Ženy

Před shléd­nu­tím sním­ku jsem sly­šel neje­den zápor­ný komen­tář na ten­to film, kte­rý měl navíc až pří­liš nápad­ně při­po­mí­nat Sex ve měs­tě. Začátek, kdy vidí­me něko­lik zábě­rů na žen­ské nohy v lodič­kách, by pro změ­nu skvě­le zapa­dl do fil­mu Ďábel nosí pra­du. Nepochybně se dá najít spous­ta dal­ších věcí, kte­ré Ženy pojí s těmi­to fil­my a nejen s nimi. Přesto prv­ní celo­ve­čák již šede­sá­ti­le­té Diane English nako­nec vystu­pu­je v někte­rých ohle­dech spí­še samo­stat­ně.

Nejvýraznější odchyl­kou od výše zmí­ně­ných, tema­tic­ky podob­ných fil­mů, je nepří­tom­nost muž­ských postav, stej­ně jako tomu bylo ve stej­no­jmen­né před­lo­ze George Cukora z roku 1936. Poprvé tak mohou jedin­ci, jenž náru­ži­vě hle­da­jí chy­by v kaž­dém zábě­ru, pova­žo­vat za hrub­ku, když se před kame­ru (nedej bože) při­ple­te něja­ký muž. Ale podob­ně jako nejde žít bez žen, nelze (trou­fám si říct) žít ani bez mužů a tak i ti mají v pří­bě­hu jis­tou roli. Byť exis­tu­jí pou­ze ve for­mě vněj­ší­ho hyba­te­le dějem. Jsou čas­to zmi­ňo­vá­ni v dia­lo­zích, nebo dokon­ce se žena­mi tele­fo­nu­jí, ale na plát­ně je zkrát­ka neu­vi­dí­te. Tedy až na jed­no­ho, ale zato toho nej­ne­vin­něj­ší­ho muže, jaké­ho si jen doká­že­te před­sta­vit. A tím je novo­ro­ze­ně.

Nechybí zde samo­zřej­mě vtíp­ky a naráž­ky, kte­ré hlav­ní před­sta­vi­tel­ky pálí do muž­ských řad. Jako pří­klad může poslou­žit roz­ho­vor, ve kte­rém Edie ozna­mu­je kama­rád­kám své těho­ten­ství, „Nepřestanu, dokud to nebu­de muž“. „Copak jich není dost?“ A někdy se stre­fu­jí i nepří­mo, tře­ba když Sylvia mlu­ví o své zami­lo­va­nos­ti, „Měla jsem zno­vu ten pocit, jako když jsem si v útul­ku vybí­ra­la ště­ně.“
Zápletka se točí oko­lo Mary, jejíž man­žel prá­vě pro­ží­vá romá­nek s tzv. „par­fu­me bitch.“ Jako prv­ní to zjis­tí její kama­rád­ky Edie, Alex a Sylvia. Tím začí­ná neko­neč­né a sto­krát obe­hra­né dile­ma, zda tuto nevě­ru své nej­lep­ší kama­rád­ce ozná­mit, či niko­liv. A ten­to neře­ši­tel­ný pro­blém se ve fil­mu ode­hrá­vá na něko­li­ka úrov­ních, „Ty to víš a nic si nám neřek­la?“ „Ty víš, že to víme?“ „A ví to tvůj man­žel?“ Mimo part­ner­ské pro­blémy a zra­du od nej­lep­ší kama­rád­ky pří­běh roz­ví­jí také vztah mat­ka – dce­ra. Tím se vytvá­ří obrov­ské pole pro moud­ra a vtěr­ně pouč­né poznám­ky vše­ho dru­hu, jež posta­vy beze zbyt­ku vyu­ží­va­jí.
Ve tři­cá­tých letech měl ten­to film bez mužů jis­tě vel­ký ohlas, dnes už to ale nepla­tí. A tuto nevý­ho­du opro­ti před­lo­ze, způ­so­be­nou zubem času, Diane English ničím nevy­rov­ná­vá. A prá­vě pro­to její film zaplou­vá do vod prů­měr­nos­ti. Přesto se však děj obe­jde bez trap­ných momen­tů a mys­lím že návště­vu kina v tomhle pří­pa­dě pře­ži­je i leckterý muž­ský divák.

Diane English doka­zu­je, že nikdy není poz­dě začít s reží­ro­vá­ním celo­ve­čer­ních fil­mů. A nut­no dodat, že mno­ho debu­tan­tů dopadlo i hůř. Necelé dvě hodi­ny dlou­hý sní­mek Ženy vás tak nala­dí na žen­skou vlnu, na kte­ré se ješ­tě pár oka­mži­ků pone­se­te. Ale brzo zapo­me­ne­te. Velice brzo.

Naše hod­no­ce­ní: 

5

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: JCVD

Pro mož­nost psa­ní komen­tá­řů se při­hlaš­te nebo zare­gis­truj­te.
8. November 2008 - 8:41 — Vítězslav Chovanec

---