Český James Joyce a Milostnej román pro chlapy? Chvástání, nebo dostatek sebevědomí?

Určitě to všich­ni zná­te. Když se mamin­ky na pís­ko­viš­ti doha­du­jí o tom, kte­ré z jejich dětí je to nada­něj­ší, když se klu­ci ve ško­le háda­jí, kdo z nich cho­dí s hez­čí hol­kou nebo když si chla­pi u pisoá­rů vzá­jem­ně pomě­řu­jí svo­je ... Ve vět­ši­ně těch­to pří­pa­dů, zejmé­na v tom posled­ním, jde o chvástá­ní a chce to doce­la vel­kou dáv­ku sebe­re­flexe, aby si člo­věk při­znal, že jeho dítě prav­dě­po­dob­ně nikdy nebu­de neu­ro­chi­rurg, jeho hol­ka asi nikdy nevy­hra­je Miss World, nebo že tře­tí noha­vi­ce u kalhot bude jak­si pře­by­teč­ná. Pokud tuhle sebe­re­fle­xi nemá­te, dopad­ne­te v lep­ším pří­pa­dě jako inter­ne­to­vá celebri­ta, na kte­rou lidi budou dělat MEME, v hor­ším si pak na vás budou ostat­ní uka­zo­vat prs­tem jako na to, co si někte­ří z nás pomě­řu­jí u pisoá­rů, já ne.

Když si ale jed­no­ho dne sed­ne­te ke sto­lu a začne­te psát, pro­to­že se Vám sype milost­nej život, ze ško­ly vám hro­zí vyha­zov a posled­ní nadě­ji, kte­rou máte, vklá­dá­te do toho, že se vám poda­ří napsat kni­hu, kte­rá vám zajis­tí celo­svě­to­vej úspěch, uzná­ní a navíc do toho ješ­tě nar­ve­te svo­je pra­chy, kte­rý vám mimo­cho­dem rodi­če střá­da­li od vaše­ho naro­ze­ní a o kte­rý vás nako­nec v nakla­da­tel­ství obe­rou? Pak jste buď blá­zen, nebo tomu váž­ně věří­te, nebo máte vel­ký při­ro­ze­ní. Pokud ale nemá­te dosta­tek sebe­re­flexe a schop­nos­tí, tak jako tak prav­dě­po­dob­ně stej­ně nako­nec rych­le skon­čí­te.

No dob­ře. Mám vel­ký při­ro­ze­ní a tím pádem umím i psát. O čem bych ale mohl psát? Vždyť už všech­no bylo napsa­ný? Chce to něco nový­ho. Co takhle milost­nej román? Óóó! Jak ori­gi­nál­ní!!! Počkej, a co takhle? Milostnej román ... pro chla­py? Bláznovství, nebo pro­myš­le­nej mar­ke­tingo­vej tah? Myslím, že je to blbost. To je blbost. To nikdo číst nebu­de vole! To je jed­no, stej­ně to napíšu. Mám pře­ce vel­ký při­ro­ze­ní!

Měly by tam být vul­ga­rismy, nási­lí a taky bych se u toho měl hod­ně nasmát. Možná by tam moh­lo být i tro­chu čuňa­či­nek, když už je to pří­běh pro chla­py. No jo. Ale co když jim na to při­jde man­žel­ka? Už vidím ty hád­ky: „Ty si čteš por­no?!!! A proč teda, když už si musíš číst por­no, tak proč za něj musíš ješ­tě pla­tit?“ A on na to odpo­ví: „ŽÁÁÁDNÝ PORNO má dra­há!!! Ale MILOSTNEJ ROMÁN ... PRO CHAPY!!!“  Načež man­žel­ka řek­ne: „Cože? Román pro chla­py? Dej to sem! Chci si to pře­číst!“

A sak­ra! Teď to bude chtít sil­nej pří­běh. Hoodně sil­nej! Takovej, u kte­rý­ho budou všich­ni smá­čet kapes­ní­ky. Jak ženy, tak i muži. Mám to. Dvě ženy. Kapesník smá­če­jí muži. Ale ať boju­jí o hlav­ní­ho hrdi­nu ony. Budou to dva pro­ti­kla­dy. Jedna nym­fo­ma­tic­ky zamě­ře­ná mrcha. Druhá zase nevin­nost sama. A hlav­ní hrdi­na si mezi nimi bude muset vybrat. Kapesník smá­če­jí ženy.

To je ono! Na to už man­žel­ka nebu­de moci nic říct, jeli­kož v kni­ze bude víc roman­ti­ky, než kdy­by Romeo s Julií žili spo­lu s Tristanem a Isoldou na hro­mád­ce, ale záro­veň tu bude sexu­ál­ní napě­tí tak vel­ký, že by se za něj sty­děl i sám Markýz de Sade. Prostě ide­ál­ní poměr roman­ti­ky, sexu­ál­ní­ho napě­tí, ale i humo­ru v jed­nom. Hotovej koktejl emo­cí. Zábava pro oba. A že neví­te, o čem to tu sak­ra mlu­vím? Nevadí! Já taky ne. A to jsem to napsal!

A s tím Jamesem Joycem? Vlastně mi to napsa­li v tom nakla­da­tel­ství, že mám údaj­ně podob­nej styl psa­ní, ale kdo ví, mož­ná to moh­la být jenom ďábel­sky pro­myš­le­ná lest, jak mě stáh­nout o pra­chy, že jo? Mor na ně. Každopádně, jest­li se o tom chce­te sami pře­svěd­čit, není nic jed­no­duš­ší­ho než klik­nout na odkaz http://nectito.cz/ a zakou­pit si zde kníž­ku Uchem Jehly nebo mi může­te dát follow na můj instagra­mo­vej pro­fil jameswolf_official, pří­pad­ně mě může­te sle­do­vat i na fej­sbů­ku James Wolf. Hooowl

PS: člá­nek je ukáz­kou auto­ro­va lite­rár­ní­ho umu

---