Vampyr - Recenze - 75%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Her z pro­stře­dí upí­rů nám tolik nevy­chá­zí. Je tu spous­ta zom­bí­ků, spous­ta válek (a to klid­ně dohro­ma­dy s těmi zom­bí­ky), spous­ta karet atd atd. Ale na pořád­nou vysá­vač­skou hru jsme čeka­li oprav­du něja­kých 14 let od Masquerade. Probíráte se v maso­vém hro­bě v době Viktoriánského Londýna. Všude zuří boj se Španělskou chřip­kou a vy zjiš­ťu­je­te, že jste mrt­ví. Teda asi, vlast­ně vůbec netu­ší­te co se děje. Pořádně neví­te jak jste se oct­li v maso­vém hro­bě ani kdo pořád­ně jste. Sotva se vydrá­pe­te ven potká­te ženu,k kte­rá se vám vrh­ne kolem krku (v dob­rém) a něco říká. Vás ale pře­mů­že nepo­cho­pi­tel­ná žízeň po krvi a ženu vycuc­ne­te jako své prv­ní Pikao v živo­tě. Bohužel záhy zjis­tí­te, že mla­dá dáma byla vaše sest­ra. Celkem sil­ný záži­tek hned na začá­tek. Poté, co se roz­po­me­ne­te aspoň tro­chu, kdo jste, je na vás zjis­tit, co se sta­lo. A tak se Dr. Jonathan Reid pouš­tí do boje s náka­zou, s dal­ší lon­dýn­skou havě­tí. Mimo jiné je vel­kým hna­cím moto­rem tou­ha po pomstě „člo­vě­ku“, kte­rý z vás udě­lal upí­ra. Najdete své­ho „stvo­ři­te­le“? Zachráníte Londýn před zká­zou? Co všech­no vám vstou­pí do ces­ty může­te zjis­tit v nové hře Vampyr!

Hra tak tro­chu neví, do kte­ré­ho žán­ru by měla pat­řit. Je to chví­le­mi akč­ní RPG, kde je inspi­ra­cí spí­še východ­ní tvor­ba. Soubojový sys­tém s mož­nos­tí zám­ku na jed­not­li­vé nepřá­te­le, spous­ta uska­ko­vá­ní, tro­cha tak­ti­zo­vá­ní a žád­ná bez­du­chá hac­k’n sla­sh. Na dru­hé stra­ně je to ale víc adven­tu­ra, navíc vel­mi pove­de­ná.
Ano, hra obsa­hu­je sku­teč­ně vel­ké množ­ství dia­lo­gů, poměr­ně vel­ké množ­ství hlav­ních i ved­lej­ších postav a ješ­tě mno­hem víc tex­tu (kla­sic­ky v podo­bě „Lore“ knih a dopi­sů apod.). Každá posta­va je plně namlu­ve­na a kaž­dá má své spe­ci­fic­ké osob­nost­ní rysy, tak­že nemá­te pro­blém si je zama­pa­to­vat. Dialogy jsou dob­ře zpra­co­va­né. Jen mi tro­chu chy­bě­la vět­ší mož­nost ovliv­nit daný­mi dia­lo­gy budou­cí vývoj pří­bě­hu. V pod­sta­tě nezá­le­ží, jak se bude­te cho­vat, v dia­lo­zích pros­tě pro­je­de­te vše­chen text, aby jste danou oso­bu vyslech­li na maxi­mum. To s sebou totiž nese urči­tou mož­nost, že vám oso­ba pro­zra­dí infor­ma­ce o někom dal­ším. Někomu by se to nezdá­lo důle­ži­té, ale opak je prav­dou.
Ve hře je totiž obsa­žen tro­chu zvlášt­ní RPG sys­tém, kte­rý se z čás­ti na tom­to způ­so­bu obje­vo­vá­ní NPC cha­rak­te­rů závis­lý. Čím více infor­ma­cí o oso­bách máte, tím více hod­not­ná je jejich krev (krom fak­tu, že výbor­ně dokres­lí pří­běh na poza­dí). Vy jste totiž upír sak­ra a musí­te občas něko­ho vysát. Hru může­te pro­jít i bez vysá­vá­ní svých spo­lu­ob­ča­nů, ale mělo by to za násle­dek výraz­né zhor­še­ní obtíž­nos­ti v jiných fázích. Je tak na hrá­či, jakou ces­tou se dá. Pokud je tedy krev obča­na dosta­teč­ně hod­not­ná (vyjá­d­ře­no v XP), tak danou oso­bu vysa­je­te a tyto zku­še­nos­ti sesbí­rá­te. Takto naby­té zku­še­nos­ti pak v RPG sys­té­mu utrá­cí­te na vylep­še­ní schop­nos­tí a doved­nos­tí při odpo­čin­ku. Ale pozor! Pokud tak­to vysa­je­te někte­ré­ho z „pojme­no­va­ných“ obča­nů, má to násled­ky. Zhoršení situ­a­ce ve čtvr­ti, nemož­nost zjiš­tě­ní dal­ších infor­ma­cí.

Mapa čás­ti Londýna, ve kte­ré se nachá­zí­te není nijak výraz­ně roz­leh­lá, ale posta­čí. Je také roz­dě­le­na na měst­ské čtvr­ti, při­čemž kaž­dá má své oby­va­te­le a svo­je sig­ni­fi­kant­ní pro­stře­dí. Doky jsou špi­na­vá díra plná lum­pů a uhlí, zatím­co západ­ní čtvrť je plná nabubře­lých zbo­hat­lí­ků a pře­py­cho­vých domů. Bohužel se vám jed­not­li­vé čtvr­ti ode­my­ka­jí zvlášt­ním způ­so­bem pro­po­je­ným s postu­pem v pří­bě­hu. Takže nemá moc smy­sl hrát hru pří­liš ote­vře­ně a hle­dat zákou­tí mapy. Každá čtvrť má také svůj sta­tus v závis­los­ti na počtu mrtvých osob a také na zdra­ví těch zby­lých. Ano jste dok­tor, jste v Londýně spo­leč­ně se Španělskou chřip­kou, tak co by jste čeka­li?! Na kva­li­tu a hod­no­tu krve jed­not­li­vých obča­nů má vliv i jejich fyzic­ké zdra­ví. Někdo trpí nachla­ze­ním, někdo pros­tou úna­vou. Někdo má ale zápal plic, někdo migré­ny. No a na vás je, uzdra­vo­vat tyhle nebo­žá­ky tak nějak za běhu. Ve vlast­ním zájmu je, aby jste člo­vě­ka vytě­ži­li z infor­ma­cí, pak ho vylé­či­li a nako­nec si pochut­na­li na jeho krvi. Alespoň toto je logic­ký a jas­ně poda­ný způ­sob, kte­rý vám umož­ní hlad­ký prů­běh hrou.

Léky a různá séra si samo­zřej­mě vyrá­bí­te jako dok­tor sám. Děláte tak ve své pra­cov­ně, při­čemž ješ­tě máte tu mož­nost upravovat/vylepšovat svo­jí výstroj a roze­bí­rat nale­ze­né před­mě­ty. Z havě­ti, kte­rá totiž běhá po uli­cích Londýna sbí­rá­te kla­sic­ký „Loot“, kte­rý buď pro­dá­te (ale kdo by to dělal), nebo roze­be­re­te na sou­část­ky pro vylep­še­ní zbra­ní. Dle mého názo­ru bohu­žel jen zbra­ní, zde mi chy­bě­la mož­nost obléct na sebe něco jiné­ho, tak­že cho­dí­te celou hru v jenom oble­ku. Možností vol­by zbra­ní máte cel­kem dost. Je tu něko­lik dru­hů zbra­ní na blíz­ko i na dál­ku. Navíc se někte­ré z nich od sebe zásad­ně liší účin­kem, tak­že může­te vyzkou­šet mno­ho způ­sobů boje. Chcete hodit jako mlá­tič­ka s obou­ruč­ním klac­kem, nebo chce­te být pis­tol­ník? Chcete být aris­to­krat s mečem a v zálo­ze upi­lo­va­nou bro­kov­ni­ci jako pře­kváp­ko? Všechno máte tu mož­nost vyzkou­šet. Tenhle sys­tém se mi moc líbil, pro­to­že zbra­ní je tu něko­lik a navíc mezi může­te pře­pí­nat snad­no mezi 4, což je na ply­nu­los­ti hra­ní znát. Navíc neob­tě­žu­je pří­liš­né nahlí­že­ní do inven­tá­ře.
Zbraně pou­ží­vá­te samo­zřej­mě v boji, kte­rý zuří v uli­cích, kte­ré nejsou hlí­da­né. Tedy vlast­ně jsou podiv­ným mili­tant­ním kul­tem Guards of Priwen. To by vám tolik neva­di­lo, pro­to­že zabí­je­jí růz­nou havěť. Jenže vy mezi tu havěť jakož­to upír pat­ří­te, a tak tito hoší­ci s mače­ta­mi a pla­me­no­me­ty půjdou na potká­ní i po vás a ješ­tě na vás budou kři­čet „chcíp­ni ty pija­vi­ce!“. Krom nich tak potká­vá­te niž­ší for­my upí­rů (vysvět­le­no hez­ky ve hře), kte­rých je také více­ro dru­hů, poz­dě­ji pak potká­vá­te i mon­stra nepo­dob­ná vlkodla­kům (ale všich­ni mají stej­ný původ). Boje s nimi fun­gu­jí aré­no­vě, tak­že pokud na něko­ho nara­zí­te, kame­ru si zamkne­te na jed­not­li­vé nepřá­te­le a postup­ně use­ká­te, ustří­lí­te nebo ukou­še­te po vzo­ru Dark Souls a jiných. Po něko­li­ka málo hodi­nách hra­ní se do toho dosta­ne­te a v pod­sta­tě nikdo nemá šan­ci vám ublí­žit, dokud jste dosta­teč­ně opa­tr­ní a trpě­li­ví. Mě už od začát­ku při­pa­dal ten­to bojo­vý sys­tém zby­teč­ný. Pokud by člo­věk potkal na uli­ci něko­ho sku­teč­ně zapa­ma­to­va­tel­né­ho, tak budiž, ale takhle potká­vá­te na stej­ných mís­tech ban­dů týp­ků, kte­ří vás ako­rát zdr­žu­jí od postu­pu. Méně by v tomhle pří­pa­dě bylo více. Ke kon­ci hry už jsou naštěs­tí sou­bo­je tak leh­ké, že trva­jí pár sekund a jde se dál za pří­bě­hem. Takže má to vůbec smy­sl dávat tako­vý bojo­vý sys­tém? Za mě ne, kdy­by hra zůsta­la více adven­tu­rou, bylo by líp. Jediné, co v tom­to sys­té­mu bojů, výro­bě léčiv a zbra­ní vidím, je poten­ci­ál, kte­rý je do dal­ší­ho dílu oprav­du veli­ký.

Grafickou strán­ku hry jsem ten­to­krát nijak nehod­no­til. asi se slu­ší a pat­ří zmí­nit jak hra vypa­dá. Na pomě­ry dneš­ních stro­jů je to tak nějak prů­měr. Na zadek si z toho nesed­ne­te, ale účel to plní. Celkem pove­de­né jsou mode­ly tvá­ří, tak­že nemá­te tu potře­bu jako jin­de, zvra­cet, když někdo začne mlu­vit. Tady je prá­ce odve­de­na doce­la dob­ře. Prostředí je solid­ně vymo­de­lo­va­né, občas­né gra­fic­ké glitche a drob­né chyb­ky se daly čekat, ale jinak to šla­pe dob­ře. Graficky se navíc sna­ží hra půso­bit reál­ným dojmem, tak­že neče­kej­te něja­ké uje­té poku­sy o nová­tor­ské poje­tí. Tohle je pros­tě solid­ní před­lo­že­ní špi­na­vé­ho Londýna v době Španělské chřip­ky. Jen těch lidí bych chtěl na uli­cích vidět aspoň pár (uli­ce jsou krom potvor úpl­ně prázd­né).
Takže sou­bo­je jsou více­mé­ně k niče­mu a jde pou­ze o pří­běh. Ten je napsa­ný vskut­ku dob­ře a je vyprá­věn pou­ta­vě. Kvůli občas­né­mu umě­lé­mu nata­ho­vá­ní a kvů­li bojům na uli­cích pro­le­tí­te hrou za cca 30 hodin. Asi se to dá zvlád­nout rych­le­ji a také se dá pro­jít kaž­dý kout mapy a natáh­nout to ješ­tě tak na 50, ale já jsem šel tako­vou střed­ní ces­tou, tak­že her­ní doba je pod­le mě fajn. Vše dokres­lu­je ponu­rá, gotic­ká hud­ba, občas nepo­dob­ná detek­tiv­ním titu­lům jako Sherlock Holmes a jiní. Uvítal bych hud­by více. Sice se hud­ba mění pod­le pro­stře­dí (v budo­vě, na uli­ci, v boji), ale smy­ček tu není moc a po čase se hod­ně opo­slou­chá. V del­ších pasá­žích dia­lo­gů, nebo prů­zku­mu může být hud­ba až una­vu­jí­cí a nepří­jem­ná.
Závěrem tedy chci říct, že původ­ní oče­ká­vá­ní jsem měl asi pří­liš vyso­ko. Prostě už je to dlou­ho co vyšel solid­ní upír­ský titul. Ale roz­hod­ně nemůžu říct, že bych byl zkla­ma­ný. Fakt, že je pří­běh vel­mi dob­ře napsa­ný a hra je tak více adven­tu­rou je roz­hod­ně plus. Já jsem se nako­nec solid­ně „bavil“ a hru jsem si těch cca 30-40 hodin užil. Spousta prv­ků ve hře byla tak nějak navíc, neby­ly na ško­du, ale pros­tě mě neza­u­ja­ly. Občas ve mě vzbu­di­li nadě­ji do dal­ší­ho pokra­čo­vá­ní, kte­ré by si to roz­hod­ně zaslou­ži­lo.
Dávám 75% a budu rád, když to dopad­ne finanč­ně dob­ře a dočká­me se pokra­čo­vá­ní. Níže při­klá­dám zábě­ry z mého hra­ní pro před­sta­vu.