Žlutý baron - J. Patočka, Z. Vlasatá

Postava Andreje Babiše nechá­vá zce­la klid­ným asi jen málo­kte­ré­ho člo­vě­ka. Názory na jeho oso­bu se růz­ní na šká­le od abso­lut­ní ado­ra­ce po zatra­ce­ní. Není tedy urči­tě s popem, když se na pul­tech knih­ku­pec­tví obje­ví kni­ha, kte­rá se sna­ží zma­po­vat poza­dí toho­to vel­ko­ka­pi­ta­lis­ty a poli­ti­ka.

A rov­něž urči­tě není s popem, když prá­vě za tou­to kni­hou sto­jí autor­ský tan­dem Vlasatá - Patočka, redak­to­ři Deníku Referendum, kte­rý na někte­ré aspek­ty pod­ni­ká­ní A. Babiše už del­ší dobu pou­ka­zu­je.

Asi je dob­ré zmí­nit, že Deník Referendum pra­vi­del­ně čtu (inter­ne­to­vý deník se pro­fi­lu­je jako levi­co­vý, blíz­ký pozi­cím soci­ál­ní demo­kra­cie, respek­ti­ve sku­pi­ně idealiste.cz), tak­že je asi jas­né, že Babiš z kni­hy nebu­de zrov­na tím křiš­ťá­lo­vě čis­tým člo­vě­kem, na nějž by se pěly na strán­kách pochval­né ódy. Od toho je tu konec­kon­ců jeho (nebo kole­gy Marka Prchala?) vlas­tí kni­ha „O čem sním, když náho­dou spím.“

„Žlutý baron“ se tak sna­ží nahlo­dat mar­ke­tingo­vou vizi Babiše jakož­to úspěš­né­ho pod­ni­ka­te­le, kte­rý se vrhl do poli­ti­ky pros­tě pro­to, že se na to vše­li­ké roz­krá­dá­ní už nemohl dívat. Nahlodat něco tako­vé­ho samo­zřej­mě není zase tak těž­ké, sta­čí se jen začíst do kapi­tol kni­hy, kte­ré popi­su­jí násil­né pře­vze­tí Agra Jevišovice (což je medi­ál­ně cel­kem zná­mý pří­pad ve kte­rém stá­le pro­bí­há soud­ní říze­ní), Kosteleckých uze­nin, apod. Demýtizuje se zde i Babišovo okříd­le­né „dávám lidem prá­ci“ (počty zaměst­nan­ců v řadě Babišových firem po pře­vze­tí kle­sa­jí, lidi z regi­o­nů nahra­zu­jí zahra­nič­ní gastar­be­i­te­ři, apod.).

Daleko hor­ší než pop­né pře­vze­tí a hos­po­da­ře­ní ve fir­mách ale půso­bí Babišův způ­sob čer­pa­ní roz­lič­ných dota­cí, kte­ré původ­ně patr­ně měly mířit na pod­po­ru malých a střed­ních pod­ni­ka­te­lů, či růz­ných komu­nit­ních pro­jek­tů. Někdy ani nejde tak o dota­ce jako tako­vé, ale o jiné tzv. „inves­tič­ní pobíd­ky, což jsou nej­čas­tě­ji roz­lič­né daňo­vé úle­vy, kde Babiš ušet­ří mili­o­ny. Perličkou je, že někte­rá data dota­cí (např. ta z Programu roz­vo­je ven­ko­va) za posled­ní léta nejde ani vyhle­dat (ačko­li by měla být veřej­ná) a tře­ba je také zají­ma­vé pozo­ro­vat, jak se vstupem ANO do vlá­dy dota­ce a pobíd­ky (pokud je tedy lze dohle­dat) masiv­ně narost­ly. To pak člo­vě­ka napa­da­jí tako­vé otáz­ky, jak je vůbec mož­né, že v někte­rých stá­tech EU smě­řu­jí dota­ce jen drob­ným země­děl­cům, kdež­to u nás gigan­ti v obo­ru pobí­ra­jí stov­ky mili­o­nů korun roč­ně. Důsledky asi netře­ba sáhodlou­ze roze­pi­so­vat (pře­tě­žo­vá­ní půdy, roz­pad ven­ko­va, apod.).

Velmi zají­ma­vá je také ana­lý­za Babišových médií a jejich roz­bo­ru u kon­krét­ních témat pomo­cí obsa­ho­vé ana­lý­zy. Z kate­go­rie horo­ru jen pro otr­lé tu je poté popsán tzv. „daňo­vý kom­bajn“.

Celkově mi „Žlutý baron“ při­jde jako vel­mi zají­ma­vá kni­ha, kte­rá je důle­ži­tým a aktu­ál­ním pří­spěv­kem k sou­čas­né poli­tic­ké situ­a­ci. V pamě­ti mi utkvě­la věta auto­rů o tom, že Babiš je „špat­nou odpo­vě­dí na dob­ře polo­že­nou otá­zu“. Ano, pro­blémy tu neza­ča­ly s Babišem, ten je jen nej­vi­di­tel­něj­ším pro­je­vem urči­té dez­i­lu­ze z vývo­je této země po roce 1989, kte­ré mají za násle­dek i to, že mno­ha lidem Babišův ote­vře­ný střet zájmů a bez­skru­pu­lóz­ní meto­dy neva­dí, ba někte­rým dokon­ce impo­nu­jí, pro­to­že zavá­ní popu­lár­ní „vlá­dou sil­né ruky“, kte­rá by odstra­ni­la všech­ny ty „žva­nír­ny“. To mi při­jde mož­ná ješ­tě smut­něj­ší než výše zmí­ně­né dotač­ní čachry machry.

---

Foto: Vydavatelství Referendum

---