Anděl Páně 2 - Jak to začalo - Marek řekl geniální větu: jeden den v roce to jde!

„Chtěl jsem, když už se do toho pus­tí­me, aby scé­nář byl neprů­střel­ný, a jest­li nebu­de neprů­střel­ný, tak žád­ná dvoj­ka pros­tě nebu­de,“ říká reži­sér Jiří Strach. Možná pro­to trva­lo jede­náct let, než se poda­ři­lo najít dob­rý scé­nář. Pro nový pří­běh Anděla Páně 2 oslo­vil Jiří Strach před­ní­ho čes­ké­ho sce­náris­tu Marka Epsteina, s nímž spo­lu­pra­cu­je pra­vi­del­ně na tele­viz­ních či fil­mo­vých pro­jek­tech.

„Ne. Nikdy. Za žád­ných okol­nos­tí! Takto a ješ­tě pejo­ra­tiv­ně­ji jsem odhá­něl reži­sé­ra Jirku Stracha, kdy­ko­liv sto­čil řeč k mož­né­mu pokra­čo­vá­ní jeho úspěš­né pohád­ky Anděl Páně. Jsem vel­ký nepří­tel „dvo­jek“. Nakonec jsem se obr­nil výmluvou, že se o text poku­sím v oka­mži­ku, kdy najdu klíč, kdy mně napad­ne šif­ro­va­cí tabul­ka, kte­rá bude dávat nový smy­sl. A to se díky­bo­hu dlou­ho nedě­lo a já měl klid,“ vzpo­mí­ná Marek Epstein.

 „Marek pak při­šel s nápa­dem, aby Pán Bůh poslal ty dva na zem, ale  bez pře­vle­ků,“  vzpo­mí­ná Jiří Strach. „Řekl jsem mu: Marku, to nebu­de fun­go­vat, vždyť ten vtip je prá­vě v tom, že lidi nevě­dí, že je to čert a anděl. A Marek mi na to odpo­vě­děl geni­ál­ní větu: jeden den v roce to jde! Ty jo! A já věděl, že v ruce drží kome­dii jako víno. A to byl spouš­tě­cí impuls pro to, abychom celou věc roz­je­li,“ říká reži­sér.

Marek Epstein pro­zra­zu­je, jak na nápad při­šel. „Nakonec to vyře­ši­ly děti. Právě pro ně jsem jed­nou sehrál fraš­ku mizer­né­ho Mikuláše s čer­tem a andě­lem a tam mezi výsmě­chem star­ších dětí a trap­ným tichem jejich rodi­čů, mi došlo, že jsem prá­vě obje­vil onen klíč, se kte­rým můžu Pandořinu skříň­ku otevřít. Měl jsem ved­le sebe čer­ta i andě­la a nikdo se nepo­di­vo­val. Byl den, kdy se na zemi dějí pohád­ko­vé věci a lidi to str­pí.“

„Natáčením dvoj­ky jsme se tak tro­chu posta­vi­li na start závo­du sami se sebou. To je vel­ký risk a odva­ha, ale já bych se tam asi nepo­sta­vil, kdy­bych si nevě­řil, že mám for­mu a dob­ře nama­za­ný lyže v podo­bě scé­ná­ře. Takže k pří­bě­hu jsme od počát­ku při­stu­po­va­li bez nějaké pýchy, ale nao­pak s vel­kým respek­tem,“ popi­su­je  reži­sér obtíž­nost své­ho roz­hod­nu­tí.

 „My jsme v pod­sta­tě s Jirkou Strachem byli domlu­ve­ni, že se do toho pouš­tět nebu­de­me a už to vypa­da­lo, že film nebu­de. On pak oslo­vil Marka Epsteina – tro­chu za mými zády, a tím mne tak troš­ku posta­vil před hoto­vou věc. Marek to napsal hez­ky, s krás­ným nápa­dem. Tak jsme se do toho pus­ti­li…“ dopl­ňu­je Ivan Trojan.

 Už během natá­če­ní reži­sér cítil, že by dvoj­ka moh­la být důstoj­ným pokra­čo­vá­ním. „Důležité bylo i to, jak budou fun­go­vat klu­ci - Ivan Trojan a Jirka  Dvořák. Jejich che­mie tam stá­le je, a je dokon­ce zra­lej­ší než před jede­nác­ti lety. Kluci zkrát­ka hra­jou nebeskou exhi­bi­ci 🙂“  říká spo­ko­je­ně reži­sér Jiří Strach a dodá­vá: „Jsem moc rád a těší mě, že nejen Anděl Páně 2, ale vůbec moje prá­ce, při­ta­hu­je ty nej­lep­ší čes­ké her­ce. Že se na ně můžu spo­leh­nout, opřít se o ně, že si vzá­jem­ně důvě­řu­je­me. Při natá­če­ní Anděla Páně 2, kte­ré bylo hod­ně nároč­né – toči­lo se v zimě, čas­to v noci, stří­da­ly se loka­ce – se dala dohro­ma­dy skvě­lá par­ta, a nejen herec­ká, ale  v celém štá­bu. Producentky mi vytvo­ři­ly vyni­ka­jí­cí pod­mín­ky, jed­ny z nej­lep­ších, jaké jsem kdy na natá­če­ní měl. Já potře­bu­ju být obklo­pen par­ťá­ky, s kte­rý­mi se dá film utáh­nout. Je to vel­mi důle­ži­té a věřím tomu, že nála­da při natá­če­ní se do výsled­ku pro­mít­ne,“  říká reži­sér Jiří Strach.

---