Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Stínka (Schattenspringer)
„Stínka“ je rozhodně speciální komiks. Ani ne tak pro to, že je to autobiografický komiks, těch je spousta, ale je to proto, že to je autobiografický komiks autorky, který trpí Aspergerovým syndromem. Přece jen, takových autorů není tolik, anebo to alespoň veřejně tolik neventilují. Aspergerův syndrom je forma autismu. Přiznám se, i já jsem měl o autismu jen hodně povšechné, obecné a nesprávné informace. Nebudu tvrdit, že „Stínka“ vám dá jasnou představu o tom, co to Aspergerův syndrom je, ale minimálně vám pomůže trochu pochopit, proč se o autismu mluví a jak tento ovlivňuje osoby, u nichž je autismus diagnostikován. Ale autorka nám celou dobu říká: „Stínka“ není kniha o autismu, není to encyklopedie, není to jasný popis autismu jako takového. Primárně je to kniha o tom, jak se autismus projevoval u autorky samotné. A ona je individualita A stejně jako jsou individuální lidé, kteří autismus nemají, jsou individuální i autisté. Každý má trochu jiné projevy.
Daniela Schreiter kompiluje svůj život do několika kapitol, které by se daly shrnout zhruba následujícím způsobem:
- Období od narození těsně před vstupem na školu, kdy si autorka neuvědomuje, že by mohla být nemocná, neuvědomuje si to ani okolí, ale reaguje na podněty jinak než ostatní lidé.
- Nástup do školy a osobní pochopení toho, že je skutečně odlišnou a že má problémy se s ostatními socializovat.
- Autorka si vytváří vlastní svět, vlastní pravidla, která jí pomáhají přežít a případně se snaží i trochu přizpůsobit, i když jí to stojí víc úsilí než jiné lidi. Mimochodem je zde velmi dobré přirovnání k počítačovým hrám. Pak že videohry k ničemu nejsou.
- Plavání ve veřejném bazénu. Jeden by si myslel, co je na tom komplikované, ale pro Danielu to bylo skutečně období, které ji hodně ovlivnilo. Ale nutno říct, že i lidé, kteří nemají podobnou diagnózu, mohou mít na lekce plavání spíše nehezké vzpomínky.
- Hledání si přátel a vlastní přijetí toho, že je autorka jiná. A že se za to nemusí stydět. Ono se ale skoro větším problémem ukazuje to, že okolí většinou není schopné přijmout, že by druhý člověk mohl být odlišný.
, dá vám představu o tom, jak se projevuje u jedné konkrétní osoby. A myslím si, že v tomhle směru odvedla Daniela Schreiter velmi dobrou práci. Je osobní, je poměrně názorná a dá se celkem snadno pochopit, co chtěla říct, co se v jejím životě dělo nebo děje, proč je tak jiná. Trochu mě mrzelo - po hezkém barevném úvodu - že se dál pokračovalo černobíle, ale i na to se dalo zvyknout. A přece jen, jedná se o stínku, tedy něco, co je jaksi ve stínu, co se bojí vyskočit na povrch. Při čtení knihy „Stínka“ mě ale zaujala jiná skutečnost. Začínal jsem si uvědomovat, že některé věci vnímám podobně jako autorka, že mi vadí podobné věci. Neztotožňuji se s ní ve všem, nejspíš autismus nemám, ale kdoví, nikdy jsem se testovat nenechal. Spíš mi ale na mysl přišlo, že možná chceme ten autismus u lidí vidět okamžitě, jakmile se trochu vymykají. Možná jen zbytečně považujeme lidi za divné, zbytečně je chceme škatulkovat, i když ti lidé divní nejsou. Jen se je musíme snažit trochu pochopit, pochopit jejich vztah ke světu a životu a dalším lidem. Tohle je poselství, které se mi líbí. Neškatulkovat lidi, ale prostě si s nimi zkusit rozumět, brát je jako jiné. Ale rozhodně jim nedávat stigma.
Knihu „Stínka“ zakoupíte na stránkách nakladatelství Portál.
(4,91 z 5)