Asi není třeba nějak zvlášť představovat dílo, které pobralo spoustu různých ocenění a bylo vyhlášeno nejlepším filmem za rok 2001. Pro mě se rozhodně jedná o neopakovatelný zážitek.
Amélie z Montmartru je docela obyčejná holka z Paříže, která hledá svoji životní lásku. A jednoho kluka si vybere. Respektive potká ho a pak se s ním postupně snaží sblížit. To ale nejde jednoduše vzhledem k nesmělosti obou. Musí to jít krůček po krůčku a ty krůčky organizuje velmi originálním a romantickým způsobem Amélie.
Kromě této originální romantiky je film plný nápadů. Nápady, jak si s diváky hrát, film doslova chrlí na každém milimetru své délky. Tři věci, které aktéři dělají rádi a které nesnášejí. Návod, jak vytrestat zelináře, který je bezohledný ke svému učedníkovi. A kdo je onen tajemný muž, který se pravidelně zjevuje ve všech automatech na fotografie? A jak se sakra mohl ten zatracenej zahradní trpaslík dát na cestování???!!!
To samozřejmě není to jediné, kvůli čemu se vyplatí Amélii vidět. Bez přesvědčivých hereckých výkonů, a zejména bez Audrey Tautou v hlavní roli, by nikdy film nenalákal tolik diváků. Audrey se díky Amélii stala přes noc známou po celém světě. Za pozornost stojí také výtvarná stránka filmu a s tím spojená kamera. Zabarvení snímku a jednotlivé záběry vždy perfektně podporují to, co a jakým způsobem právě Amélie dělá.
Asi neexistují víc než dva póly pohledu na Amélii: buď ji budete považovat za nesmysl, kvůli kterému nemá cenu plýtvat vlastním časem a vlastně ani filmem, anebo si získá vaše srdce od prvního záběru. Lidí druhého typu je však podstatně více, soudě podle toho, že Le Fabuleux destin d’Amélie Poulain se nachází v první třicítce nejlépe hodnocených filmů všech dob. Pro mě osobně to bude jeden z těch filmů, na které se budu dívat i po mnoha letech s obdobným zaujetím jako na některé klasické české komedie a pohádky.
