Ulice Cloverfield 10 – Ponorková paranoia

Jedna míst­nost. Tři lidé. Hluboko pod zemí. Nelze utéct. Nebo spí­še – nikdo oprav­du nechce utéct.

   Ulice Cloverfield 10 je mož­ná posta­po­ka­lyp­tic­ký film a mož­ná taky ne. Divák je po celou dobu držen v nejis­to­tě stej­ně jako Michelle (Mary Elizabeth Winstead), kte­rá prá­vě ujíž­dí nocí před svým pří­te­lem. Hrdinka, kte­rá vypa­dá jako Claire z Jurského svě­ta, a kte­rou prá­vě v jed­né z nej­lé­pe zachy­ce­ných bou­ra­ček vytla­čí ze sil­ni­ce pick-up. Probouzí se do noč­ní můry, při­vá­za­ná v prázd­né míst­nos­ti hlu­bo­ko pod zem­ským povr­chem. Jejím věz­ni­te­lem je zava­li­tý chla­pík Howard ztvár­ně­ný Johnem Goodmanem, kte­ré­ho si vět­ši­na z nás zřej­mě vyba­ví jako cho­le­ric­ké­ho Waltera z Big Lebowskiho. A i ten­to­krát mu ner­vy podráž­dí i sebe­men­ší pod­nět.

   Zatím se ale jeví jako přá­tel­ský ven­ko­van, kte­rý Michelle sdě­lu­je nepří­jem­nou zprá­vu: ven­ku došlo k jader­né­mu úto­ku a všich­ni, kro­mě něj, jí a tře­tí­ho spo­leč­ní­ka Emmetta jsou mrt­ví. Vzduch je kon­ta­mi­no­va­ný a ve vyba­ve­ném bun­k­ru budou muset strá­vit příští roky. Jenže něco chy­bí – důkaz. Michelle Howardovi nevě­ří, a roz­hod­ne se uprch­nout za kaž­dou cenu, ať se ven­ku skrý­vá coko­li. Jenže to nebu­de vůbec jed­no­du­ché a mezi tře­mi pře­ži­vší­mi začne vzrůs­tat nedů­vě­ra a nená­vist, kte­rá eska­lu­je kaž­dou dal­ší hodi­nou.

    Film má pří­mo či nepří­mo odka­zo­vat na osm let sta­ré Monstrum. Nutno říct, že kro­mě pár pla­ká­tů a men­ších odka­zů spo­lu ale napros­to nesou­vi­sí. V původ­ním sním­ku nato­če­ném jako found-footage sku­pi­na mla­distvých utí­ká uli­ce­mi vel­ko­měs­ta před gigan­tic­kým mon­strem; zde jsou kla­sic­kou kame­rou zabí­rá­ni tři akté­ři v pod­zem­ním bun­k­ru. Což je námět, kte­rý jsme zde už pár­krát vidě­li. Namátkou napří­klad epi­zo­da seri­á­lu Metal Hurlant Chronicles či výbor­né psy­cho The Divide.

   Přestože fil­mu tedy ori­gi­na­li­ta roz­hod­ně schá­zí, kdo neče­ká mimo­zem­ské spek­ta­ku­lár­ní sou­bo­je, při­jde si na své. Ulice Cloverfield 10 je zvlášt­ní dílo pro spe­ci­fic­kou sku­pi­nu lidí, kte­ří při hodi­ně a půl v jed­né míst­nos­ti se tře­mi her­ci doká­ží udr­žet pozor­nost. Nejzajímavějším fak­tem zůstá­vá, že ačko­li jsou jen dvě mož­ná vysvět­le­ní (Howard lže, nebo ven­ku čeka­jí emzá­ci), divák je po celou sto­páž díky mno­ha zvra­tům držen v nejis­to­tě, jak to vlast­ně je. Závěrečná dese­ti­mi­nu­tov­ka je men­ší úlet ote­ví­ra­jí­cí vrát­ka poten­ci­o­nál­ní­mu pokra­čo­vá­ní, kte­rý vyvo­lá úsměv na rtech a tro­chu ube­re před­chá­ze­jí­cí­mu dění. Jako režij­ní debut ovšem může být Dan Trachtenberg spo­ko­jen a jsem vel­mi zvě­da­vý, zda se pro­du­cen­ti pus­tí do dal­ší­ho seque­lu.

---