#2 - Golem

Druhým fil­mem ze seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů je němec­ký Golem, film, kte­rý živil dáv­nou praž­skou legen­du. Ponořme se tedy do Prahy, kte­rá ani tro­chu Prahu nepři­po­mí­ná, ve fil­mu, kte­rý děs budí už jen sku­teč­ně málo. Asi jako Večerníček.

Golem (Jak Golem na svět při­šel)

Der Golem, wie er in die Welt kam

Německo, 1920, 85 minut

Režie: Paul Wegener a Carl Boese

Scénář: Hans Paul Wegener a Henrik Galeen

Hrají:

Paul Wegener (Golem)

Albert Steinrück (Rabbi Löw)

Lyda Salmonova (Mirjam)

Lothar Müthel (rytíř Florian)

Ke sním­ku Golem jsem při­chá­zel jako sle­pý k hous­lím. Předpokládal jsem, že pokud se jed­ná o film, kte­rý byl zařa­zen k 101 nej­lep­ším horo­rům všech dob, půjde o film sku­teč­ně uni­kát­ní. Něco jako Kabinet dok­to­ra Caligariho. A musím říci, že jsou zde podob­né prv­ky. I zde se uží­vá expre­si­o­nis­mus, i když v jiné for­mě. Ale jinak byl pro mě Golem jed­no­du­še zkla­má­ním. Důvody hned objas­ním.

Golem je fil­mem expre­si­o­nis­tic­kým, ale do jis­té míry i sym­bo­lic­kým. I když nevím, jest­li to byl pří­mo záměr tvůr­ců. Svět fil­mu je roz­dě­len na dvě čás­ti. Na židov­ské ghet­to a na palác, kde jsou však zob­ra­ze­ny pou­ze inte­ri­é­ry. Ghetto je pokři­ve­né, jeho archi­tek­tu­ra neo­te­sa­ná, vel­mi hru­bá, je zde patr­né, že židov­ská komu­ni­ta je jed­no­znač­ně odliš­ná od císař­ské­ho palá­ce, kte­rý je vese­lý a ve svém expre­si­o­nis­mu niko­li tolik pokři­ve­ný. Rozdíly jsou patr­né i na kos­tý­mech, kdy žido­vé nosí rou­cha a pláš­tě, pří­pad­ně oble­če­ní země­děl­ců a ves­ni­ča­nů, na dvo­ře se pak nosí svrš­ky spa­da­jí­cí zhru­ba do doby Rudolfa II., kte­rý by ostat­ně měl být oním císa­řem. Na jakouko­li his­to­rii si však film pří­liš nehra­je, jmé­na se zde neob­je­vu­jí a Praha je v pod­sta­tě neroz­po­zna­tel­ná. Ale tohle nehod­no­tím jako nega­ti­vum fil­mu.

Pro jeho kri­ti­ku je z mého hle­dis­ka nej­pr­ve si uvě­do­mit, že hod­no­tím film jako horor, jako sní­mek, kte­rý je řazen mezi 101 nej­lep­ších ve fil­mo­vé his­to­rii. A s tím pros­tě a jed­no­du­še nesou­hla­sím. Film jis­tě má horo­ro­vý poten­ci­ál – je zde mon­strum, kte­ré pří­liš nepři­po­mí­ná hli­ně­né­ho muže, hlav­ně díky mimi­ce, jehož osud je již poměr­ně daný. Monstrum má slou­žit, ale to všech­no se zvrt­ne ve chví­li, kdy dce­ra jeho pána (rab­bi­ho Löwa) hod­lá utéct s rytí­řem Florianem. Zde vni­ká do pří­bě­hu žár­li­vost, kte­rá nutí Löwiho pomoc­ní­ka k tomu, aby Golema pro­bu­dil a poštval ho na Floriana. Monstrum pak samo­zřej­mě kon­čí tra­gic­ky – více méně.

Příběh je tak ne nepo­dob­ný Frankensteinovi, kte­rý při­šel až o více jak deset let poz­dě­ji – ve fil­mo­vém pro­ve­de­ní. Ale vyzně­ní obou fil­mů je napros­to odliš­né. A stej­ně tak je odliš­né vyzně­ní Caligariho ve srov­ná­ní s Golemem. Pro mě osob­ně je Caligari mno­ho­krát děsi­věj­ší. Je to dáno tím, že i když je golem natá­čen podob­ným způ­so­bem, zde je úžas­ná hra svět­la a tmy, více je kla­den důraz na samot­ný pří­běh, niko­li pak na atmo­sfé­ru jako tako­vou. Samozřejmě, i zde jsou horo­ro­vé scé­ny, jed­nou z nej­lep­ších je vyvo­lá­ní démo­na Astarotha, kte­rý sdě­lí rab­bi­mu, jak Golema oži­vit. Pro mě neza­po­me­nu­tel­né jsou i někte­ré Golemovy gri­ma­sy, kte­ré by sku­teč­ně moh­ly vyznít děsi­vě, jen kdy­by se neob­je­vo­va­ly na obli­če­ji mon­stra, kte­ré má ale­spoň pro mě mít tro­chu méně lid­skou podo­bu. V tom­to podá­ní mohl Golem klid­ně začít mlu­vit.

Velice zají­ma­vé je však roz­dě­le­ní fil­mu na židov­skou a neži­dov­skou část. Kromě již popsa­ných roz­dí­lů, je vel­mi zají­ma­vé, že na císař­ském dvo­ře se v pod­sta­tě nevy­sky­tu­jí sta­ří lidé, nao­pak ghet­to je jimi plné, nut­no říci, že vět­ši­na z nich, v čele s rab­bi Löwem, vypa­dá jako šílen­ci. Zde mno­zí kri­ti­ci vidí para­le­lu s dok­to­rem Caligarim. Z toho­to do jis­té míry sym­bo­lis­mu lze vyde­du­ko­vat, že svět židů je zasta­ra­lý, kdež­to císař­ský dvůr je dvo­rem moder­ním, mla­dým, pokro­ko­vým. Stejně tak závěr fil­mu pou­ka­zu­je na to, že židi zůstá­va­jí ve své víře pev­ní, když si Golema, i když vyhaslé­ho, odná­še­jí zpět do své­ho ghet­ta a oddě­lu­jí se tak od dětí, kte­ré před nimi utí­ka­jí.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film je pro­dchnut skvě­lý­mi zábě­ry, vel­ký důraz se zde kla­de na svět­lo a na tmu, film tak opět, podob­ně jako Kabinet dok­to­ra Caligariho, vyzní­vá vel­mi umě­lec­ky a je zapa­ma­to­va­tel­ný. Je to pří­běh mon­stra. Jsou zde jedi­neč­né scé­ny – pře­de­vším pak zmi­ňo­va­né při­vo­lá­ní démo­na Astarotha.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Je to němý film, kte­rý pro mno­hé dneš­ní divá­ky není stra­vi­tel­ný. Ale sil­něj­ším argu­men­tem je sku­teč­nost, že horo­ro­vost fil­mu je spí­še dru­hot­ná a není na ní pří­mo sta­vě­no. Film je spí­še pseu­do­his­to­ric­ky nato­če­nou legen­dou, niko­li horo­ro­vým fil­mem.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 25.3.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---