Wild / Divočina

(zatím nehodnoceno)

Loading...

„Najdi své nej­lep­ší já. A když ho najdeš, chraň ho jako to nej­cen­něj­ší.“

Svět Cheryl Strayed (Reese Witherspoon) se už prak­tic­ky zhrou­til. Její otec byl násil­ník, mat­ka zemře­la na rako­vi­nu, man­žel­ství skon­či­lo kra­chem, při­šly pro­blémy s hero­i­nem a náhod­ný­mi zná­most­mi a nako­nec nechtě­né těho­ten­ství. Cheryl má pocit, že už při­šla o všech­no a nemá co ztra­tit, ale sebe­re posled­ní síly a odhod­lá se k zou­fa­lé­mu činu. Sbalí obrov­ský batoh a vyra­zí na túru po vyso­ko­hor­ské tra­se PTC – Pacific Crest Trail, nej­ne­bez­peč­něj­ší a nej­těž­ší ces­tě v divo­ké ame­ric­ké pří­ro­dě, dlou­hou 1770 km, vedou­cí od Mohavské pouš­tě přes celou Kalifornii a Oregon až do stá­tu Washington. Cheryl ovšem nemá s živo­tem v divo­či­ně žád­né zku­še­nos­ti a díky extrém­ní­mu fyzic­ké­mu i psy­chic­ké­mu vypě­tí si něko­li­krát sáh­ne na dno. Přesto se ale nevzdá se a sta­teč­ně pře­ko­ná­vá vedro, sně­ho­vé závě­je, setká­ní s divo­ký­mi zví­řa­ty i podob­ně divo­ký­mi lid­mi, a vytr­va­le krá­čí k cíli i k pozná­ní sama sebe a smí­ře­ní se vším, co ji v živo­tě potka­lo.

Kdo nikdy neza­žil pocit, že se jeho život poma­lu scvr­ká­vá, stě­ny čím dál víc sví­ra­jí, ces­ta se pořád zužu­je a nako­nec se všech­no sesy­pe jako dome­ček z karet, těž­ko pocho­pí pří­běh Cheryl Strayed. Její roz­hod­nu­tí vypra­vit se na zni­ču­jí­cí výpra­vu může půso­bit jako šíle­ný nápad vze­šlý z moz­ku býva­lé nar­ko­man­ky, ale vlast­ně je to ade­kvát­ně extrém­ní reak­ce na její před­cho­zí zni­ču­jí­cí a zni­če­ný život. Ostatně její při­ja­té pří­jme­ní se dá vol­ně pře­lo­žit jako Zbloudilá.

Pamatuj, že můžeš kdy­ko­liv skon­čit.

Cheryl vyrá­ží na svou tří­mě­síč­ní pouť, aby utek­la od stře­pů své­ho roz­bi­té­ho živo­ta, srov­na­la si věci v hla­vě, pamě­ti i srd­ci, i pro­to, aby sama sobě doká­za­la, že po všech karam­bo­lech, dra­ma­tech a tragé­di­ích doká­že něco i sama zvlád­nout. Její batoh je sko­ro vět­ší, než ona, a váží jen nepa­tr­ně míň. První sla­bost na ni při­jde hned na začát­ku Mohavské pouš­tě, dal­ší kri­zí je prv­ní noc v divo­či­ně, kdy si musí sama pora­dit se sta­nem, jíd­lem i stra­chem. Během prv­ních dní ces­ty si nej­pr­ve uvě­do­mí, jak zou­fa­le postrá­dá běž­né věci, jejichž exis­ten­ci člo­věk poklá­dá za samo­zřej­most, a jejich důle­ži­tost si uvě­do­mí, až když o ně – byť tře­ba jen na čas – při­jde. Cheryl ale postrá­dá i lid­skou spo­leč­nost, jiné jíd­lo než suše­né, pohor­ky, kte­ré by jí neby­ly malé, a hlav­ně civi­li­za­ci s její­mi ritu­á­ly. Trekking nikdy před­tím nezku­si­la a pro­to ani netu­ší, co ji všech­no čeká a jak moc to bude těž­ké.

Snad pro­to, že Cheryl ces­tu­je s vědo­mím, že může kdy­ko­li dát zpá­teč­ku, odmí­tá se vzdát. Jakoby poráž­ka v této věci měla být sku­teč­nou koneč­nou její­ho zpac­ka­né­ho živo­ta. „Napadlo vás někdy, že to vzdá­te?“, ptá se far­mář Frank, kte­rý jí poskyt­ne na jed­nu noc azyl, sprchu a tep­lou veče­ři. „Jen asi kaž­dé dvě nebo tři minu­ty,“ odpo­ví Cheryl. Jak čas a míle ply­nou, uvě­do­mu­je si, že v pus­ti­ně se necí­tí zda­le­ka tak sama, jako v běž­ném živo­tě, a poma­lu a postup­ně v sobě nachá­zí odva­hu prav­di­vě vzpo­mí­nat na šťast­né, méně šťast­né i ty nej­hor­ší a neod­por­něj­ší čás­ti své osob­ní his­to­rie. Je zvlášt­ní, že může­me něče­ho hroz­ně lito­vat, ale záro­veň mít pocit, že jsme nemě­li na vybra­nou.

Osobní trau­ma je čas­to tím, co vyhá­ní lidí z jejich živo­tů.

Až na samém dně se někte­ří lidé vzpa­ma­tu­jí a začnou se drá­pat zpát­ky naho­ru, jiní nao­pak začnou hra­bat, až je nako­nec zahra­bou. Cheryl byla naštěs­tí ten prv­ní pří­pad. Po trau­ma­ti­zu­jí­cí ztrá­tě mat­ky, (ne)milovaného man­že­la Paula i nechtě­né­ho dítě­te vze­šlé­ho z jed­né z mno­ha zná­mos­tí na jed­nu noc, se ocit­ne na kři­žo­vat­ce mezi roz­hod­nu­tím a zhrou­ce­ním – a roz­hod­ne se. „Vrátím se zpět k člo­vě­ku, jakým jsem byla pro svou mámu. Přidám se na stra­nu krá­sy.“ Se stej­nou urput­nos­tí, s jakou se dopo­sud niči­la, nyní začne být na sebe tvr­dá opač­ným způ­so­bem. Cesta na „na stra­nu krá­sy“ ale vede přes dno fyzic­kých sil i dno vlast­ní­ho nit­ra. „Co když mě to, co mě při­mě­lo udě­lat všech­ny ty věci, záro­veň při­ved­lo sem? Co když to nikdy neod­či­ním? Co když už je to odči­ně­né?“

Další z moti­va­cí Cheryl je koneč­ně roz­ho­do­vat sama o sobě, a ne jen čelit kata­stro­fám nebo poslou­chat pří­ka­zy závis­los­ti. „Nikdy jsem neby­la jen tak sama sebou,“ říká její mat­ka Bobbi poté, co jí léka­ři dia­gnos­ti­ku­jí smr­tel­nou nemoc, „vždyc­ky jsem byla něčí mat­ka nebo žena. Nikdy jsem nemě­la vlast­ní život ve svých rukou. Myslela jsem, že čas je neko­neč­ný…“ Pro Cheryl byla Bobbi „středo­bo­dem“, tím nej­draž­ším, co v živo­tě měla, a mlad­ší bra­tr Leif s ní sice sdí­lí spo­leč­né neštěs­tí, ale nedo­ká­že jí být opo­rou.

„Dnes jsem čet­la o Marii Curie…“
„Zemřela jako slav­ná žena,
kte­rá odmí­tá svou nemoc…
Která odmí­tá, že její nemoc
při­vo­dil zdroj její síly.“

(Adrienne Rich)

Film je nato­čen pod­le sku­teč­né­ho pří­bě­hu. Pravá Cheryl Strayed se mih­ne na začát­ku v epi­zod­ní rolič­ce, její dce­ra Bobbi hra­je malou Cheryl. Na ces­tu přes hory a doly vyra­zi­la ve 26 letech. Reese Witherspoon (kte­rá je jí doce­la podob­ná – ostat­ně Strayed si ji jako svou před­sta­vi­tel­ku sama vybra­la) bylo v době natá­če­ní 38, ale věřte-nevěřte, není to vůbec znát. Ve scé­nách z divo­či­ny hra­je prak­tic­ky nena­lí­če­ná – ane­bo je nalí­če­ná nesku­teč­ně dob­ře. A stej­ně tak i hra­je. Nominace na Oscara byla jis­tě zaslou­že­ná, a to, že ho nako­nec nedo­sta­la, pova­žu­ju za neza­slou­že­né. Jenže oce­ně­ní jsou dnes spíš o poli­tic­ké korekt­nos­ti, pří­sluš­nos­ti a sym­pa­ti­ích, než o sku­teč­ných záslu­hách, to víme všich­ni, a vidí­me to i u nás. Wild nenu­dí ani minu­tu, přes­to­že jde o one woman show a křeh­ká Reese ho táh­ne na svých bed­rech stej­ně jako svůj obří batoh.

Na kon­ci ces­ty u Mostu bohů se Cheryl cítí prázd­ná, ale záro­veň zno­vu napl­ně­ná. S minu­los­tí se smí­ři­la, odpou­ta­la se od ní a pohřbi­la ji v horách, odpus­ti­la sama sobě a může vyra­zit na dal­ší pouť novým živo­tem.

„Ušla jsem pořád­ný kus ces­ty sama. (…) Poté co jsem se ztra­ti­la v divo­či­ně, ve svém žalu, muse­la jsem se vlastní­mi sila­mi dostat z lesů ven.“

----

Životopisný/Drama

USA 2014

Režie: Jean-Marc Vallée

Hrají: Reese Witherspoon, Gaby Hoffmann, Laura Dern, Kevin Rankin, W. Earl Brown, Ted Rooney, Thomas Sadoski, Michiel Huisman, Cheryl Strayed, Brian Van Holt

Photo © Fox Searchlight Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře