Za zavřenými dveřmi

Nervy drá­sa­jí­cí thriller, u kte­ré­ho chce­te s kaž­dou strán­kou vědět víc a záro­veň si pře­je­te, aby to, co čte­te, neby­la prav­da.

Kniha Za zavře­ný­mi dveř­mi vyprá­ví pří­běh man­žel­ské­ho páru, kte­rý se nave­nek jeví jako úpl­ně nor­mál­ní a mož­ná až pří­liš doko­na­lý. Ve sku­teč­nos­ti se ale za jejich dveř­mi ode­hrá­vá kaž­do­den­ní dra­ma, ve kte­rém pozná­me man­že­la Jacka jako extrém­ně sadis­tic­ké­ho muže, jež se vyží­vá v psy­chic­kém trýz­ně­ní a věz­ně­ní své ženy Grace. Postupně se doví­dá­me, jakým rafi­no­va­ným způ­so­bem se Jackovi poda­ři­lo pod­ma­nit si Grace a násled­ně jí nedat sebe­men­ší šan­ci na útěk.

Kniha je vyprá­vě­na v Ich for­mě z pohle­du Grace, tak­že se čte­ná­ři ote­ví­rá pohled do jejích myš­le­nek a úvah. Nevidíme tak zlo­me­nou a zce­la zni­če­nou ženu, ale něko­ho, kdo je s kaž­dým tres­tem stá­le více odhod­la­ný utéct a vzít tuto až absurd­ní situ­a­ci do vlast­ních rukou. Možná je tro­chu ško­da, že kar­ty jsou roz­dá­ny hned na začát­ku kni­hy a ačko­liv se postup­ně dostá­vá­me k detai­lům, kte­ré začnou dávat sou­vis­los­ti tepr­ve až s dal­ší­mi podrob­nost­mi, víme od začát­ku až do kon­ce, kdo je „ten zlý“. Žádné šoku­jí­cí vyús­tě­ní tedy roz­hod­ně čte­nář oče­ká­vat nemů­že. Velmi brzy si tak kaž­dý uvě­do­mí, že jsou v zása­dě jen tři mož­nos­ti, jak může kni­ha skon­čit. Grace se může poda­řit od Jacka uprch­nout, může ho ve vhod­nou chví­li zabít nebo vyjde plán Jackovi tak, jak ho od začát­ku s hrů­zostraš­nou peč­li­vos­tí při­pra­vo­val. Nutno ale dodat, že tato kni­ha není zalo­že­na na slo­ži­té záplet­ce. Ukazuje čte­ná­ři, jak moc může dojem kla­mat, a že nikdo nemu­sí být tako­vý, jaký se ne prv­ní (a i tře­ba na ten stý) pohled zdá.

Četba této kni­hy vás, ať chce­te nebo ne, donu­tí pře­mýš­let nad vlast­ní­mi přá­te­li a zná­mý­mi. Najednou se při­stih­ne­te, jak uva­žu­je­te, zda náho­dou někdo ve vašem oko­lí nemů­že skrý­vat stej­ně děsi­vé tajem­ství. Je totiž až s podi­vem, jak snad­no může něco tako­vé­ho pro­chá­zet bez povšim­nu­tí. Autorka navíc chytře pou­ka­zu­je na detai­ly, kte­ré oko­lí chá­pe jako pro­jev nehy­nou­cí lás­ky (jako tře­ba drže­ní za ruku nebo neu­stá­lou pří­tom­nost part­ne­ra), a při­tom se jed­ná o způ­sob napros­té kon­t­ro­ly věz­ně­né ženy.

Za zavře­ný­mi dveř­mi je kni­ha, kte­rou by si měl kaž­dý pře­číst už jen pro­to, aby mu při­po­mně­la, že nikdy nesmí­me pře­stat být ve stře­hu, že bychom se měli zamýš­let i nad těmi, kte­ří se zda­jí být doko­na­lí a nene­chat se obelhá­vat bez­chyb­ným zevnějš­kem.

---