The Forbidden Kingdom

The Forbidden Kingdom mělo smůlu. Na jed­nu stra­nu jeho ohlá­še­ní vyvo­la­lo nad­še­ní, pro­to­že se v něm měly popr­vé střet­nout dvě asij­ské hvězdy nej­vyš­ší záři­vos­ti – Jet Li a Jackie Chan, na té dru­hé byla spous­ta lidí oka­mži­tě roz­hod­nu­ta film odsou­dit, jeli­kož byli zkla­má­ni tím, že The Forbidden Kingdom mělo žánro­vě spa­dat do rodin­ných dob­ro­druž­ných podí­va­ných. A ty, hlav­ně u kri­ti­ků, mají těž­kou situ­a­ci. Obecně řeče­no je recen­zen­ti pros­tě nema­jí v lás­ce. Tak už se mno­ho měsí­ců před pre­mi­é­rou mlu­vi­lo o tom, že půjde o pro­mar­ně­nou šan­ci. Pesimistické vize pod­po­ři­lo i to, že režii dostal na sta­rost Rob Minkoff (Dům hrů­zy, Myšák Stuart Little). Jenže on všem ška­ro­hlí­dům vytřel zrak. Jistě, že plno lidí, kte­ří před­po­ví­da­li, že to dopad­ne špat­ně, bude trvat na svém, aby neztra­ti­lo tvář, ale kaž­dý s troš­kou zdra­vé­ho úsud­ku musí při­znat, že The Forbidden Kingdom je hod­ně sviž­nou podí­va­nou, kte­rá zvlád­ne poba­vit mlad­ší pub­li­kum, ale i dospě­lý si ho plně uži­je.I když není film tak tem­ný, jak někdo dou­fal, není zase tak roz­ju­cha­ný, jak se spous­ta lidí obá­va­la. Na to, že jde o rodin­ný titul je tu doce­la dost nási­lí. Krve tu pří­liš nestří­ká, ale boda­jí se tu meče a šípy do zad, pod­ře­zá­va­jí krky a pro­vá­dě­jí se dal­ší podob­né akti­vi­ty, kte­ré bys­te od pro­jek­tu pro celou rodi­nu asi neče­ka­li. Aby se mlad­ší divá­ci nechou­li­li vydě­še­ní v seda­dle a netřás­li se hrů­zou o osud hlav­ních hrdi­nů, je tu urči­té odleh­če­ní v podo­bě Jasona (Michael Angarano). Nejde vyslo­ve­ně o komic­kou posta­vu, ale jeho sna­hy nau­čit se kung-fu jsou vcel­ku úsměv­né. Ale budiž reži­sé­ro­vi při­čte­no k dob­ru, že se nesna­ží násil­ně vtla­čit do fil­mu humor a vyhý­bá se trap­ným situ­a­cím, kdy mělo být něco vtip­né a nako­nec z toho vyle­ze trap­nost nej­vyš­ší úrov­ně. Příběh se inspi­ru­je v legen­dár­ním pří­bě­hu o Opičím krá­li, kte­rý je sám o sobě vese­lou posta­vou. Ale ve své kla­sic­ké podo­bě (bytost, kte­rá má něco z člo­vě­ka, něco z opi­ce) se obje­ví jen na pár momen­tů (a pře­kva­pi­vě ho nehra­je Jackie Chan, kte­rý má s kome­di­ál­ní­mi role­mi své zku­še­nos­ti, ale Jet Li a doce­la mu to jde). Děj je upra­ven tak, aby uspo­ko­jil jak západ­ní­ho divá­ka, kte­rý toho o Opičím krá­li mno­ho neví a sou­čas­ně neu­ra­zil východ­ní­ho divá­ka, kte­rý toho o Opičím krá­li ví mno­ho. Film je vel­mi dob­ře sne­si­tel­nou kom­bi­na­cí holly­wo­od­ské­ho bloc­kbus­te­ru a asij­ských prv­ků.

Ústřední posta­vy jsou čty­ři. Jason (mimo­cho­dem, cho­vám k této posta­vě vel­ké sym­pa­tie, je to stej­ný milov­ník hon­g­kon­gských akč­ních fil­mů, jako já) je mla­dý kluk, kte­rý se sho­dou okol­nos­tí dosta­ne k magic­ké holi, kte­rá pat­ři­la Opičímu krá­li (Jet Li). S její pomo­cí se pře­mís­tí do mystic­ké­ho svě­ta, kte­ré­mu vlád­ne nesmr­tel­ný Jade Warlord (Collin Chou). Ten s pomo­cí léč­ky uvěz­nil Opičího krá­le do kame­ne. Aby se pro­je­vil jako pořád­ný zápo­rák, tak také zavraž­dil rodi­če hlav­ní žen­ské hrdin­ky Golden Sparrow (Yifei Liu). Osvobodit Opičího krá­le (a zlik­vi­do­vat Jade Warlorda) se sna­ží čty­ři lidé, Jason, Golden Sparrow, The Silent Monk (Jet Li) a Lu Yan (Jackie Chan). Tvoří sice nesou­ro­dou, ale sym­pa­tic­kou sku­pi­nu, kte­rá drží­te pal­ce, ať vše dotáh­ne do úspěš­né­ho kon­ce. Ani pře­rod Jasona z nemeh­la, kte­ré při boji spí­še zra­ní své kole­gy než pro­tiv­ní­ky, na šikov­né­ho váleč­ní­ka není směš­ný ani nuce­ný. Navíc, Michael Angarano byl pro­ško­len vel­mi dob­ře a jeho pohy­by půso­bí pro­fe­si­o­nál­ně a zku­še­ně, žád­né ztuh­lé úde­ry, kte­ré vypa­da­jí „jakž­takž“ díky šikov­né­mu stři­ha­či. Není se čemu divit, bojo­vé cho­re­o­gra­fie (a mís­ta výkon­né­ho pro­du­cen­ta) se ujal Woo-ping Yuen (nechtěj­te, abych tu musel zmi­ňo­vat, ve kte­rých dal­ších titu­lech mě na sta­ros­ti akč­ní scé­ny), kte­rý si své svě­řen­ce umí vyce­po­vat. Ne, že by to Jet Li nebo Jackie Chan potře­bo­va­li, jsou to ido­ly všech fanouš­ků bojo­vých spor­tů. A jejich něko­li­ka­mi­nu­to­vý sou­boj tomu odpo­ví­dá. Sem tam sice pou­ži­jí závěs­né­ho lana, aby jim pomoh­lo pře­ko­nat gra­vi­ta­ci, ale i tak je jejich střet skvě­lý. Možná budou někte­ří z Vás vyhy­pe­o­va­ní tím, že se po dlou­hých letech utka­ly tyto dvě legen­dy a může­te být mož­ná troš­ku zkla­má­ni, ale když se podí­vá­te na jejich bit­ku zno­vu s chlad­nou hla­vou, bude­te jis­tě spo­ko­je­ni.

Veškeré sou­bo­je jsou zvlád­nu­ty vel­mi dob­ře. Nejsou napros­tým vrcho­lem, ale blí­ží se k němu. Navíc jsou pře­hled­né, atmo­sfé­ric­ké, dyna­mic­ké a je jich dost. Kromě toho pro­bí­ha­jí na poza­dí úžas­ných sce­né­rií, ať už se mlu­ví o lou­kách plných roz­kvet­lých kvě­tů nebo sta­ro­by­lých palá­co­vých halách. Kameramani si vyhrá­li a při­nes­li obra­zo­vě hod­ně sty­lo­vou podí­va­nou, kte­rá urči­tě potě­ší nejed­no oko, kte­ré má sla­bost pro asij­ský smy­sl pro éte­rič­nost a mystič­nost. Dobře dopadly i tri­ky, kte­ré jsou pre­ciz­ně zvlád­nu­té a nepů­so­bí laci­ně.

Rýpat nemůžu ani do hud­by. I ta se poved­la. V pod­sta­tě nemám k niče­mu výraz­něj­ší výhra­du. Není to mož­ná to, co si plno lidí před­sta­vo­va­lo, ale špat­ně to jis­tě nedo­padlo. Je to svým způ­so­bem fan­ta­sy pohád­ka, ale vel­mi akč­ní, poměr­ně tem­ná a hlav­ně zábav­ná. Jestliže se zba­ví­te před­sud­ků, tak bude­te jis­tě spo­ko­je­ni, jest­li to nezvlád­ne­te, pak jen pozna­me­nám, že kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.

---