Back 4 Blood: I s časovým odstupem zůstává průměrným zážitkem

Jakožto vel­ký fanou­šek Left 4 Dead jsem před vydá­ním této hry s napě­tím oče­ká­val, s čím Turtle Rock, tedy původ­ní vývo­jář zmí­ně­né­ho kle­no­tu mezi koo­pe­ra­tiv­ní­mi stří­leč­ka­mi zamě­ře­ný­mi na zom­bie apo­ka­ly­p­su, při­jde. Není žád­ným tajem­stvím, že zmí­ně­né Left 4 Dead sku­teč­ně v oné době vládlo her­ní­mu prů­mys­lu, vytvo­ři­lo si vel­kou základ­nu obdi­vo­va­te­lů a nyní, po cir­ka 15 letech od vydá­ní prv­ní­ho dílu a zhru­ba 14 letech jeho pokra­čo­vá­ní (to už bylo v kom­plet­ní režii stu­dia Valve, při jejichž neo­cho­tě, při­znej­me si na rovi­nu, jaký­ko­liv násled­ný roz­voj hry, lido­vě řeče­no, šel „do kytek“, a nebýt komu­ni­ty, kte­rá se de fac­to zaslou­ži­la o vznik nové mapy The Last Stand, nové­ho obsa­hu bychom se zřej­mě nedo­čka­li), zůstá­vá výbor­ným poči­nem.

Myslel jsem si, že Back 4 Blood bude vlast­ně tako­vou reak­cí na neu­tu­cha­jí­cí tou­hu skal­ních pří­z­niv­ců série Left 4 Dead po nástup­ci, to jest Left 4 Dead 3, což bych oce­nil.

K náku­pu mě rych­le ode­hna­ly nepří­liš licho­ti­vé recen­ze, jež jsem, nut­no podotknout, pro­čí­tal a poslou­chal řádo­vě několik dní poté, co se ohlá­si­lo, že ten „zázrak“ může koneč­ně spa­řit svět­lo svě­ta v plné podo­bě.

Jak pra­ví pří­slo­ví: „Kdo si počká, ten se dočká.“, pří­stup jsem zís­kal opož­dě­ně, to samo­zřej­mě neva­dí a nao­pak vyu­ži­ji pří­le­ži­tos­ti napsat svůj názor v době, kdy by všech­ny nedu­hy měly již zmi­zet, jeli­kož času tvůr­ci dosta­li haba­děj.

 

Left 4 Dead 3 spí­še neče­kej­te

Back 4 Blood si vyslou­ži­lo pří­do­mek „duchov­ní nástup­ce Left 4 Dead“. Zdůrazňuji pou­ze duchov­ní.

Left 4 Dead se podo­bá maxi­mál­ně úče­lem pro­dí­rá­ní mezi hor­da­mi mutan­tů – zlik­vi­do­vat infi­ko­va­né do posled­ní­ho. Chybí zásad­ní prv­ky: tem­ná atmo­sfé­ra a ori­gi­na­li­ta spe­ciálních infi­ko­va­ných.

Zmíněná „temná atmo­sfé­ra“ Left 4 Dead cha­rak­te­ri­zu­je a dělá z ní uni­kát. Právě onou jedi­neč­nou vlast­nos­tí, držet si stan­dard kla­sic­ké bru­tál­ní akce, ale záro­veň půso­bit sil­ně horo­ro­vým dojmem, mě oslo­vi­la, a pro­to jsem jí dlou­hou dobu zacho­vá­val důvě­ru.

Když se posléze obje­vil na mém monito­ru ten­to „Fortnite v krva­vém kabát­ku“, troš­ku jsem se vydě­sil. Neberte mě za slo­vo, ne že by Back 4 Blood mělo stej­nou her­ní mecha­ni­ku, nicmé­ně jeho zpra­co­vá­ní půso­bí vel­mi dětin­sky a naivně. O „množ­ství“ suro­vos­ti tu nejde, kam se však vytra­ti­lo plí­že­ní tajem­ným pro­stře­dím? Kam se poděla husí kůže při nale­ze­ní schou­le­né Witch, jejíž nářek se nesl do dáli?

Situaci vidím podobně jako u fil­mo­vých sním­ků dneš­ní doby. Režiséři vel­mi dba­jí na časté vyté­ká­ní těl­ních teku­tin a zapo­mí­na­jí své dílo udě­lat děsi­vé. Možná tím odpo­ví­da­jí na poža­dav­ky divá­ků.

Já sto­jím za názo­rem, že samot­né bez­bře­hé zabí­je­ní neu­dě­lá film nikdy dob­rý. Pokud nesouh­lasíte a prah­nete jedi­ně po rea­lis­tic­ky vykres­le­ném nási­lí, zřej­mě bude­te spo­ko­jeni, ovšem pak nelze oče­ká­vat něja­kou výraz­nou odliš­nost od her stej­né­ho dru­hu.

Snad nej­vět­ší zne­po­ko­je­ní při­šlo při prv­ním kon­tak­tu s již zmí­ně­ný­mi spe­ci­ál­ní­mi infi­ko­va­ný­mi. Ti nejen vypa­da­jí v zápa­lu boje téměř iden­tic­ky, dokon­ce Vás pře­kva­pí frek­ven­ce spa­w­no­vá­ní. Vyskytují se na kaž­dém rohu, tím pádem něja­ká spe­ci­ál­nost jde stra­nou a jejich pří­tom­nost se stá­vá všed­ní zále­ži­tostí.

Opro­ti zom­bí­kům z Left 4 Dead post­rá­da­jí zře­tel­né pozná­va­cí zna­ky, tak­že se zne­mož­ňu­je účin­ná obra­na na sla­bá mís­ta.

 

Lze tré­no­vat, než se pus­tí­te do akce

Naopak palec naho­ru udě­lu­ji za při­dá­ní střel­ni­ce a mož­nost pro­vě­řit doved­nos­ti, než vyra­zí­te kosit bes­tie. Trénovací sta­ni­ce je umís­tě­na na základ­ně pře­ži­vších, s níž se bude­te setká­vat prak­tic­ky při kaž­dém spuš­tě­ní. Na domov­ském „sta­no­viš­ti“ dále může­te vylep­šo­vat svůj arze­nál, pří­pad­ně dokou­pit vše potřeb­né.

Na „cvi­čiš­ti“ máte k dis­po­zi­ci všech­ny zbra­ně a doplň­ky, tak­že při pra­vi­del­ném inten­ziv­ním tré­nin­ku a s kom­bi­na­cí nástro­jů typu Aimlabs jste schop­ni dosáh­nout postup­né­ho zlep­šo­vá­ní refle­xiv­ních schop­nos­tí, není tudíž zapo­tře­bí imple­men­to­vat spe­ci­ál­ní tré­nin­ko­vé mapy, jako tomu bylo u Left 4 Dead. Jsem zastán­ce sta­no­vis­ka, že samot­ný Aimlabs nevy­ho­vu­je ke kon­stant­ní­mu udr­že­ní obrat­nos­ti, zdat­nos­ti, neboť kaž­dá hra zbra­ně simu­lu­je a zob­ra­zu­je jinak (potře­bu­je­me se otes­to­vat pří­mo v kon­krét­ním pro­stře­dí).

 

Diskutabilní karet­ní sys­tém

Aneb nej­vět­ší novin­ka. Ostatní recen­ze povět­ši­nou při­dá­ní karet opě­vu­jí. Já půjdu troš­ku pro­ti prou­du. Funguje to pros­tě: Za body zís­ka­né postu­pem zjed­no­du­še­ně řeče­no dosta­ne­te urči­té bonu­sy v podo­bě karet. Ty sklá­dá­te do balíč­ků. Ony balíč­ky pak vysta­vu­je­te pro­ti samot­né umě­lé inte­li­gen­ci hry v závis­los­ti na nasta­lé situ­a­ci. Ano, dodá­vá to zce­la nový roz­měr a mož­nos­ti. Na dru­hou stra­nu, chce­me u tako­vé­to hry uplat­ňo­vat tuto for­mu stra­te­gie? Nechápejte mě špat­ně, jis­tě se najdou milov­ní­ci nové funk­ce, ale zce­la sub­jek­tiv­ně, během hra­ní mě to pře­ká­že­lo. Místo toho, aby se věno­va­la pozor­nost pal­či­vým nedo­stat­kům, pře­sou­vá se k ino­va­cím, kte­ré žánr nevy­ža­du­je.

 

Závěr

Podrženo, sečte­no, Back 4 Blood se nijak mar­kant­ně nerůz­ní od her podob­né­ho zamě­ře­ní. Od čeho se nao­pak odli­šu­je, je původ­ní Left 4 Dead. Celkově tak pro mě koneč­ný dojem zna­me­nal pásmo niž­ší­ho prů­mě­ru, z čehož vyplý­vá: Více jak 6,5 bodů z 10 si neza­slu­hu­je.

---