Ulice Cloverfield 10

5,5/10 – Anče, Kubo, hajnej sem! Celovečerní filmový debut Dana Trachtenberga, za kterým navíc stojí zkušený producent J.J. Abrams, začíná poněkud netypicky němou pasáží, běhen níž vyhrává dramatická hudba. Hlavní hrdinka se před našima očima sbalí a odjede autem, do kterého jí na telefon zavolá rozohněný přítel, a já se ptám – "Copak nemá Handsfree?!" Ne, neptám se na nic, Mary Elizabeth Winstead se totiž navzdory uspěchanému střihu snaží vnést do scény alespoň trochu atmosféry, jenomže vtom to do ní z boku vrazí nějaký nepozorný řidič (asi taky telefonuje za jízdy) a její auťák vyletí z cesty a už si válí sudy ze svahu. Michelle se následně probudí uvězněná v nějaké podzemní kobce, přivázaná k posteli, leč ošetřená, a zde pozvolna začíná slíbený psychologický thriller. Dovolte mi do toho vstoupit. Už v tomhle bodě jsem z toho byl nesvůj. Hlavní postava nám nebyla vůbec představena, prvotní režisérův pokus o nastolení nějaké atmosféry u mě selhal a jakýkoliv další se tak jevil být předem odsouzený k selhání. Navíc jsem podlehl obavám, že půjde o nějakou pásovou variaci na parádní psychologický horror Misery nechce zemřít. A světe div se, něco takového se z Ulice Cloverfield 10 nakonec i vyklubalo, akorát že. Trachtenberg nejenže se úplně vyprdl na nějaké před a uvrhl naše postavy rovnou do situace po a diváka odsoudil ke zpětnému pídění se po informacích (a jakože Mary Elizabeth Winstead není dostatečně schopná herečka, aby tohle utáhla a dokázala si jen tak bez ničeho přitáhnout divákovu pozornost), on se navíc rozhodl zakomponovat do svého Michelle nechce zemřít ještě chemickou apokalypsu, která navíc funguje na principu Schrödingerovy kočky, tedy nevíte jestli je skutečná, anebo vás jenom strejda Howard vodí za nos (bazinga!). Tím vlastně Trachtenberg stvořil takového křížence mezi Misery nechce zemřít (já si nedám pokoj) a Mlhou, která se shodou okolností rovněž zakládá na Kingově knižní předloze. Oba náměty jsou přitom příliš silné, vždyť každý by bohatě vystačil na vlastní příběh, a tak si po celý film jen navzájem kradou pozornost jeden od druhého a naopak a výsledkem je solidní mišmaš. Jo a to jsem vám ještě nepředstavil třetí ingredienci. Nechcete? Už máte dost? Tak poslouchejte. Pokud ještě pořád máte pocit, že 10 Cloverfield Lane je mistrovsky zrežírovaný psychothriller, jak to tu někdo označil, a nikoliv překombinovaná slátanina, která dohromady nemůže dobře fungovat a zachovat si jakés takés tempo a pospolitost, jak tvrdím já, hádejte, co pejsek s kočičkou ještě přidali do dortu. – Mimozemšťany. Ne, nedělám si legraci. Z důvodu neznámého a mě nepochopitelného se v závěru ještě dočkáme sci-fi vložky ála Válka světů. Takže to už máme 3 věci, co Michelle nechce: A) zemřít; B) radioaktivní mlhu; C) válku s E.T. Chudák holka. Nechci vám to spoilerovat, ale... řekla ne a dostala nášup. A ano, viděl jsem předchozí Cloverfield. A ne, neopravňuje to scénáristy k tomu dělat takovéhle brikule. Rada na dobrou noc: "Pište scénáře a brikule nechte Novbymu." Verdikt: "Himlhergotdoneveterkrucajselement!"