Vikingové: Valhalla - Série 2

6/10 – Není to už taková katastrofa, jako byla 1. série. Sice jsem si sledování ani zdaleka neužil, ale nebyl jsem ani znechucený, otrávený či znuděný. Zejména poslední díl pořádně šlápnul na plyn a některými velmi zručně zrežírovanými úseky se přiblížil až k samotným Vikingům. Osobně tolik nelpím na faktograficky přesném ztvárnění historie, takže v tomto ohledu této dějepisné slátanině možná trošku přidávám. Prostě nejsem historik, nemám nastudované veškeré dějiny okolo Vikingů a hlavní pro mě je, jestli mě seriál baví. To už je ovšem zmíněný kámen úrazu. Po prvních 6 epizod jsem se vůbec nebavil. Vikingové: Valhalla na mě působili (opět) jen jako slabý odvárek z původního seriálu, kterému dala vzniknout snaha maximálně podojit divácky oblíbený koncept příběhu o drsných seveřanech. Ani po 2. sérii mě seriál nepřesvědčil, že si zasloužil vzniknout. Hlavní selhání vidím pořád v budování napětí, které jsem prakticky vůbec necítil, spoustě otravných klišé (vždycky, když už to vypadá, že někdo důležitý zemře apod., tak se najednou do záběru dostane nějaká postava, která tomu zabrání) a bídné budování vztahů k postavám. Přijde mi, že Jeb Stuart naprosto vypustil to, že by postavy měli mít nějaké specifické vlastnosti. Každý je tu buď drsný hromotluk, bezskrupulózní manipulátor, anebo nezajímavá nicka. K žádné postavě bych nedokázal vyjmenovat alespoň 3 vlastnosti, které ji nějak charakterizují a odlišují od ostatních. Celá anglická dějová linie mě během prvních 2/3 vůbec nebavila a přišla mi naprosto zbytečná, vzhledem k tomu, že ani jednou neovlivnila dění ve zbylých dvou. To samé vlastně platí i o lince dvou grónských bratrů. Je tu jen proto, abychom na ně nezapomněli, ale vlastně se nestane VŮBEC nic podstatného pro příští série nestane, tedy až na závěrečné nové potenciální spojenectví. Obecně řečeno, spousta vaty, to zůstalo z 1. série, akorát tentokrát je lépe zakamuflovaná. Jinak hlavní linka o Freydis a spol se docela vydařila. Povedlo se nemožné, lehce jsem si oblíbil tuto silnou ženskou postavu. Nejspíš je to tím, že jako jediná má docela smysluplný dějový oblouk a nějak se během děje vyvine (ačkoli se vlastně jedná o vývoj z pořádné drsňačky na ještě většího drsoňe). Znělka je tentokrát o něco údernější, v tomhle ohledu palec nahoru. Příliš akce se nedočkáme, zato to ale dává větší smysl. Slabší vikingská taškařice. Verdikt: „Jeb Stuarta!“