ani jako pokus o lehké drama. K polovině postav se nedá vytvořit ani kousek lehkých sympatií, druhou polovinu byste nejradši zabili a celé to je prostě už od svého počátku tak zvrhlé, že to fakt nefunguje. Pořád tím nechci odsuzovat ten tucet předchozích zpracování, rozhodně si ale stojím za tím, že německá verze funguje. A i kdyby u nás točil českou verzi Jiří Havelka tak bych se začínal bát. Tohle totiž Německo nezvládlo a potvrzuje, že co se týče komedií má tenhle národ ve filmovém odvětví výrazný problém. Ale ztělesnění největšího filmového pekla to pořád rozhodně není.....
Trailer:
Verdikt: 2 z 5
Foto: Constantin Film DE
