Marin za sebou nechala celý svůj život, s nikým ze své minulosti nemluvila a ani její nejlepší kamarádka Mabel neví, co se s ní stalo, ani proč se rozhodla s nikým nemluvit. Jenomže teď přicházejí zimní prázdniny a Marin je v kampusu školy sama. Na návštěvu přijíždí Mabel a tak se bude muset všemu postavit čelem.
Kniha Všechno je v pohodě byla zvláštní v dobrém slova smyslu. Styl vyprávění byl velmi originální. Více než děj byly popisované emoce. Zajímavý námět povýšil knihu na naprosto jinou úroveň, než jsem očekávala. Bonusové body hodnocení přidaly krásné a zajímavé myšlenky. Bez zaváhání říkám, že jsem se do knihy zamilovala.
„Vím, že i obklopená lidmi jsem neustále sama, a tak tu prázdnotu pustím dovnitř.” (str. 12)
Kdybych knihu měla nějak označit, řekla bych, že je poetická a emocionální. Na každé stránce jsem našla něco, co mě nějakým způsobem zasáhlo. Postavy byly skvěle rozepsané, takže jsem se do nich mohla skvěle vžít, což je pokaždé dobré znamení.
Co mě na knize ovšem trochu mrzelo, tak to, že některé části mohly být více rozepsané. Neřekla bych, že je autorka odbyla, ale mohla z nich vytěžit mnohem více a jako čtenář bych to ocenila.
„Já ale věděla, že ve skutečnosti jen chce být někde jinde, kde spolu nebudeme uvězněné v místnosti nabité věcmi, které neříkáme nahlas.” (str. 60)
Nina LaCour je, podle mě, skvělá autorka, která píše velmi čtivě a dokáže čtenáře k příběhu připoutat. Doufám, že se budou překládat i její další knihy. I když cílová skupina jsou spíše náctiletí, myslím, že svými příběhy může něco předat spoustě lidem a ne jenom náctiletým.
Knihu bych doporučila všem, co mají rádi poetické a emocionální vyprávění. Jde o zajímavou knihu, která ale určitě nepadne všem. Určitě kniha není jenom pro náctileté, toho se nemusíte obávat. Knihu hodnotím jako nadprůměrnou a určitě vám má co předat.
„Přeju jí víc štěstí, než se do jediné osoby může vejít. Přeju jí ten druh štěstí, který přetéká.” (str. 170)
