Valmont

Valmont je roman­tic­ké dra­ma reži­sé­ra Miloše Formana z roku 1989 s Colinem Firthem, Annette Beningovou a Meg Tillyovou v hlav­ních rolích. Film nato­če­ný pod­le fran­couz­ské­ho romá­nu Choderlose de Laclose Les Liaisons dan­ge­re­u­ses (Nebezpečné zná­mos­ti) z roku 1782, kte­rý pro fil­mo­vé plát­no adap­to­val Jean-Claude Carrière, pojed­ná­vá o intri­kán­ské vdo­vě (Merteuil), kte­rá se vsa­dí se svým býva­lým milen­cem (Valmont), že nedo­ká­že zka­zit nedáv­no pro­vda­nou počest­nou ženu (Tourvel). Během pro­ce­su svá­dě­ní vda­né ženy se do ní Valmont nako­nec zami­lu­je. Předtím se Merteuil dozví, že ji její taj­ný mile­nec (Gercourt) zavr­hl a chys­tá se ože­nit s dce­rou její­ho bra­tran­ce - pat­nác­ti­le­tou panen­skou Cécile. Jako pomstu najme opuš­tě­ný Merteuil Valmonta (během pro­ná­sle­do­vá­ní Tourvela), aby sve­dl Cécile před jejím sňat­kem s Gercourtem.

Valmont zís­kal nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší kos­týmy (Theodor Pištěk). Byla to posled­ní fil­mo­vá role Fabie Drakeové.

Děj

Ve Francii 18. sto­le­tí se mar­ký­za de Merteuil, boha­tá vdo­va, dozví­dá, že její taj­ný mile­nec Gercourt se bude ženit s pat­nác­ti­le­tou Cécile de Volanges, kte­rá byla vycho­vá­na v kláš­te­ře, aby si zajis­ti­la cud­nost. Proslýchá se, že Gercourt nemů­že snad­no pře­ru­šit vzta­hy se svou „býva­lou“ milen­kou, kte­rá je dušev­ně nevy­rov­na­ná. Merteuil, rozzlo­be­ný pokry­tec­tvím, s nímž Gercourt trvá na panen­ské nevěs­tě, zatím­co si vydr­žu­je vlast­ní­ho milen­ce, zata­jo­vá­ním chys­ta­né svat­by a zleh­čo­vá­ním její­ho cha­rak­te­ru, plá­nu­je pomstu.

Osloví své­ho býva­lé­ho milen­ce, suk­nič­ká­ře vikom­ta de Valmont, a navrh­ne mu, aby Cécile vzal panen­ství ješ­tě před sva­teb­ní nocí a poní­žil tak Gercourta. Valmont nemá o Cécile zájem, pro­to­že usi­lu­je o vda­nou paní de Tourvel. Tourvel, zná­má svou ctnos­tí, byla varo­vá­na před Valmontovou zhý­ra­los­tí a záměr­ně se mu vyhý­bá. Merteuil uza­vře s Valmontem sáz­ku: pokud se mu poda­ří sba­lit paní de Tourvel, může se vyspat i s Merteuilem; pokud se mu to nepo­da­ří, musí se ode­brat do kláš­te­ra.

Mezitím Cécilin dospí­va­jí­cí uči­tel hud­by Danceny začne psát Cécile milost­né dopi­sy a oba se do sebe zami­lu­jí. Poté, co se o tom dozví, se Merteuil sna­ží vytvo­řit dvo­ji­ci pří­le­ži­tost, aby svou lás­ku zúro­či­li, ale Cécile je pří­liš nevin­ná a Danceny pří­liš čest­ný, než aby toho vyu­žil. Zklamaný Merteuil vez­me Cécile na dovo­le­nou na ven­kov­ské síd­lo, kam Valmont odjel za Tourvelem. Když Merteuil navrh­ne, aby Valmont pomohl Cécile psát milost­né dopi­sy, vyho­ví mu, jde do Cécilina poko­je a nako­nec ji při­pra­ví o panen­ství. Poté se Cécile, kte­rá se cítí pro­vi­ni­le, utí­ká k Merteuilovi pro útě­chu, pro­to­že se domní­vá, že ani její budou­cí man­žel, ani Danceny ji teď nebu­dou chtít. Merteuil dív­ku povzbu­zu­je, aby si vza­la Gercourta a Dancenyho si necha­la jako milen­ce.

Navzdory mno­ha poku­sům vyhnout se Valmontovi se Tourvel nako­nec nechá svést a nako­nec se s ním pomi­lu­je. Ráno napí­še man­že­lo­vi o svém novém milen­ci a pak ode­jde na trh při­pra­vit jíd­lo. Když se vrá­tí, Valmont už je pryč.

Aby se Valmontovi „odmě­ni­la“, Merteuil se lhos­tej­ně roz­va­lí na poste­li a čeká, až se s ní vyspí, čímž ho při­mě­je k tomu, aby se vyří­til ven. Jako pomstu jde za Cécile a pře­svěd­čí ji, aby napsa­la Dancenymu dopis. V něm vysvět­lu­je, že ji Merteuil pře­svěd­čil, aby Dancenyho obsa­di­la jako své­ho milen­ce, mís­to aby si ho vza­la. Tourvel poz­dě­ji při­jíž­dí do Valmontu, pře­no­cu­je u něj a odjíž­dí dřív, než se dru­hý den ráno pro­bu­dí. Její ztrá­ta ho při­mě­je uvě­do­mit si, že mu na ní sku­teč­ně zále­ží. Vydává se do Tourvelina síd­la a zjiš­ťu­je, že se usmí­ři­la se svým man­že­lem. Valmont nechá Tourvelové na její neu­dr­žo­va­né poste­li růže a vyklouz­ne, aniž by ho někdo viděl.

Valmont se vra­cí k Merteuilovi a navr­hu­je mu sňa­tek s tím, že by jim bylo lépe spo­lu­pra­co­vat než jít pro­ti sobě. Ona mu smut­ně při­po­me­ne, že už jed­nou man­že­lé byli a že jaké­ko­li man­žel­ství mezi nimi by moh­lo skon­čit jen zra­dou. Merteuil pak pro­zra­dí, že v její poste­li je Danceny; při­šel jí vyhro­žo­vat, ale ona ho sved­la a všech­no mu řek­la. Valmont roz­zu­ře­ně odchá­zí a jde za Cécile a navr­hu­je jí, aby odje­li ze země a Cécile moh­la svo­bod­ně milo­vat, koho chce. Místo toho Cécile pro­zra­dí, že se ke vše­mu při­zna­la své mat­ce, kte­rá Valmonta vyká­že z domu.

Následujícího dne vyzve Danceny Valmonta na sou­boj, aby pomstil Cécilinu čest. Valmont se na sou­boj při­pra­vu­je tak, že se opi­je do němo­ty a při­jde s koco­vi­nou. Ctihodný Danceny ho v jeho sta­vu odmít­ne na sou­boj pus­tit a je ocho­ten při­jmout omlu­vu. Místo toho Valmont zaú­to­čí a donu­tí Dancenyho, aby ho v sebe­obra­ně zabil.

Na Valmontově pohřbu se sejdou jeho býva­lé milen­ky včet­ně Merteuil, kte­rá je zdr­ce­ná ztrá­tou své­ho nej­lep­ší­ho pří­te­le a nej­star­ší­ho riva­la. Během něj Cécile odha­lí, že čeká jeho dítě. Truchlící paní de Rosemonde, Valmontova teta, je tou­to zprá­vou nad­mí­ru potě­še­na. Cécile a Gercourt se brzy vez­mou při vel­ko­le­pém obřa­du, při němž je Danceny obklo­pen hou­fem vhod­ných mla­dých žen. Merteuil mezi­tím zůstá­vá sám, pro­to­že ztra­til Gercourta, Dancenyho i Valmonta.

O něco poz­dě­ji paní de Tourvel lás­ky­pl­ně polo­ží růži na Valmontův hrob a vrá­tí se ke své­mu čeka­jí­cí­mu man­že­lo­vi.

Obsazení

• Colin Firth jako Valmont
• Annette Bening jako Merteuil
• Meg Tilly jako Madame de Tourvel
• Fairuza Balk jako Cécile de Volanges
• Siân Phillips jako Madame de Volanges
• Jeffrey Jones jako Gercourt
• Henry Thomas jako Danceny
• Fabia Drake jako Madame de Rosemonde
• T. P. McKenna jako baron
• Isla Blair jako baron­ka
• Ian McNeice jako Azolan
• Aleta Mitchell jako Victoire
• Ronald Lacey jako José
• Vincent Schiavelli jako Jean
• Sandrine Dumas jako Martine

Produkce

Rozdíly oproti románu

Děj Valmonta se od Laclosova romá­nu výraz­ně liší. V romá­nu Cécile potra­tí Valmontovo dítě a na kon­ci odchá­zí do kláš­te­ra; ve Valmontovi je těhot­ná na své svat­bě. V romá­nu jsou odha­le­ny dopi­sy mezi Valmontem a Merteuilem a Merteuil je veřej­ně zesměš­něn a poní­žen; ve Valmontovi se o dopi­sech nemlu­ví a Merteuil neza­zna­me­ná­vá žád­ný pád, kro­mě pádu v očích Cécile a její mat­ky. Netrpí ani těles­ným zne­tvo­ře­ním, kte­ré Laclos popi­su­je v rozuz­le­ní. Budoucnost paní de Tourvel je méně tra­gic­ká: mís­to aby zemře­la na zlo­me­né srd­ce, vra­cí se ke své­mu sho­ví­va­vé­mu a chá­pa­vé­mu star­ší­mu man­že­lo­vi.

Vydání

Uvedení v kinech

Valmont byl uve­den do kin ve Spojených stá­tech 17. lis­to­pa­du 1989 v ome­ze­ném počtu před­sta­ve­ní.

Chybějící scény na DVD Region 1

Na Region 1 DVD vyda­ném v roce 2002 spo­leč­nos­tí MGM chy­bí krát­ká sek­ven­ce poté, co se Valmont pro­bu­dí sám po posled­ní noci s Tourvelem. V této sek­ven­ci Valmont poz­dě­ji téhož dne nese Tourvelovi domů kvě­ti­ny, ale po pří­cho­du zjis­tí, že je opět se svým man­že­lem. Nepozorován ani jed­ním z nich, nechá kvě­ti­ny na její poste­li a pak se vydá kon­fron­to­vat Merteuila. Tato sek­ven­ce je obsa­že­na ve vydá­ní VHS spo­leč­nos­ti MGM z roku 2000 a je také v pře­no­su ve vyso­kém roz­li­še­ní uve­de­ném na MGM HD.

Ohlasy kritiky

Valmont zís­kal smí­še­né hod­no­ce­ní, neboť na Rotten Tomatoes má od 33 kri­ti­ků skó­re 48 % a na Metacritic od 14 kri­ti­ků 55 %. Film nebyl tak vyso­ce hod­no­cen jako Nebezpečné zná­mos­ti Stephena Frearse, kte­ré byly uve­de­ny do kin o nece­lý rok dří­ve.

Roger Ebert ve své recen­zi pro Chicago Sun-Times udě­lil Valmontovi tři a půl hvěz­dič­ky ze čtyř. Při srov­ná­ní s Nebezpečnými zná­most­mi, kte­ré byly nato­če­ny pod­le diva­del­ní hry, niko­li pod­le romá­nu, Ebert napsal, že Valmont je mno­hem jiný film než jeho před­chůd­ce. Zatímco Nebezpečné zná­mos­ti byly „mozko­vé a klaus­tro­fo­bic­ké, cvi­če­ní v sexu­ál­ní hře mys­li“, Formanova ver­ze byla „fyzič­těj­ší“ a svá­dě­ní vzru­ši­věj­ší.

Peter Travers ve své recen­zi pro časo­pis Rolling Stone hod­no­til film smí­še­ně. Poznamenal sice, že film je „úchvat­ně krás­ný a láká nás do buj­né­ho aris­to­kra­tic­ké­ho svě­ta“, ale měl pocit, že „není nic směš­né­ho na pohle­du na Merteuila, kte­rý oblé­ká Cécile jako děv­ku, nic sexy na Valmontově lhos­tej­ném zná­sil­ně­ní Cécile, nic hrdin­ské­ho na Valmontově mar­ném sou­bo­ji s Dancenym“. Travers uza­vřel: „Valmont je pří­liš dlou­hý a pozna­me­na­ný stře­tem pří­zvu­ků a herec­kých sty­lů, postrá­dá vtip a ero­tic­ký náboj Nebezpečných zná­mos­tí. Formanova vize je však nako­nec lid­štěj­ší a zni­ču­jí­cí.“

Filmová kri­tič­ka Janet Maslinová ve své recen­zi v The New York Times pozna­me­na­la, že film „prak­tic­ky ničím nepři­spí­vá k sou­bo­ru infor­ma­cí o Les Liaisons Dangereuses“. Hlavní výt­kou Maslinové bylo, že film postrá­dá „kou­sa­vost“ své­ho před­chůd­ce, bana­li­zu­je své posta­vy a vyka­zu­je „zne­po­ko­ji­vou nesou­stře­dě­nost“.

Rita Kempleyová byla ve své recen­zi v dení­ku The Washington Post z Valmonta stej­ně neo­hro­me­ná a ozna­či­la ho za „pře­py­cho­vou břeč­ku, širo­ce roze­hra­nou tri­vi­a­li­za­ci de Laclosova romá­nu o budoá­ro­vých intri­kách z 18. sto­le­tí“. Kemplyová dospě­la k závě­ru:

Díky své­mu neo­ká­za­lé­mu obsa­ze­ní a hra­vé­mu tónu není Formanova vari­a­ce na spi­so­va­te­lo­va sché­ma­ta ničím nebez­peč­ná. Je to roz­pus­ti­lá kos­tým­ní dra­me­die, v níž se ero­tic­ké výbo­je znudě­ných liber­ti­nů mění v dět­ské líba­cí hry.

Film byl vybrán k pro­mí­tá­ní v rám­ci sek­ce Cannes Classics na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes 2016.

---

Zdroj: Wikipedie

---