#51 - Dead of Night (1974)

„Dead of Night“ je sní­mek, kte­rý mi tro­chu vyra­zil dech. Krásné spo­je­ní horo­ru a téma­tu viet­nam­ské vál­ky, kte­ré při­ve­dl k doko­na­los­ti sní­mek „Jakubův žeb­řík“. „Dead of Night“ ale byl prv­ní a skvě­lý.

Dead of Night

USA, Kanada, Velká Británie, 1974, 88 minut

Režie: Bob Clark

Scénář: Alan Ormsby

Hrají:

John Marley (Charles Brooks)

Lynn Carlin (Christine Brooks)

Richard Backus (Andy Brooks)

Anya Ormsby (Cathy Brooks)

Koprodukční film, kte­rý tra­til pře­de­vším na tom, že měl níz­ký roz­po­čet a nikdy se z něj nestal trhák, kte­rý by se vyhří­val ale­spoň v arto­vých kinech nebo při půl­noč­ních vysí­lá­ních. „Dead of Night“ je zapo­me­nu­tý film, kte­rý si ke mně našel ces­tu jen díky kni­ze, z kte­ré celá tahle série člán­ků vychá­zí. Musím říci, že se mi zamlou­vá, jak kni­ha „101 horo­rů, kte­ré musí­te vidět, než zemře­te“ při­ná­ší sku­teč­ně širo­ké spek­trum horo­rů, a já se tak díky ní dosta­nu i k fil­mům, s nimiž bych se jinak nese­tkal. Díky téhle kni­ze jsem se roz­ho­dl zají­mat o horor ješ­tě hlou­bě­ji a pozná­vat všech­ny jeho jem­né nuan­ce.

Ale zpět k „Dead of Night“. Jedná se o sku­teč­ně zají­ma­vý film, kte­rý jako prv­ní v našem pra­vi­del­ném setká­vá­ní akcen­tu­je téma vál­ky ve Vietnamu. Téma, kte­ré se od 70. let táh­ne ame­ric­kou kine­ma­to­gra­fií jako čer­ve­ná nit. Film nás uvá­dí poměr­ně krát­kou, ale jas­nou scé­nou, kdy se dostá­vá­me do bojů ve Vietnamu a nahlí­ží­me na smrt jed­no­ho z vojá­ků. Nutno říci, že v této scé­ně je jed­no­znač­ně patr­né, že film neměl závrat­ný roz­po­čet, pro­to­že se „boje“ ode­hrá­va­jí v lese mír­né­ho pásu, roz­hod­ně ne v sub­tro­pic­ké džun­g­li Vietnamu. Nemluvě o skrom­nos­ti scé­ny. Tyto drob­nos­ti film tro­chu srá­že­jí, ale niko­li na tako­vou úro­veň, aby se dalo říci, že se jed­ná o brak.

„Dead of Night“, zná­mý také jako „Deathdream“, má svá jed­no­znač­ná pozi­ti­va. Už samot­ný pří­běh je jed­nou z prv­ních sil­ných odpo­vě­dí na viet­nam­skou vál­ku, což samo o sobě by sta­či­lo, ale když se člo­věk na film dívá, sku­teč­ně vidí, že je zde síla dané výpo­vě­di, že si film doká­zal úžas­ně pohrát s meta­fo­rou vete­rán z Vietnamu = nemrt­vý, kte­rý tou­ží dál žít a odmí­tá se smí­řit s tím, že je po smr­ti.

Andy, voják zastře­le­ný ve Vietnamu, se vra­cí domů, i když jeho rodi­ně již bylo sdě­le­no, že na bojiš­ti padl. Jaký je to pak zázrak, když se zdr­ce­ná rodi­na setká­vá se svým ztra­ce­ným synem! Jenže není všech­no zla­to, co se třpy­tí, a tak po počá­teč­ní rados­ti násle­du­je roz­ča­ro­vá­ní, a to pře­de­vším v oso­bě otce. Matka v „Dead of Night“ před­sta­vu­je city, emo­ce, kdež­to otec je tím raci­o­nál­ním, kte­rý si prav­du uvě­do­mil vel­mi rych­le. Není zde však tím sil­ným, kdo by doká­zal pro­blém řešit, tako­vá posta­va tu vlast­ně celou sto­páž chy­bí. Je zamě­ře­no na Andyho a na jeho podiv­né cho­vá­ní, kte­ré je chlad­né, bez citu, bez zájmu, ale s agre­siv­ní­mi výbuchy. A tak sle­du­je­me, jak lidé umí­ra­jí, víme, kdo je pří­či­nou, ale nikdo nic nemě­ní. Otec jde na poli­cii, ale své­ho vlast­ní­ho syna není scho­pen udat. Andy smě­le vraž­dí dál. Vraždí, pro­to­že musí. Je jako upír. Lační po krvi, kte­rá ho drží na živu, a pře­de­vším v tako­vém sta­vu, kte­rý lze pova­žo­vat za neroz­pa­da­jí­cí se – když si Andy del­ší dobu nevez­me něčí krev, začí­ná se postup­ně roz­klá­dat. A tak musí stá­le a stá­le pít krev, když si jí píchá, je jako závis­lý, kte­rý si bere dro­gu. Opět zde máme krás­ně horo­ro­vou meta­fo­ru, mezi zom­bie a viet­nam­ský­mi vete­rá­ny, kte­ří se mnoh­dy nedo­ká­za­li vzpa­ma­to­vat z toho, co ve Vietnamu vidě­li, a tak nachá­ze­li výcho­dis­ko v dro­gách. Východisko dočas­né, když „vystříz­li­vě­li“, svět byl stej­ně hnus­ný a oni se zase začí­na­li roz­pa­dat, stej­ně jako se roz­pa­dá Andy. Když potře­bu­je krev, neva­dí mu jít přes mrt­vo­ly, neva­dí mu se krmit na dív­ce, kte­rá ho milo­va­la a kte­rou on kdy­si milo­val, neva­dí mu ani vystar­to­vat pro­ti vlast­ní sestře. Stejně jako je to v absťá­ku jed­no feťá­ko­vi. Skutečně zají­ma­vá meta­fo­ra, kte­rá film posou­vá výše.

Zajímavé je finá­le, kte­ré uka­zu­je to, že jedi­ný, kdo doká­že běs­ně­ní ukon­čit, je v pod­sta­tě jen a pou­ze samot­ný Andy, kte­rý si již pro své potře­by při­pra­vil hřbi­tov s náhrob­kem, na kte­rý si vyryl vlast­ní smrt.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Velmi sil­ná a suges­tiv­ní výpo­věď o tom, jak půso­bi­la vál­ka ve Vietnamu nejen na vojá­ky, kte­ří se jí účast­ni­li, ale i na lidi, kte­ří na vete­rá­ny čeka­li doma a kte­ří vál­ku sle­do­va­li v pohod­lí své­ho domo­va.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Nízkorozpočtový film, kte­rý si pří­liš nehra­je na krá­su a může být pro divá­ka těž­ko stra­vi­tel­ný hlav­ně pro­to, že se zde mís­ty mno­ho nedě­je, navíc vizu­ál­ní strán­ka fil­mu není prá­vě osl­ni­vá. Samozřejmě, moh­lo se jed­nat o záměr, kte­rý dokres­lu­je tem­no­tu duše a roz­pa­du, ale spí­še si mys­lím, že šlo pros­tě o nedo­sta­tek finan­cí.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 2.3.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---