Vinnetou - Pod vrcholem masívu Tulove Grede

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Koncem červ­na 1963 se her­ci a čle­no­vé fil­mo­vé­ho štá­bu sjíž­dě­li do pří­stav­ní­ho měs­ta Zadaru a uby­to­va­li se v hote­lu Zagreb. Natáčení zača­lo prv­ní čer­ven­co­vý den v prů­smy­ku Mali Alan v poho­ří Velebit. Strmá štěr­ko­vá ces­ta plná výmo­lů ved­la až k vrchol­ku Tulove Grede, kte­ré­mu pří­z­niv­ci may­o­vek neřek­nou jinak než Nugget-tsil. Za nor­mál­ních okol­nos­tí je to lidu­prázd­ná hor­ská kra­ji­na, nyní však na okra­ji ces­ty par­ko­va­lo mno­ho náklad­ních i osob­ních aut, pře­prav­ní­ků koní a cis­ter­na se záso­ba­mi vody. Většina lidí se zna­la již z Pokladu na Stříbrném jeze­ře. Nováčkem v týmu byl zvu­kař Fedor Jeler a fil­mo­vý archi­tekt a scé­no­graf Vladimir Tadej (nar. 1925), kte­rý tady sbí­ral prv­ní zku­še­nos­ti s žánrem wes­ter­nu. Jako prv­ní se natá­če­la scé­na, v níž Vinnetouova sest­ra Nšo-či umí­rá v Old Shatterhandově náru­čí. Marie Versini prá­vě dora­zi­la na mís­to natá­če­ní a hned muse­la zahrát jed­nu z nej­těž­ších a nejdo­jem­něj­ších scén ve své dosa­vad­ní herec­ké kari­é­ře. Přesto si natá­če­ní nesmír­ně uží­va­la, neboť posta­vu Nšo-či milo­va­la již od svých dět­ských let. Mnohem těž­ší úkol dostal Mario Adorf, kte­rý oku­sil nebez­peč­né povo­lá­ní kaska­dé­rů. Jako Santer pro­ná­sle­do­va­ný pomstych­ti­vý­mi Apači visel nad krá­te­rem v Tulove Grede, při­pou­tán ke ská­le oce­lo­vým lanem. Nepříjemný vítr mu však stá­le zve­dal sako a odha­lo­val tak pásek, k němuž měl při­pnu­tý dru­hý konec lana. Kameraman Kalinke dlou­ho hle­dal výhod­nou pozi­ci, než se mu poda­ři­lo zabrat visí­cí­ho Adorfa tak, aby na plát­nech kin neby­lo nic poznat.

Recenze knih/filmů

Když zemřel Klekí-petra, bílý uči­tel Apačů, měl být pohřben v korunách nej­vyš­ší­ho stro­mu na nej­vyš­ším vrchol­ku hor. Úkolem scé­no­gra­fa bylo najít tako­vý strom na vrchol­cích Velebitu. Vladimir Tadej pro­hle­dal Mali Alan i Tulove Grede, ale žád­ný strom nebyl dosta­teč­ně vyso­ký a roz­vět­ve­ný. Vhodný strom tedy muse­li na vrchol Velebitu při­vézt. Stačilo na úpa­tí hor vybrat strom, kte­rý by byl vhod­ný svým obje­mem i výš­kou, pak odře­zat pře­by­teč­né vět­ve, trak­to­rem ho trans­por­to­vat do hor, vzty­čit ho a upev­nit ve vhod­né polo­ze. Neměl to být žád­ný neře­ši­tel­ný scé­no­gra­fic­ký úkol, ale­spoň to tak vypa­da­lo. Strom našli fil­ma­ři rych­le a smě­li ho i pora­zit. Problém však nastal při pře­vo­zu stro­mu na mís­to natá­če­ní, neboť štěr­ko­vá sil­ni­ce vedou­cí přes hor­ský prů­smyk byla veli­ce úzká a ved­le stro­mu už nemoh­la pro­jet ani motor­ka, natož pak dal­ší auto. Ve spo­lu­prá­ci s míst­ní poli­cií zasta­vi­li fil­ma­ři veš­ke­rý pro­voz přes prů­smyk, ale i tak byl trans­port vel­mi poma­lý a trval celý den. Z toho je vidět, jak zdán­li­vě jed­no­du­chá scé­na může při­nést nesčet­né těž­kos­ti a mimo­řád­né výda­je.