#1974: Stínka - 75 %

„Stínka“ je roz­hod­ně spe­ci­ál­ní komiks. Ani ne tak pro to, že je to auto­bi­o­gra­fic­ký komiks, těch je spous­ta, ale je to pro­to, že to je auto­bi­o­gra­fic­ký komiks autor­ky, kte­rý trpí Aspergerovým syn­dro­mem. Přece jen, tako­vých auto­rů není tolik, ane­bo to ale­spoň veřej­ně tolik neven­ti­lu­jí. Aspergerův syn­drom je for­ma autis­mu. Přiznám se, i já jsem měl o autis­mu jen hod­ně povšech­né, obec­né a nespráv­né infor­ma­ce. Nebudu tvr­dit, že „Stínka“ vám dá jas­nou před­sta­vu o tom, co to Aspergerův syn­drom je, ale mini­mál­ně vám pomů­že tro­chu pocho­pit, proč se o autis­mu mlu­ví a jak ten­to ovliv­ňu­je oso­by, u nichž je autis­mus dia­gnos­ti­ko­ván. Ale autor­ka nám celou dobu říká: „Stínka“ není kni­ha o autis­mu, není to ency­klo­pe­die, není to jas­ný popis autis­mu jako tako­vé­ho. Primárně je to kni­ha o tom, jak se autis­mus pro­je­vo­val u autor­ky samot­né. A ona je indi­vi­du­a­li­ta A stej­ně jako jsou indi­vi­du­ál­ní lidé, kte­ří autis­mus nema­jí, jsou indi­vi­du­ál­ní i autis­té. Každý má tro­chu jiné pro­je­vy.

Daniela Schreiter kom­pi­lu­je svůj život do něko­li­ka kapi­tol, kte­ré by se daly shr­nout zhru­ba násle­du­jí­cím způ­so­bem:

1. Období od naro­ze­ní těs­ně před vstu­pem na ško­lu, kdy si autor­ka neu­vě­do­mu­je, že by moh­la být nemoc­ná, neu­vě­do­mu­je si to ani oko­lí, ale rea­gu­je na pod­ně­ty jinak než ostat­ní lidé.
2. Nástup do ško­ly a osob­ní pocho­pe­ní toho, že je sku­teč­ně odliš­nou a že má pro­blémy se s ostat­ní­mi soci­a­li­zo­vat.
3. Autorka si vytvá­ří vlast­ní svět, vlast­ní pra­vi­dla, kte­rá jí pomá­ha­jí pře­žít a pří­pad­ně se sna­ží i tro­chu při­způ­so­bit, i když jí to sto­jí víc úsi­lí než jiné lidi. Mimochodem je zde vel­mi dob­ré při­rov­ná­ní k počí­ta­čo­vým hrám. Pak že video­hry k niče­mu nejsou.
4. Plavání ve veřej­ném bazé­nu. Jeden by si mys­lel, co je na tom kom­pli­ko­va­né, ale pro Danielu to bylo sku­teč­ně obdo­bí, kte­ré ji hod­ně ovliv­ni­lo. Ale nut­no říct, že i lidé, kte­ří nema­jí podob­nou dia­gnó­zu, mohou mít na lek­ce pla­vá­ní spí­še nehez­ké vzpo­mín­ky.
5. Hledání si přá­tel a vlast­ní při­je­tí toho, že je autor­ka jiná. A že se za to nemu­sí sty­dět. Ono se ale sko­ro vět­ším pro­blé­mem uka­zu­je to, že oko­lí vět­ši­nou není schop­né při­jmout, že by dru­hý člo­věk mohl být odliš­ný.

Knihu „Stínka“ zakou­pí­te na strán­kách nakla­da­tel­ství Portál.