Armáda temnot - Třetí díl legendární série „Evil Dead“ je pro mě osobně tím nejslabším, protože humor zde zachází až příliš daleko.

Série Evil Dead je jed­nou z nej­zná­měj­ších, nej­zá­bav­něj­ších a nej­kul­tov­něj­ších sérií, kte­ré kdy byly v horo­ro­vém žán­ru nato­če­ny. Pro mě osob­ně je tře­tí díl spíš zkla­má­ním než něja­kým vel­kým kul­tem. První dva fil­my zbož­ňu­ji, ale jejich pokra­čo­vá­ní už mě tolik nenadchlo. Sama pod­sta­ta ces­to­vá­ní v čase do stře­do­vě­ké minu­los­ti, i když ozvlášt­ně­né kouz­ly, je pro mě nepří­liš při­taž­li­vá. Asi stej­ně jako neu­stá­lé zmrtvýchvstá­ní růz­ných postav – napa­dá mě „Vetřelec: Vzkříšení“. Není to úpl­ně špat­né, ale při­jde mi to až pří­liš... jed­no­du­ché.

Již na kon­ci „Evil Dead 2“ jsme zjis­ti­li, že Ash se dostal do nepří­jem­nos­tí, když se kolem něj vyro­ji­li stře­do­vě­cí rytí­ři, ale až ve troj­ce zjiš­ťu­je­me, jak to sku­teč­ně bylo. Filmy nám na sebe úpl­ně doko­na­le nena­va­zu­jí, ale to neva­dí – jiní her­ci, sek­ven­ce opa­ko­va­né tro­chu jinak – ale na tom zase tak moc nezá­le­ží, pro­to­že to pros­tě k Evil Dead pat­ří. Stejně jako Bruce Campbell, bez kte­ré­ho si není mož­né sérii před­sta­vit. O to hor­ší je, že v mož­ném pokračování/restartu se vůbec nemá obje­vit. Šílené.

„Armáda tem­not“ vyprá­ví o tom, jak se Ash dostal do stře­do­vě­ku, ale jak se záro­veň chce za kaž­dou cenu dostat zpát­ky. Jeho sna­ha je prve čis­tě sobec­ká, násled­ně, když je v ohro­že­ní hrad, kde našel úto­čiš­tě, se stá­vá hrdi­nou. Vlastně kla­sic­ký for­mát, kdy se hláš­ku­jí­cí ego­is­ta sta­ne vůd­cem celé armá­dy a pove­de ji k vítěz­ství. Sílu fil­mu jed­no­znač­ně pod­tr­hu­je herec­tví Bruce Campbella, od kte­ré­ho hláš­ky i patos a pře­hrá­vá­ní pros­tě nevy­pa­da­jí zase tak hroz­ně. Je to muž, kte­rý v sobě má sil­né cha­risma, s nímž vytvo­řil jed­nu z neji­ko­nič­těj­ších postav horo­ru vůbec.

Jenže... Pro mě osob­ně pros­tě je pří­běh pří­liš fád­ní. Jsou zde zábav­né momen­ty, hlav­ně někte­ré hláš­ky sto­jí za to, ale film je sem tam až tak moc gro­tesk­ní, že vtip­ný vlast­ně ani moc není. „Armáda tem­not“ je hra­vá, ale v někte­rých mís­tech pros­tě až tak moc odleh­če­ná, že to vyzní­vá směš­ně. Druhý díl byl roz­hod­ně vtip­něj­ší, prv­ní díl zase děsi­věj­ší. „Armáda tem­not“ není vůbec děsi­vá. Vtipná ano, ale nezná hra­ni­ci pro sku­teč­ně vtip­ný vtip a pro jen gro­tesk­ní pachtě­ní.

Co roz­hod­ně fil­mu nelze vytknout, jsou efek­ty. V roce 1992 se Raimimu s poměr­ně malým roz­poč­tem poda­ři­lo vytvo­řit sku­teč­ně úžas­nou armá­du tem­no­ty. Kostry – a ani nic jiné­ho – není digi­tál­ní a všech­no je vytvo­ře­no sta­rou kla­sic­kou tech­no­lo­gií. Prolínáním obra­zů ane­bo lout­ka­mi. Tohle jsou postu­py, kte­ré nikdy neza­mr­zí, ale­spoň pokud jsou na tako­vé úrov­ni, jako tomu v pří­pa­dě „Armády tem­not“ je. Neříkám, člo­věk pozná, kdy se dívá na lout­ko­vou ani­ma­ci, ale v tomhle smě­ru má sní­mek pros­tě svo­je kouz­lo a zapů­so­bí. No a ve chví­li, kdy se na scé­ně obje­ví malí Ashové, divák si řek­ne, že Raimi se sku­teč­ně vyznal, a co do efek­tů nikdy na svých fil­mech nešet­řil.

Efekty a mas­ky, sou­bo­je a k tomu Bruce Campbell, tohle jsou arte­fak­ty, kte­ré ve fil­mu sto­jí za to, ale pří­běh není zase tak skvě­lý, vti­py nejsou zase tak moc vtip­né. A z těch­to důvo­dů má pro mě „Armáda tem­not“ men­ší hod­no­tu než ostat­ní fil­my ze série, a pod­le toho se také odví­jí moje hod­no­ce­ní.

Hodnocení: 60%

---