TOP 5: nejlepší české filmy roku 2022

Kam mi paměť sahá, nevy­ba­vu­ji si žád­ný rok, kdy bychom moh­li v sil­vestrov­ský den sesta­vit žeb­ří­ček TOP 5 oprav­du dob­rých čes­kých fil­mů. Rok 2022 byl v tom­to ohle­du z mého pohle­du vskut­ku výji­meč­ný. Doposud nikdá mě tuzem­ská tvor­ba v bio­gra­fu toli­krát nepo­tě­ši­la. Navíc tu máme poměr­ně pes­t­rý výběr žánrů + jeden doku­ment.

Přestože jsme se sna­ži­li zhléd­nout to nej­lep­ší, neby­lo v našich silách stih­nout vše. Z pro­meš­ka­ných fil­mů mě nej­ví­ce mrzí dob­ře hod­no­ce­ný Banger, kte­rý by se poten­ci­ál­ně mohl vměst­nat do naší TOP 5, ale bohu­žel do dneš­ní­ho dne nebyl k sehná­ní. Tolik tedy na vysvět­le­nou a nyní už vám jen popře­ji bon appétit.

5) Promlčeno

Přestože posta­va Karla Rodena vět­ši­nu času pro­střed­nic­tvím roz­hla­so­vé­ho vysí­lá­ní vyprá­ví svůj pří­běh o zlo­či­nu z počát­ku deva­de­sá­tých let, jed­ná se o nebý­va­le napí­na­vou podí­va­nou. Podobných kri­mi thrille­rů s dob­rým scé­ná­řem bychom od čes­kých tvůr­ců v bio­gra­fech oce­ni­li více­ro.

---

4) Jan Žižka

Předně je tře­ba pochvá­lit vizu­ál­ní strán­ku Jena Žižky, kte­rá se oprav­du poved­la. Hned o prv­ních vte­řin z fil­mu sálá hut­ná a atmo­sfé­ric­ká podí­va­ná tem­né­ho a kru­té­ho stře­do­vě­ku, kte­rá se může rov­nat holly­wo­od­ským spek­tá­klům. Mnozí kri­ti­zo­va­li růz­né nedo­stat­ky, pře­de­vším absen­ci vel­ko­le­pěj­ší akce. Já se ovšem ani chví­li nenu­dil, sedl mi jak pří­běh, tak i bojo­vé scé­ny.

---

3) Mimořádná událost

Některé scé­ny tu byly abso­lut­ně geni­ál­ní. Chytrý, pro­myš­le­ný a vypoin­to­va­ný humor, kte­rý nejed­nou vyvo­lá záchvat smí­chu. Potěší rov­něž naráž­ky na humor­né situ­a­ce z čes­ké­ho zpra­vo­daj­ství a odka­zy na fil­mo­vé scé­ny (Divoké his­tor­ky, Avengers). Mimořádná udá­lost mě bavi­la více než před­cho­zí sní­mek Jiřího Havelky, Vlastníci. Oba tyto fil­my a jejich posta­vy mi kaž­do­pád­ně sem tam při­po­mně­ly sta­ré dob­ré čes­ko­slo­ven­ské sním­ky dua Svěrák/Smoljak, což je u novo­do­bých čes­kých fil­mů oprav­du mimo­řád­nou udá­los­tí. Zatím ale Jiří Havelka bohu­žel ani v jed­nom pří­pa­dě neu­dr­žel kva­li­tu po celou sto­páž. Chybí ješ­tě kou­sek, aby se někte­rý z jeho dal­ších fil­mů stal majstršty­kem.

---

2) Vyšehrad: Fylm

Očekával jsem spí­še smě­si­ci jed­not­li­vých humor­ných scé­nek bez něja­ké­ho sou­vis­lej­ší­ho děje, podob­ně jako tomu bylo u vyše­hrad­ské­ho seri­á­lu. Filmový Vyšehrad má ovšem veli­ce dob­ře zpra­co­va­ný a vypoin­to­va­ný pří­běh, kte­rý sviž­ně šla­pe od začát­ku do kon­ce prak­tic­ky bez zaškobrt­nu­tí. Ba co víc, na roz­díl od seri­á­lu, kte­ré­mu občas dochá­zel dech, nás tvůr­ci nepře­tr­ži­tě záso­bu­jí pal­bou vskut­ku vtip­ných momen­tů a tref­ných nará­žek na čes­ké fot­ba­lo­vé záku­li­sí. Asi bychom mar­ně hle­da­li tuzem­ský film, kte­rý by se svým poje­tím, sty­lem, humo­rem a záro­veň kva­li­tou Vyšehradu blí­žil. Napadají mě snad jen Snowboarďáci či Rafťáci.

---

1) Známí neznámí

Ještě o ždi­bí­ček výše než Vyšehrad je u mě mezi letoš­ní čes­kou nabi­tou kon­ku­ren­cí toto kon­ver­zač­ní kome­di­ál­ní dra­ma. Parta čes­ko­slo­ven­ských přá­tel se na sil­vestrov­ské pár­ty roz­hod­ne vylo­žit své mobil­ní tele­fo­ny na stůl a podě­lit se s ostat­ní­mi s kaž­dou pří­cho­zí zprá­vou či tele­fo­ná­tem. A jak asi tuší­te, je z toho feno­me­nál­ní kome­di­ál­ní šou s vygra­do­va­ným fini­šem.

Jistě, nut­no dodat, že Známí nezná­mí jsou v pod­sta­tě pře­dě­láv­kou původ­ní ital­ské ver­ze. Kromě té jsem v minu­los­ti viděl rov­něž němec­kou, ovšem ta naše mi při­šla nej­ví­ce svě­ží a bavil jsem se u ní suve­rén­ně nej­víc. Velkou záslu­hu na tom mají kupří­kla­du typic­ky čes­ké prů­po­víd­ky, iro­nic­ké poznám­ky a hláš­ky pře­de­vším Martina Hofmanna nebo detai­ly jako vyzvá­ně­ní ze seri­á­lu Knight Rider u jed­no­ho z hos­tů, kte­ré do té napja­té atmo­sfé­ry sed­lo napros­to doko­na­le (v ori­gi­nál­ní ver­zi neby­lo).

---

---

Nejlepší český dokument roku: Chinaski: Každej ví kulový

A bonu­so­vý bonbó­nek na závěr. Přestože doku­men­tár­ní tvor­bě pří­liš nehol­du­ji, vypích­nout musím po čase oprav­du zda­ři­lý a záživ­ný doku­ment mapu­jí­cí kom­plet­ní hoř­ko­slad­kou his­to­rii jed­né z nej­ú­spěš­něj­ších čes­kých kapel.

---