Vladimír Brabec

Vladimír Brabec (15. květ­na 1934 Praha – 1. září 2017 Nová Ves pod Pleší) byl čes­ký herec.

Život

K diva­dlu měl sklon již od dět­ství, zpí­val také v dět­ském sbo­ru. Hned po vál­ce hrál v Pražském diva­dle pro mlá­dež Míly Mellanové – dneš­ní Akropolis (1946–1948, dět­ské diva­dlo), v roce 1953 pak absol­vo­val DAMU u pro­fe­so­rů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v roč­ní­ku stu­do­val napří­klad s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou.

V roce 1980 obdr­žel titul zaslou­ži­lý umě­lec a v roce 1998 v Přelouči pře­vzal Cenu Františka Filipovského za celo­ži­vot­ní mis­trov­ství v oblas­ti dabin­gu. Díky jeho roli majo­ra Zemana (30 pří­pa­dů majo­ra Zemana) si řada lidí mys­lí, že byl aktiv­ním komu­nis­tou. O jeho poli­tic­kém pře­svěd­če­ní za tota­li­ty se dnes dá pou­ze dis­ku­to­vat, fak­tem však zůstá­vá, že do KSČ nikdy nevstou­pil.

Rodina

Narodil se do rodi­ny Gustava Brabce (1899 - 1986), vyu­če­né­ho malí­ře poko­jů z ves­ni­ce Šanov u Rakovníka a jeho man­žel­ky Anny, roze­né Štysové (1899 - 1985). Gustav Brabec pochá­zel z dva­nác­ti dětí, během První svě­to­vé vál­ky pět jeho sou­ro­zen­ců padlo, sám Gustav bojo­val na ital­ské fron­tě. Kromě Vladimíra měli dvě star­ší děti, syna Jiřího (1924 - 1980) a dce­ru Vlastu (* 1927).

Dne 19. dub­na 1955 se ože­nil s Naděždou Znamínkovou (1932-2016), mají spo­lu dvě děti. Starší Pavel (* 1957) vystu­do­val FAMU a živí se jako reži­sér. Je roz­ve­de­ný, se sou­čas­nou part­ner­kou má syna Jana (* 1993). Mladší Helena (* 1964) je hereč­kou a dabér­kou, s prv­ním man­že­lem má dce­ru Annu (* 1984), se sou­čas­ným dce­ru Lénu (* 1991), kte­rá je malíř­kou. Od vnuč­ky Anny má Vladimír Brabec prav­nu­ky Sebastiána (* 2008) a Filipa (* 2011), od vnuč­ky Lény prav­nuč­ku Jasmínu (* 2013). Celkem mají man­že­lé Brabcovi k roku 2014 dvě děti, tři vnou­ča­ta a tři prav­nou­ča­ta.

V závě­ru živo­ta měl Vladimír Brabec zdra­vot­ní potí­že. Roku 2015 pro­dě­lal srdeč­ní pří­ho­du. Zemřel 1. září 2017 v sana­to­riu Na Pleši na Příbramsku.

Dílo

Divadlo

Po ško­le půso­bil v letech 1953–1954 v Mostě a od roku 1959 v Národním diva­dle. Hrál v dra­ma­tech, napří­klad Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu. Z Národního diva­dla ode­šel v květ­nu 1975, když ho pří­mo při před­sta­ve­ní Cyrana posti­hl infarkt (dru­hý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se čle­nem herec­ké­ho sou­bo­ru Filmového stu­dia Barrandov, chy­bě­li mu však divá­ci, a tak se opět vrá­til na prk­na Národního diva­dla, kde setr­val až do roku 1994, kdy po nesho­dách s vede­ním ode­šel. Od té doby je na vol­né noze. Deset let napří­klad hos­to­val v Hudebním diva­dle Karlín (napří­klad muzi­ká­ly My Fair Lady, Někdo to rád hor­ké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posled­ních letech účin­ko­val v muzi­ká­lech praž­ské­ho diva­dla Broadway Kleopatra a Tři muš­ke­tý­ři.

Film

Ve fil­mu si zahrál popr­vé již ve čtr­nác­ti letech, a to v Gajerově sním­ku Křížová troj­ka (1948). Ještě za stu­dií dostal role mla­dí­ků ve fil­mech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dob­ro­druž­ství (1952). Později při­šlo něko­lik malých rolí výsad­ká­řů a vojá­ků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý stře­lec, Probuzení, Ztracená sto­pa a Zářijové noci).

Film mu vcel­ku nedal žád­nou roli, kte­rá by se vyrov­na­la jeho diva­del­ním rolím – vět­ši­nou to byly role neod­po­ví­da­jí­cí jeho talen­tu. Větších rolí vlast­ně bylo jen něko­lik: František Adam z Valdštejna ve fil­mu Poslední růže od Casanovy (1966), kte­rý se dosta­ne do spo­ru s maza­ným hra­bě­tem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osa­mě­lé­ho výprav­čí­ho Kordy v dět­ském fil­mu Kapitán Korda (1970), kanc­lé­ře císa­ře Rudolfa II. v his­to­ric­ké kome­dii Svatby pana Voka (1970) a vévo­dy z Orléansu v živo­to­pis­ném fil­mu Tajemství vel­ké­ho vypra­vě­če. V kome­di­ál­ním žán­ru se uplat­nil napří­klad jako bez­cha­rak­ter­ní král v obou dílech pohád­ky Z pek­la štěs­tí. Ve fil­mu už dostá­val jen malé role.

Televize

Větší uplat­ně­ní mu při­nes­la tele­vi­ze, napří­klad v tele­viz­ních insce­na­cích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člo­věk. Zajímavá byla role v insce­na­ci Jestli jed­nou ode­jdu (1985), kde si zahrál stár­nou­cí­ho man­že­la, kte­rý s dět­mi vyu­ží­vá svo­ji ženu (Iva Janžurová) jako slu­žeb­nou, ta se nako­nec roz­hod­ne ode­jít. Dobrý výkon také podal v insce­na­ci Generál Eliáš (1995).

Největší slá­vu však zís­kal v seri­á­lech. Hned po prv­ním infark­tu dostal titul­ní i život­ní roli poli­cis­ty a komu­nis­ty Jana Zemana v dnes už legen­dár­ním, avšak kon­tro­verz­ním seri­á­lu 30 pří­pa­dů majo­ra Zemana (1974–1979), což mu při­nes­lo popu­la­ri­tu u mno­ha divá­ků. Nepřehlédnutelnou rolí byl roz­ve­de­ný otec Richard Jokl v seri­á­lu My všich­ni ško­lou povin­ní (1984). K roli majo­ra Zemana se měl ješ­tě jed­nou vrá­tit, a to v při­pra­vo­va­ném fil­mu Major Zeman se vra­cí!, k jeho natá­če­ní však nedo­šlo. O majo­ru Zemanovi napsal také kni­hu Major Zeman – Jak to vidím dnes.

Dabing

Samostatnou kapi­to­lu v jeho kari­é­ře tvo­řil dabing. Byl dabé­rem slav­ných zahra­nič­ních her­ců, napří­klad Jacka Lemmona (dabo­val ho v kome­dii Někdo to rád hor­ké), Harryho Morgana (v seri­á­lu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech vel­ko­fil­mu Pán prs­te­nů). Daboval také her­ce Rogera Moora v roli Jamese Bonda.

---

Detaily o článku Vladimír Brabec

• Jméno člán­ku: Vladimír Brabec
• Autor: Přispěvatelé Wikipedie
• Vydavatel: Wikipedie: Otevřená ency­klo­pe­die.
• Datum posled­ní úpra­vy: 1. 09. 2017, 23:06 UTC
• Datum pře­vze­tí:
  2. 09. 2017, 05:13 UTC
• Trvalý odkaz: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladim%C3%ADr_Brabec&oldid=15281246
• Hlavní auto­ři: Statistika edi­ta­cí strán­ky
• Identifikace ver­ze strán­ky: 15281246

---