Zlatý podraz - Ve filmu ožívají kromě výborných sportovních úspěchů i obyčejné lidské osudy.

Ve fil­mu „Zlatý pod­raz“  je zachy­cen osud mla­dé­ho bas­ket­ba­lis­ty Františka, kte­rý tré­nu­je  v prů­bě­hu  II. svě­to­vé vál­ky pod vede­ním tre­né­ra Valenty. Pro Františka je tre­nér vel­ký život­ní vzor a to se umoc­ní po jeho tra­gic­ké smr­ti. Konec vál­ky při­ná­ší nadě­ji i nové mož­nos­ti. František je důle­ži­tou osob­nos­tí ve vítěz­ném týmu Mistrovství Evropy v roce 1946, pozná­vá novou lás­ku a budouc­nost vypa­dá růžo­vě. Ale postup­ně se všech­no mění a František sto­jí před závaž­ným roz­hod­nu­tím. Pět let uběh­ne mezi  finá­lo­vý­mi zápa­sy bas­ket­ba­lo­vé repre­zen­ta­ce Československa, ale v osu­du hrá­čů se za tu dobu hod­ně změ­ni­lo. Zejména pro­to, že do živo­ta hlav­ní­ho hrdi­ny vstou­pí lás­ka a ve spor­tu i spo­leč­nos­ti  se pro­sa­zu­je nové poli­tic­ké myš­le­ní.

Scénář fil­mu vzni­kl pod­le námě­tu knihy“Nebáli se své odva­hy“, kte­rou napsal Jakub Bažant  spo­lu s  Jiřím Závozdou. Kniha vyšla v roce 2014 a zachy­cu­je his­to­rii čes­ko­slo­ven­ské­ho bas­ket­ba­lu od roku 1897 do roku 1993. Pro film byl inspi­ra­tiv­ní osud bas­ket­ba­lo­vé repre­zen­ta­ce hrá­čů, kte­ří zís­ka­li mis­trov­ský titul těs­ně po vál­ce, v době, kdy byly osu­dy lidí ješ­tě sil­ně ovliv­ně­ny váleč­ný­mi udá­lost­mi. Na fil­mo­vém scé­ná­ři ješ­tě pra­co­va­la Kristina Nedvědová, kte­rá pomoh­la dokres­lit žen­ské posta­vy a poda­ři­lo se tak spor­tov­ní pří­běh obo­ha­tit o dal­ší vzta­hy.  Ačkoliv je pří­běh zasa­zen do urči­té dobo­vé atmo­sfé­ry a zob­ra­zu­je někte­ré udá­los­ti, kte­ré se bas­ket­ba­lo­vé repre­zen­ta­ci sku­teč­ně sta­ly, jsou posta­vy fik­tiv­ní a hlav­ní hrdi­na pro­ží­vá vlast­ní lid­ský pří­běh plný emo­cí. Slabinou fil­mo­vé­ho scé­ná­ře jsou dia­lo­gy, kte­ré mají kolí­sa­vou úro­veň.

Režisér Radim Špaček vsa­dil na mla­dé her­ce, kte­ří tvo­ří spor­tov­ní tým a jejich vrs­tev­ní­ky. Pro role hrá­čů muse­li her­ci absol­vo­vat něko­li­ka­mě­síč­ní tré­nink. To se roz­hod­ně vypla­ti­lo a zábě­ry hry na hřiš­ti půso­bí věro­hod­ně a mají spád. Pochopitelně tomu výraz­ně pomohl kame­ra­man Vladimír Smutný a střih Anny Ryndové. Myslím, že díky skvě­lé prá­ci obou jme­no­va­ných, se dostal film na vel­mi dobrou úro­veň a dob­ře se na něj dívá. Scény bez dia­lo­gů, kdy hlav­ní hrdi­na běží kra­ji­nou nebo pro­chá­zí pus­tým domem, jsou sice časo­vě nároč­něj­ší, ale dotvá­ří atmo­sfé­ru. Další výra­zo­vou slož­ku tvo­ří zábě­ry z bas­ket­ba­lo­vých zápa­sů, kte­ré mají vypja­tou atmo­sfé­ru. Proti tomu v prud­kém kon­tras­tu půso­bí depre­siv­ně výsle­chy tre­né­ra Valenty, nebo roz­ho­vo­ry Františka s vyšet­řo­va­te­li STB.

Ve fil­mu je něko­lik scén, kte­ré se sku­teč­ně sta­ly, ale cel­ko­vě je nut­né při­stu­po­vat k pří­bě­hu s odstu­pem a respek­to­vat autor­ské zpra­co­vá­ní tvůr­ců. Osobně oce­ňu­ji odva­hu a nasa­ze­ní tvůr­ců nato­čit ten­to film, pro­to­že se zde kom­bi­nu­jí vel­ké scé­ny plné spor­tov­ní­ho napě­tí se scé­na­mi komor­něj­ší­mi. Obsazení Filipa Březiny do titul­ní role bylo dobrou vol­bou, stej­ně tak výběr mla­dých her­ců do rolí jeho spo­lu­hrá­čů. Velmi zají­ma­vou pro­mě­nou pro­chá­zí důle­ži­tá posta­va bas­ket­ba­lo­vé­ho funk­ci­o­ná­ře Hrabala, kte­rou hra­je Ondřej Malý. Tvoří spo­lu s Janem Hartlem v roli otce a Alenou Mihulovou v roli mat­ky tro­ji­cí kva­lit­ních herec­kých výko­nů, kte­ré dodá­va­jí scé­nám nut­nou věro­hod­nost.

Osobně se mi líbí, že ve fil­mu oží­va­jí kro­mě výbor­ných spor­tov­ních úspě­chů i oby­čej­né lid­ské osu­dy.

Hodnotím: 65%

---

---