Vesnice - Všechno ale není tak poklidné, jak se zdá.

Photo © 2004 Touchstone Pictures

Rozebírat děj, aniž by se pro­zra­di­la záplet­ka, je vel­mi slo­ži­té. Proto se ome­zím na pou­hé nastí­ně­ní pří­bě­hu. Režisér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě nám ve svém díle před­sta­vu­je spo­le­čen­ství lidí obý­va­jí­cích ves­ni­ci na úrov­ni počát­ku 20. sto­le­tí. Ta je umís­tě­na v hlou­bi lesa, dale­ko od „civi­li­za­ce“. Její oby­va­te­lé, až na něko­lik star­ších, nikdy neo­pus­ti­li toto mís­to, pro­to­že tam ven­ku, za jas­ně vyzna­če­nou hra­ni­cí a na dohled stráž­ních věží, se ve stí­nech pohy­bu­jí Oni.

Podivná stvo­ře­ní, o kte­rých se mlu­ví šep­tem, aby neby­la zno­vu při­vo­lá­na. Kreatury, o kte­rých se téměř nic neví, i ti nej­od­váž­něj­ší se zmi­ňu­jí o setká­ních s báz­ní v hla­se a při­zná­va­jí, že měli jen tolik odva­hy, aby se zmoh­li na něko­lik rych­lých pohle­dů z dál­ky, než dosáh­li bez­pe­čí úkry­tu. Kdysi se star­ší s bytost­mi dohod­li. Byly vyme­ze­ny hra­ni­ce, za kte­ré ves­ni­ča­né nesmě­li a Oni je rov­něž pře­kra­čo­va­li jen v pří­pa­dě, kdy se někte­rý z lidí pro­vi­nil pro­ti doho­dě.

Naštěstí jsou ves­ni­ča­né soběstač­ní. Žijí si poklid­né živo­ty jen občas­ně naru­šo­va­né popla­chem kvů­li nebez­peč­ně blíz­ko se potu­lu­jí­cím les­ním sou­se­dům, kte­ří jed­nou za čas vyko­ná­va­jí „inspekč­ní“ ces­ty do osa­dy. V tako­vých pří­pa­dech se všich­ni scho­vá­va­jí v domá­cích úkry­tech a čeka­jí, až návštěv­ní­ci ode­jdou. Jednou je ale vyvo­le­ný míst­ní sle­pé dív­ky ošk­li­vě pobo­dán zdej­ším bláznem a záro­veň taj­ným cti­te­lem mla­dé ženy. Lékař raně­né­mu nedá­vá šan­ci na pře­ži­tí. Ne bez léků, kte­ré jsou k dostá­ní ve měs­tě. Jenomže tako­vá ces­ta zna­me­ná poru­še­ní doho­dy s les­ní­mi pány a vysta­ve­ní ostat­ních nebez­pe­čí. Během váš­ni­vých dis­ku­sí ale vychá­zí na povrch, že odmí­ta­vý postoj star­ších k ces­tě mimo úze­mí ves­ni­ce nepra­me­ní z pou­hé­ho stra­chu před neu­r­či­tým zlem za hra­ni­ce­mi.

Night Shyamalan se zapsal do fil­mo­vé his­to­rie sním­ky Šestý smy­sl a Znamení, což je důvo­dem, proč je a bude kaž­dý z jeho násle­du­jí­cích fil­mů podro­ben důklad­né­mu zkou­má­ní a kri­ti­ce. Diváci od reži­sé­ra oče­ká­va­jí pře­ko­ná­ní mož­ná už nepře­ko­na­tel­né­ho, chtě­jí dal­ší Šesté smys­ly a nechtě­jí se spo­ko­jit s ničím men­ším. Patříte-li k této sku­pi­ně, věz­te, že vaše oče­ká­vá­ní nebu­dou napl­ně­na. Přestože film zacho­vá­vá vel­mi podob­nou kon­struk­ci -  pozvol­ný úvod, gra­du­jí­cí děj a násled­né pře­kva­pi­vé odha­le­ní, kte­ré divá­ka při­mě­je k pře­hod­no­ce­ní vše­ho vidě­né­ho, nejde o stej­né tem­po vyprá­vě­ní, ani lát­ku, ze kte­ré by šel vytvo­řit „nový/neokoukaný“ pří­běh. Film je vlast­ně o stan­dard­ních téma­tech: lás­ce, stra­chu a zba­bě­los­ti. To ovšem nezna­me­ná, že je sní­mek ztrá­tou času!

Mohu-li ale pře­ce jenom dílu cosi vytý­kat, musím při­znat, že zamr­zí nedo­sta­tek pří­le­ži­tos­tí pro kva­lit­ní her­ce, kte­ří se pro­jek­tu zúčast­ni­li, avšak téměř nedo­stá­va­li šan­ci uplat­nit svo­je nespor­né nadá­ní. Rovněž na les­ku nepři­dá poně­kud zdlou­ha­vý úvod. A do tře­ti­ce vše­ho zlé­ho - vysvět­le­ní na kon­ci, kte­ré sice obrá­tí všech­no naru­by, ale záro­veň nevy­zní­vá pře­svěd­či­vě.

I přes tro­ji­ci výtek (sna­ži­ví jis­tě najdou víc zápo­rů) poklá­dám film za dílo, kte­ré bys­te měli vidět a nechat na sebe půso­bit. Je zají­ma­vé, jak roz­po­ru­pl­né reak­ce doká­zal sní­mek vyvo­lá­vat, a pokud jste ho ješ­tě nevi­dě­li, zamys­le­te se, zda by nestá­lo za to sjed­nat nápra­vu. Dovolte mi ale jed­no dopo­ru­če­ní - neče­kej­te dal­ší mez­ník ve fil­mo­vé tvor­bě a nenuť­te, byť jen v myš­len­kách, reži­sé­ra být otro­kem vlast­ních úspě­chů!