#1997: Mrtvej svět - 90 %

Nakladatelství Trystero pokra­ču­je ve vydá­vá­ní alter­na­tiv­ních komik­sů a činí tak opět skvě­lou ces­tou, kdy nám před­sta­vu­je komiks, kte­rý si už v USA dáv­no udě­lal svo­je jmé­no, ale my jsme ho zatím ješ­tě nemě­ly to štěs­tí číst, i když Daniel Clowes není na našem tro­chu roz­hod­ně nezná­mý. První Clowesův komiks, kte­rý u nás vyšel, byl „Jako same­to­vá ruka­vi­ce odli­tá ze žele­za“ pod nakla­da­tel­stvím alden­te, kte­ré vydá­va­lo také zají­ma­vé alter­na­ti­vy, ale už se odml­če­lo, ani jejich webov­ky už nefun­gu­jí. Následovala pak kni­ha „Dívka jmé­nem Patience“, kte­rou v roce 2016 vyda­lo už Trystero a uká­za­lo nám, že Clowesova tvor­ba je sku­teč­ně zají­ma­vá, což jen potvr­zu­je nyní vyda­ný komiks, kte­rý má až kul­tov­ní sta­tus, komiks, kte­rý byl do češ­ti­ny pře­lo­žen jako „Mrtvěj svět“, v ori­gi­ná­le nese název „Ghost World“.

Komiksy Daniela Clowese jsou cel­kem spe­ci­fic­ké, daly by se ozna­čit za div­né, ne pří­mo snad­no pocho­pi­tel­né, což není nut­ně vždy ani smys­lem jejich čte­ní. Jsou zde obra­zy a situ­a­ce, kte­ré se mohou jevit a jeví se jako bizar­ní. Ale s tímhle oče­ká­vá­ním bys­te do komik­su „Mrtvej svět“ jít nemě­li. Na Daniela Clowese je vel­mi rea­lis­tic­ký a jsou zde situ­a­ce, kte­ré se až tolik nevy­my­ka­jí tomu, o bychom moh­li zažít. Jasně, stá­le nad vámi visí urči­tý nádech absurd­na, že mož­ná někte­ré scé­ny jsou tro­chu při­ta­že­né a vla­sy, ale to je spí­še Danielova ces­ta, jak kri­ti­zo­vat spo­leč­nost, jak zve­li­čit ane­bo nao­pak na oko baga­te­li­zo­vat pro­blémy, kte­ré ve spo­leč­nos­ti exis­tu­jí, ať už je to napří­klad dospí­vá­ní, homo­fo­bie, xeno­fo­bie, pedo­fi­lie apod. Ale nechci tím říct, že by Daniel Clowes zjed­no­du­šo­val, to ani omy­lem, on nad­sáz­ku a dal­ší nástro­je pou­ží­vá prá­vě k tomu, aby upo­zor­nil na to, že zde pedo­fi­lie exis­tu­je ane­bo na to, jak je homose­xu­a­li­ta nega­tiv­ně vní­má­na, jak ji lidé nechá­pou. Komiks vni­kl před více jak dva­ce­ti lety, a přes­to je v tomhle smě­ru „Mrtvej svět“ nadá­le aktu­ál­ní.

Hlavní posta­vy komik­su „Mrtvej svět“ jsou dvě dív­ky, kte­ré mají obdo­bí dospí­vá­ní jako aktu­ál­ní pro­blém vlast­ní­ho živo­ta. Enid a Rebecca hle­da­jí svo­je mís­to ve svě­tě tím, že se pofla­ku­jí, sna­ží se zjis­tit, jak by měly vypa­dat a co by měly dělat. Mají pro­blém sku­teč­ně zapad­nout, pro­to­že vlast­ně ani jed­na pořád­ně neví, co by měla od živo­ta chtít. Enid se tvá­ří jako oso­ba se svě­to­ná­zo­rem, ale při­tom se nechá otcem neu­stá­le hnát k tomu, aby si udě­la­la při­jí­mač­ky na vyso­kou, což nako­nec sku­teč­ně pod­stou­pí a před Rebeccou to tají, jako kdy­by se za to sty­dě­la. Jako kdy­by to do jejich malé­ho krouž­ku nepa­t­ři­lo. Rebecca je v tomhle smě­ru jed­no­duš­ší. Anebo nao­pak kom­pli­ko­va­něj­ší? Neví, co bude dělat po ško­le vůbec. Neví, kam pat­ří, neví, co chce, závi­dí, ale při­tom se sna­ží být dobrou kama­rád­kou. Obě dív­ky sle­du­je­me v cel­kem osmi kapi­to­lách, kdy hlav­ním spo­ju­jí­cím prv­kem je prá­vě dospí­vá­ní a jejich sna­ha najít si to pra­vé mís­to, kam zapad­nou.

Dospívání je tou stří­br­nou lin­kou, kte­rá se vine celým komik­sem, ale zákla­dem jsou růz­né epi­zo­dy ze živo­ta dvou dívek. Nejprve se zdá, že nikam neve­dou, že to je jen tako­vé tla­chá­ní v bis­tru, pomlou­vá­ní, závi­dě­ní, ale ono je to vlast­ně skvě­lé vypra­věč­ské utvá­ře­ní osob­nos­tí, kdy v závě­ru už cítí­te ty emo­ce, kte­ré v tom jsou, stej­ně jako cítí­te, že se pak živo­ty postav moh­ly vydat v pod­sta­tě kam­ko­li. Tak, jako netu­ši­ly dív­ky, co na ně čeká po ško­le, pořád­ně ani netu­ší, co na ně bude čekat dál. Život je kom­pli­ko­va­ný a komiks „Mrtvej svět“ tohle zachy­cu­je v jed­no­du­ché doko­na­los­ti. Dvě hol­ky si mys­lí, že jim svět leží u nohou, že je tu pro ně, ale on na ně sere, je jen na nich, jak se jim poda­ří ho pře­žít. A ne, není to snad­né. Nejspíš to zná­te sami. Najít si mís­to v mrt­vým svě­tě je pěk­ně kom­pli­ko­va­né. Ale v Clowesově per­fekt­ní lin­ce to sto­jí za to.