Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Godfrey Reggio: Naqoyqatsi

Godfrey Reggio: Naqoyqatsi

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Naqoyqatsi je posled­ním fil­mem z tri­lo­gie doku­men­tár­ních umě­lec­kých fil­mů od Gofreye Reggia. Ne však, že by na dal­ších dvou dílech nějak závi­sel, fun­gu­je i jako samo­stat­ný film a tak bych se mu také chtěl věno­vat. Už samot­né slo­vo Naqoyqatsi nám nazna­ču­je o čem film je. V jazy­ku indi­án­ské­ho kme­ne Hopi se dá pře­lo­žit jako „život jako vzá­jem­né zabí­je­ní“ či „vál­ka jako způ­sob živo­ta“ ane­bo v posled­ní mož­nos­ti jako „civi­li­zo­va­né nási­lí“. Ale nezů­sta­ne­me jen u toho.

Hned na prv­ní pohled půso­bí film jako sémi­o­tic­ká bom­ba. A to bom­ba vel­mi dob­ře časo­va­ná. V kaž­dé mizanscé­ně se motá nepře­ber­né množ­ství zna­ků a sym­bo­lů. Musíme dát však pozor, abychom je neza­ča­li vvy­tr­ho­vat z kon­tex­tu a neza­vá­dě­li tak film do jiných sou­vis­los­tí a linií. Musíme držet kom­plex­nost fil­mu, kte­rá ho pev­ně drží.

Expozice – Babylón
Film začí­ná zábě­rem na sta­rou Babylonskou věž, tak jak jí zná­me z bib­le a za tem­ných tónů a mru­če­ní sbo­ru slo­va Naqoyqatsi se pře­ná­ší­me do tro­sek sta­veb, kte­ré jsme z něja­ké­ho důvo­du necha­li opuš­tě­né, zde­vas­to­va­né a zapo­me­nu­té. Stejně jako v dal­ších mís­tech v tom­to fil­mu i zde může­me postřeh­nout jis­tou iro­nii, kte­rou sem reži­sér vne­sl. Vidíme majestát­nost a krá­su opuš­tě­ných sta­veb, urči­tou jejich váž­nost, kte­rou lidé už nevní­ma­jí a tak jsou tyto monu­men­ty časem zapo­me­nu­ty a lidé už se o ně vůbec naza­jí­ma­jí. Už to samot­né vel­mi pěk­ně pou­ka­zu­je na prvek Babylónu, kdy lidé doká­za­li vytvo­řit úžas­né archi­tek­to­nic­ké dílo, jejich kul­tur­ní evo­lu­ce byla na vrcho­lu a náh­le, pro­to­že lidé měli sna­hu stou­pat výše a výše, se to celé zhrou­ti­lo, z baby­ló­nu se sta­ly trosky a kul­tu­ra upadla. Touto mon­tá­ží nás skvě­le reži­sér uvá­dí do díla a do jeho pro­ble­ma­ti­ky. Hned násle­du­jí zábě­ry digi­tál­ní revo­lu­ce, kom­plet­ně elek­tro­nic­ké­ho svě­ta, což je nej­vět­ší iro­nií. Ve sna­ze stou­pat výše se vlast­ně oci­tá­me opět na dně, sice je tu objev počí­ta­čů, mik­ro­či­pů atd. Ale prá­vě kvů­li tomu zapo­mí­ná­me na sta­rou kul­tu­ru, kte­rou nám reži­sér zob­ra­zu­je prá­vě díky sta­rým a upuš­tě­ným domům. Vše je koloběh a tohle je doce­la tref­né zachy­ce­ní té opa­ko­va­né his­to­rie.

Technologický pokrok – krmi­vo pro masy
V této čás­ti  se zamě­řu­je­me na pokrok v tech­ni­ce, komu­ni­ka­ci, vývo­ji tech­no­lo­gie. Už počá­teč­ní obraz je napros­to výbor­nou syn­té­zou jed­no­du­chos­ti a maxi­mál­ní výpo­vě­di omra­ču­jí­cí. Proplouváme vesmí­rem – sym­bol neko­neč­nos­ti uni­ver­sa – a najed­nou se zde vyno­ří nula. Následně celý obraz zahl­tí binár­ní sesku­pe­ní jed­ni­ček a nul, kte­ré jako by se sna­ži­li pře­de­psat celý chod vesmí­ru a vše­ob­sáh­nout. To utu­žu­jí i pro­vá­ze­jí­cí obra­zy moře, jakož­to něče­ho neko­neč­né­ho.
Je zají­ma­vé povšim­nout si s jaký­mi barva­mi si reži­sér hra­je. V této abs­trakt­ní mon­tá­ži je mu pro­stor plně uzpů­so­ben a on může kaž­dé­mu zábě­ru vlo­žit nále­ži­tou pova­hu. Jeho výběr je ze šká­ly stu­de­ných barev, což pod­po­ru­je zábě­ry a dává jim prá­vě onu mate­ma­tic­kou, stro­hou a přes­ně vypo­čí­ta­tel­nou funk­ci. Naznačuje nesmy­sl­nost váleč­ných pro­blé­mů, kte­ré jsou jen peč­li­vě pro­po­čí­ta­ný­mi úlo­ha­my pro pro­spe­ri­tu země.
Dochází až k otáz­ce klo­no­vá­ní. Sledujeme prů­jezd buň­ka­mi ze kte­rých se náh­le sta­ne tunel utvo­ře­ný z pou­hých čísel. Tomuto pod­ně­tu asis­tu­jí i zábě­ry na seši­ko­va­né vojá­ky, kte­ří na vlas stej­ně pocho­du­jí, jako napro­gra­mo­va­ní. Reggio vidí v tech­no­lo­gic­kém pokro­ku jas­nou otáz­ku odo­sob­ně­ní, ztrá­tu iden­ti­ty a totál­ní potla­če­ní poci­tů. Vidí stou­pa­jí­cí tech­no­lo­gii jako posled­ní člá­nek k tomu, aby se pře­stal vní­mat jedi­nec a začly se for­mo­vat masy. Masová kul­tu­ra (pokud tako­vá exis­tu­je) je logic­kým násle­dov­ní­kem této digi­tál­ní revo­lu­ce. 

Dokonalý člo­věk – sen budouc­nos­ti
Zde se sna­ží roz­vést a obo­ha­tit myš­len­ku z před­cho­zí „kapi­to­ly“. Tou myš­len­kou je klo­no­vá­ní, či stvo­ře­ní vše­o­bec­ně nej­do­ko­na­lej­ší lid­ské bytos­ti. Demonstruje to na vel­mi jed­no­du­chých kolá­žích. Záběry z lékař­ské­ho pro­stře­dí se kom­bi­nu­jí s počí­ta­čo­vý­mi ani­ma­ce­mi. Vidíme spor­tov­ce, kte­ří se svý­mi sval­na­tý­mi těly tvo­ří vzor a cíl, kte­ré­ho by měl muž v ide­ál­ním stá­diu dosáh­nout. Ty cvi­ky, kte­ré děla­jí je činí nej­lep­ší z nej­lep­ších a přes­ně ten­to cíl je zase­tý i v moder­ní vědě. Snaha stvo­řit co nej­ví­ce soběstač­né­ho a vše­mu při­způ­so­bi­vé­ho, až jak­si nad­při­ro­ze­né­ho člo­vě­ka, kte­rý nebu­de oby­čej­ný a bude bez něja­kých gene­tic­kých pří­tě­ží a chyb.
A tu nám zase před­ha­zu­je již vyřče­nou myš­len­ku klo­no­vá­ní - série obra­zů, kte­ré zob­ra­zu­jí napros­to stej­né spor­tov­ní výko­ny dosa­že­né stej­ným atle­tem, stá­do stej­ných posta­vi­ček běží­cí kdo­ví­kam...
Celé to pěk­ně zavr­šu­je série detail­ních zábě­rů na usmí­va­jí­cí se obli­če­je. Všechny jsou kom­po­no­vá­ny s důra­zem na urči­tou stu­de­nost a vnitř­ní nepří­jem­nost, kte­rou zábě­ry způ­so­bu­jí. Kontrastem mezi nasví­ce­ním, fil­tra­ma a mizanscé­nou, kte­ré půso­bí dosti chlad­ně, a opti­mis­tic­kým cílem doci­lu­je  vel­mi napja­tou  atmo­sfé­ru. Asi přes­ně takhle si to reži­sér Reggio před­sta­vu­je v budouc­nos­ti. Ten stu­de­ný smích, napro­gra­mo­va­né úsměvy, kte­ré nejsou výsled­kem emo­cí, ale vypo­čí­ta­vos­ti.

Svět – jed­no vel­ké médi­um
Teď se dostá­vá­me do měří­tek glo­bál­ních. Zpustošené a vyká­ce­né lesy, mís­to nich vysta­vě­né dál­ni­ce a slo­ži­té sil­nič­ní uzly. A dostá­vá­me se až do měřít­ka industri­a­li­za­ce, do  pro­ble­ma­tic­ké­ho vzta­hu člo­vě­ka a pří­ro­dy. Člověka, jako vyná­lez­ce sys­té­mů a tech­ni­ky, kte­rá zemi zná­sil­ňu­je a ničí. Avšak zde se reži­sér neza­sta­vu­je, sna­ží se to íct snad jak­si mimo­děk, jen nad­ho­dí myš­len­ky k úva­ze a nechá to na poko­ji. Kde by se ostat­ní reži­sé­ři sna­ži­li vytě­žit z toho­to maxi­mum, on jen jako­by mimo­cho­dem ozná­mil a pomo­cí pár zábě­rů vystih­nul hlav­ní eko­lo­gic­ké pro­blémy.
Avšak na co se sna­ží hlav­ně upo­zor­nit je medi­ál­ní sen­za­ce a kult. Davy jása­jí a vše se točí kolem peněz, což je v této čás­ti jaký­si pro­po­ju­jí­cí prvek. Nejzásadnější scé­na je, vystu­pu­jí­cí umě­lé celebri­ty z limu­zí­ny, kte­ré za bli­ká­ní bles­ků a tla­čí­cí­mi se davy jdou po čer­ve­ném kobe­reč­ku. Rozvíjí se zde téma umě­le vytvo­ře­né­ho kul­tu, kte­rý je pros­tě faleš­ný, či nějak vymo­de­lo­va­ný, aby byl vše­o­bec­ně maso­vě při­jí­ma­ný. Ať už to jsou hudeb­ní zpě­vá­ci, poli­ti­ci či kos­mo­nau­ti opě­vo­va­ní zblb­lý­mi rádo­by patri­o­tic­ký­mi masa­mi. Ano, zde je kri­tic­ky nazna­če­no jakési faleš­né vlast­ne­nec­ké výje­vy, ať už nám to reži­sér podá­vá zábě­rem sochy svo­bo­dy, ved­le níž vybuchu­jí neu­stá­le ohňostro­je, či dět­mi mácha­jí­cí­mi vlaj­ka­mi. Prostor  tu dostá­vá i spor­tov­ní strán­ka věci, kdy se člo­věk fan­dí­cí své­mu týmu cítí jako patri­ot a vyží­vá se ve všech emoč­ních situ­a­cích s poci­tem urči­té­ho vítěz­ství a spl­ně­ní vlas­te­nec­ké povin­nos­ti. Což ale také zná­me z kaž­do­roč­ní hoke­jo­vé horeč­ky v našich kra­jích...

Technika, lidé, média – a jejich vliv na svět
Již záběr, kte­rý je umís­těn chví­li po úvo­du do téhle čás­ti vše iro­nic­ky pod­tr­hu­je. V tom­to zábě­ru je nato­če­na sku­pi­na sate­li­tů a zrych­le­ná mrač­na, kte­ré ces­tu­jí po oblo­ze. Na tom by neby­lo nic zlášt­ní­ho, ale hra­vost reži­sé­ra je snad neko­neč­ná, sta­či­lo mu oto­čit záběr vzhů­ru noha­ma a hned z toho máme něco jiné­ho. Záběr vypa­dá, jako kdy­by všech­ny ty obí­ha­jí­cí mrač­na řídi­ly sho­ra prá­vě ta sate­li­ty. Což se dá posu­nout ješ­tě o lať­ku výše a bez nad­sáz­ky může­me říci, že lid­ský sen byl odjak­ži­va ovlád­nout poča­sí a veš­ke­ré pří­rod­ní dění.
Následující koláž  nad­ha­zu­je zase otáz­ku, kdo vlast­ně hýbe svě­tem. Vidíme zde mno­ho svě­to­vých osob­nos­tí, kte­ré doká­za­ly nějak utvo­řit svět. Avšak do toho jsou pro­lo­že­ny i zábě­ry z reklam na osvě­ži­vou coca-colu, či masi­tý hamburger...ale i tech­nic­ké vymo­že­nos­ti. Jako by nás chtěl reži­sér varo­vat, na co bychom si měli dát pozor.

Příroda ver­sus Civilizace
Pár krát­kých zábě­rů a najed­nou jsme úpl­ně jin­de. Obraz ladí s hud­bou (stej­ně jako celý film, ale tady jako by nás syn­té­za obra­zu a hud­by kolí­ba­la do klid­né­ho spán­ku) a my sle­du­je­me poe­tic­ké obra­zy ze svě­ta zví­řat, ze svě­ta pří­ro­dy. Když však chví­li kou­ká­me na tyto har­mo­nic­ké zábě­ry, najed­nou se nám naskyt­ne otáz­ka: „Proč  všich­ni zví­řa­ta utí­ka­jí?“. Ano, všech­ny jako by prcha­li co nej­rych­le­ji to jde smě­rem od kame­ry, kte­rá by zde moh­la zastá­vat prvek tech­ni­ky a lid­ské ničí­cí síly, před kte­rou je tře­ba prchat. Na to nám po chvil­ce odpo­ví­dá dal­ší záběr. Koukáme pří­mo do hlav­ně pis­to­le, kte­rá na nás míří a vzá­pě­tí vystře­lu­je kul­ku. Kolem se roz­sy­pe spous­ta čísel a stu­de­ných výpo­čtů, kterak tech­ni­ci vypo­čí­ta­li nej­lep­ší účin­nost a přes­nost aby zbrań zasáh­la cíl. Geniální mizanscé­na násle­du­jí­cích zábě­rů by si snad zaslou­ži­la i potlesk. Vidíme sloup vody, mění­cí se do výbuchu ato­mov­ky. A opět se ztrá­cí­me ve vodě, jako­by se topí­me. Na kaž­dém dal­ším obra­ze jako by lpě­la mra­zi­vá myš­len­ka, že lidé vyna­lé­za­jí stro­je na niče­ní ostat­ních lidí. Sami pro­ti sobě, až do úpad­ku.
Reggiův názor je tako­vý, že se stro­je sta­ly nebez­peč­nou sou­čás­tí naše­ho živo­ta, na kte­ré závi­sí celé naše pře­ži­tí a že nás vlast­ně tato tech­no­lo­gie ovlá­dá. Demonstruje to napří­klad na zábě­rech z tes­tů odol­nos­ti aut, kde se pańá­ci, zastu­pu­jí­cí lidi, hýbou sem a tam odká­zá­ni na tech­nic­kou výba­vu, kte­rá je ochra­ňu­je.
Reggio zde, téměř ve finá­le sním­ku zahr­nu­je vše­mož­ný­mi zna­ky a vrhá na nás všech­na svo­je esa. Nemusíme si pře­klá­dat záběr po zábě­ru, aby jsme vědě­li, že vidí pro­blémy mezi komu­ni­ka­cí lidí, jejich názo­rů a pře­svěd­če­ní kte­ré násle­du­jí v ost­ré potyč­ky plné nási­lí. Válečné a ozbro­je­né kon­flik­ty jsou již teď den­ní rea­li­tou. Ukazuje samo­de­struk­ci sys­té­mů, kte­ré člo­věk vybu­do­val a také nazna­ču­je, že při­chá­zí stá­le více živel­né pohro­my, kte­ré zužu­jí náš svět. Ironicky se také vyja­dřu­je k nási­lí počí­ta­čo­vých her, kte­ré hra­jí naše děti a for­mu­jí jejich osob­nost.
Zakončují to zábě­ry na ztrá­pe­né obli­če­je, plné stra­chu a nejis­to­ty. To je násle­dek všech kon­flik­tů, ať už jsou jaké­ko­liv.

Závěr není vždy hap­pyend
Poslední část doku­men­tu­je cíle­vě­do­mou sna­hu člo­vě­ka vše pře­ko­nat. Dosáhnout vesmí­ru, dosáh­nout jiných svě­tů, poko­řit fyzic­ké záko­ny a tře­ba i lítat ve vzdu­chu. Snaha poko­řit zemi tu neu­stá­le je.
Jak už posled­ní záběr toho­to fil­mu tref­ně sym­bo­li­zu­je – člo­věk, kte­rý se stal stře­dem vesmí­ru. Avšak jakmi­le kame­ra odje­de tro­chu dále, člo­věk se ztra­tí a není už vidět. Nakonec se člo­věk zase ztra­tí... koloběh o kte­rém jsem již mlu­vil bude dodr­žen.

Animace jako for­ma doku­men­tár­ní výpo­vě­di?
Ono, mlu­vit o ani­ma­ci jako netra­dič­ním prv­ku v doku­men­tu je sice pěk­né, ale mám tako­vý pocit, že to by se doku­men­tár­ní ška­tul­ce vymy­kal celý ten­to film. On totiž jako doku­ment je dosti sty­li­zo­va­ný a osob­ní, nehle­dě na to, že sdě­lu­je věci dost ten­denč­ně a for­mu­je je ke své umě­lec­ké kva­li­tě. A prá­vě to je ono; tam kde má ten­to film sla­bé mís­ta jako doku­ment, tam per­fekt­ně fun­gu­je jako ori­gi­nál­ní umě­lec­ké dílo.
Přesto se dá říci, že ani­ma­ce má v tom­to pří­pa­dě jakousi výpo­věd­ní funk­ci. Dokumentuje vtip­ně vlast­ně sebe samou. Vtipně pod­tr­hu­je celé téma tech­no­lo­gi­za­ce toho­to svě­ta a vystu­pu­je jak jako prvek, kte­rý mlu­ví sám za sebe, tak záro­veň i prvek, kte­rý pou­ka­zu­je ješ­tě dále. V sémi­o­tic­ké vědě (nechci to zde pří­liš roze­bí­rat, nejsem přes to zas tako­vý odbor­ník:) bychom řek­li, že ani­ma­ce zde plní funk­ci jak ozna­čo­va­né­ho tak ozna­ču­jí­cí­ho.

Posuďte sami, čekám v komen­tá­řích co vy na tenhle film...


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Projekt 100 - Planeta opic - O filmu14. září 2017 Projekt 100 - Planeta opic - O filmu Producent Planety opic, Arthur P. Jacobs, byl v branži nováčkem. Předtím než 20th Century Fox přesvědčil, aby film zafinancovali, produkoval jen dva filmy. Získat si důvěru velkého studia […] Posted in Festivaly
  • Odnikud - 80 %18. prosince 2017 Odnikud - 80 % Jedna teroristická bomba v hamburské uličce, kde podnikají turečtí emigranti, změní Katje (Diane Krugerová) život. Přijde o manžela, malého synka a postupně přichází o naději, že se […] Posted in Filmové recenze
  • Život a doba soudce A. K. - fotogalerie29. srpna 2014 Život a doba soudce A. K. - fotogalerie Fotky ve větším rozlišení najdete na serveru 10Mpix.cz Posted in Články
  • Odvážní soutěžící a nečekané příběhy: V Superlovu opět o milion korun25. dubna 2024 Odvážní soutěžící a nečekané příběhy: V Superlovu opět o milion korun V tuto sobotu večer se připravte na další vzrušující epizodu Superlovu, kde šest soutěžících se postaví k výzvě až do poslední chvíle, a to včetně nečekaných příběhů, které vás rozesmějí i […] Posted in Reality show
  • Milénium – kronika nové doby7. ledna 2023 Milénium – kronika nové doby Tato kniha zaujme na první pohled. Skvěle vystihuje atmosféru doby okolo roku 2000, přesněji roky 2000 až 2005. Toto období bylo, dle autorky, přechodové, jelikož neexistovaly sociální […] Posted in Recenze knih
  • Černobylské deníky | Chernobyl Diaries [25%]5. července 2012 Černobylské deníky | Chernobyl Diaries [25%] Černobylské deníky http://www.csfd.cz/film/314550-chernobyl-diaries/ http://www.imdb.com/title/tt1991245/ Alternativní názvy: Chernobyl Diaries, Černobyľské deníky V kinech SR od: […] Posted in Filmové recenze
  • Koleje osudu - 70 %10. března 2014 Koleje osudu - 70 % Jak začátek milostné romance vypadá setkání Erica Lomaxe (Colin Firth) se svou budoucí ženou Patti (Nicole Kidman). Klidně plynoucí příběh zamilovaného stárnoucího muže však postupně […] Posted in Filmové recenze
  • Terminator Genisys - GENISYS: ZAČÁTEK2. července 2015 Terminator Genisys - GENISYS: ZAČÁTEK V roce 1984 na zem zavítal kyborg z budoucnosti. Jmenoval se Terminátor. Mezi miliony diváků okouzlených touto novou filmovou ikonou byli i producenti David Ellison a Dana Goldberg, […] Posted in Speciály
  • Tescoma nabízí kuchyňský trojlístek ve formě termohrnku, zmrzlinovače a rýžovaru30. května 2023 Tescoma nabízí kuchyňský trojlístek ve formě termohrnku, zmrzlinovače a rýžovaru Tescoma má hodně rozličných výrobků. Od pánviček, hrnců až po velmi „vymakané“ pomocníky do kuchyně. V dnešním článku si připomeneme tři velmi oblíbené výrobky. Termohrnek Hrnek patří […] Posted in Ze života
  • Miluji nakupování9. října 2013 Miluji nakupování Miluji nakupování. Myslím, že asi jako spousta žen. Na rozdíl od mužů. Někdy si říkám, že jsem snad „shopaholik“! Není nic úžasnějšího přijít do obchodu a probírat se botičkami, […] Posted in Domácí rady
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,60146 s | počet dotazů: 258 | paměť: 72169 KB. | 03.05.2024 - 05:20:09