#84 - C’est arrive pres de chez vous (1992)

Tohle není film, kte­rý je prá­vě dva­krát horo­ro­vý, ale jed­ná se o jed­no z prv­ních a hod­ně drs­ných „found foo­tage“. Ano, ješ­tě před fil­mem „Záhada Blair Witch“ a navíc z Belgie.

C’est arri­ve pres de chez vous

C’est arri­ve pres de chez vous

Belgie, 1992, 95 minut

Režie: Rémy Belvaux, André Bonzel a Benoît Poelvoorde

Scénář: Rémy Belvaux, André Bonzel, Benoît Poelvoorde a Vincent Tavier

Hrají:

Benoît Poelvoorde (Ben)

Jacqueline Poelvoorde-Pappaert (Benova mat­ka)

Nelly Pappaert (Benova babič­ka)

Hector Pappaert (Benův děda)

I když jsem pří­liš nesou­hla­sil s tím, aby „M“ („Vrah mezi námi“) bylo mezi 101 nej­lep­ší­mi horo­ry, pořád ješ­tě uznám, že to je film, kte­rý si pro­nik­nu­tí do podob­ných žeb­říč­ků zaslou­ží. Ale proč, pane bože, se mezi 101 nej­lep­ších horo­rů dostal film „C’est arri­ve pres de chez vous“, kte­rý zavá­ní horo­rem tolik jako asi zele­né maso čer­stvos­tí. Netvrdím, že je to špat­ný film, ale mezi 101 nej­lep­ší­mi horo­ry by se pro mě osob­ně lépe vyjí­ma­ly fil­my jako „Vetřelec“, Braindead, apod. „C’est arri­ve pres de chez vous“ je fil­mem z kate­go­rie „Pulp Fiction“, „Amores Perros“ ane­bo tře­ba „Takoví nor­mál­ní zabi­já­ci“. Zároveň je film zkří­že­ný s found foo­teage a doku­men­tár­ním sty­lem, což dohro­ma­dy doce­la dob­ře fun­gu­je a vytvá­ří lep­ší výsled­ný efekt. Ale pořád ne tako­vý, kte­rý by měl film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů. Ty bych hle­dal oprav­du jin­de. A pokud edi­to­ři kni­hy „101 horo­rů, kte­ré musí­te vidět, než zemře­te“, chtě­li nut­ně do kni­hy dát něco bel­gic­ké­ho, není to omlu­va pro jejich výběr.

Jak ale říkám, „C’est arri­ve pres de chez vous“ není úpl­ně špat­ný film. Hlavně jeho myš­len­ka je poměr­ně dob­rá. Natočit doku­ment o živo­tě maso­vé­ho vra­ha. Benoît Poelvoorde hra­je poměr­ně džen­tl­men­ské­ho muže, ale­spoň na prv­ní pohled. Ale hned zjiš­ťu­je­me, že je to pořád­ně vyši­nu­tý magor, kte­rý pros­tě vraž­dí na potká­ní. Je mu jed­no koho. Něco podob­né­ho jsme tu měli již v podá­ní fil­mu Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha. „C’est arri­ve pres de chez vous“ jde dál. Parta fil­ma­řů se totiž roz­hod­la, že o tomhle maso­vém vra­ho­vi nato­čí doku­ment. A berou to hod­ně váž­ně. Nezastaví je nic. Natáčejí všech­no, co Ben pro­vá­dí a nako­nec se sami zapo­ju­jí. Ať už tím, že sami zlo­či­ny začí­na­jí páchat ane­bo umí­ra­jí.

Forma je v tomhle pří­pa­dě mož­ná důle­ži­těj­ší, než samot­ný obsah, pro­to­že prá­vě for­ma obsah umoc­ňu­je. Natáčení scé­ny zná­sil­ně­ní s napros­to klid­nou kame­rou svěd­čí o tom, že i doku­men­ta­ris­té jsou oso­by vyši­nu­té. Ač v opi­los­ti, v pod­sta­tě nic jejich čin neo­mlou­vá. Stejně jako to, co se obje­vi­lo po jejich pro­bu­ze­ní. Ale ani zde kame­ra neza­vá­há, je pořád stej­ně klid­ná a pro­fe­si­o­nál­ní. „Materiálu nikdy není dost,“ zazní ve fil­mu. A prá­vě i to bych viděl jako jed­no z nej­dů­le­ži­těj­ších posel­ství fil­mu. Tvorba fil­mu samot­né­ho se stá­vá něčím jako posed­los­tí. Nic není důle­ži­těj­ší než dokon­če­ní sním­ku. Doslova za kaž­dou cenu. I za cenu lid­ské­ho živo­ta. Nejen jed­no­ho.

Film pou­ka­zu­je na to, kam až může zajít šíle­ná mysl, stej­ně jako na to, jak je hon­ba po úspě­chu sil­něj­ší než lid­skost. Ne, netvr­dím, že je to pod­le sku­teč­né udá­los­ti, stej­ně jako to netvr­dí auto­ři, což při­dá­vá opět na dob­rém dojmu. Herecké výko­ny jsou auten­tic­ké, poměr­ně ama­tér­ské, což pod­po­ru­je cel­ko­vé vyzně­ní.

Ke kon­ci se z Bena stá­vá sku­teč­né mon­strum, což se pro­je­vu­je na osla­vě jeho naro­ze­nin. Tohle je poměr­ně zají­ma­vá scé­na a my vidí­me, že už i fil­ma­ři pocho­pi­li, že zašli pře­ce jen tro­chu dale­ko. Ale co je dál? Budou pokra­čo­vat? Ano, mají na tom zájem, ale situ­a­ce se jim všem tro­chu vymkne z rukou. A tak musí dojít k tomu jedi­né­mu, kam celá situ­a­ce smě­řu­je. K záhubě.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Celé je to hod­ně drs­né.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film není horo­rem, pros­tě ne. Ne kaž­dý film s maso­vým vra­hem, je tak tem­ný a má tak horo­ro­vou atmo­sfé­ru jako tře­ba Mlčení jeh­ňá­tek. A tohle roz­hod­ně není podob­ný pří­pad. Syrové dra­ma? Ano. Dobrý film? Ano. Horor? To váž­ně ne.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 19.10.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---