Dámský gambit - Je to dobré, když žena natře „prdel“ zkušeným šachistům.

Seriál Dámský gambit je hitem posledních týdnů, sledovali jej snad i ti, kteří by si o šachovnici jinak neopřeli ani staré ukrajinské kolo. Já jsem šachy dříve hrával a i dnes si občas zapnu aplikaci chess.com a vydám se měřit síly se soupeři z různých zemí světa (převážně Indie). Osobně preferuji hry na 10 min. času každého hráče, delší partie zejména na dálku mají vysoký potenciál zjištění, že nakonec nehrajete proti reálnému člověku, ale někomu, komu vypomáhá nějaký software, příručka, apod.

Však to znáte, lidi jsou lidi.

Nuže, zpátky ale k seriálu. Leckdo touto hrou nepoznamenaný by mohl mít obavy, že seriál jej bavit nebude, že to bude pouze potěšení pro lidi, kteří milují rošády a garde. Tak tomu naštěstí není. Naštěstí pro "nešachovce", šachoví fandové možná budou trochu ochuzeni o celé partie ve své komplexnosti. Několikrát jsem si říkal, že bych se na tu partii třeba rád podíval (pomalu). Šachové mače jsou tu totiž vylíčeny poměrně rychle, kamera střihne na výsek šachovnice a následně zabírá spíše tváře hráčů. To je samozřejmě moc fajn pro tempo seriálu, nicméně o tom kdo vyhrává se dozvíte více z toho, jak se kdo ksichtí a jaká k tomu hraje hudba. Chápu ale, že v opačném případu by se z toho stalo něco jako pořad V šachu. To asi nikdo moc nechce (nic proti pořadu V šachu).

Něco k samotnému příběhu, Scott Frank (podepsaný mimochodem pod fajn seriálem Godless a sci-fi Minority Report) nám servíruje story Beth Harmon (Anya Taylor-Joy), která se po smrti matky dostala do sirotčice, kde se mladá slečna po menších peripetiích seznamuje s hrou v šachy. Brzy se zjistí, že má mimořádný talent, poráží každého na potkání a přes počáteční nedůvěru získává respekt i v tomto v té době (50. a 60. léta) víceméně mužském "sportu". To se ovšem neobejde bez různých "berliček" např. v podobě alkoholu a návykových látek, kterými si Beth trochu pomáhá v šachové imaginaci. Její život je rovněž okořeněn podivnými vztahy, atd. Však to znáte.

Příběh sám o sobě tedy rozhodně není bůhvíjak překvapivý a invenční. Skončí zhruba tak, jak si myslíte, že asi skončí. Jedná se o adaptaci známého autora Waltera Tevise (např. kniha Zpěv drozda), od něhož jsem něco z ranku sci-fi četl, ale moc mě nezaujal. Co je ale zajímavé podle mě dosyta, je způsob, jakým je příběh vyprávěn. Scénář má seriál napsaný výborně, promyšleně. Hudba hraje tam kde má a neobsahuje moc provařených "hitů své doby". Střih sedí skvěle a herci podle mě své postavy hrají velmi přesvědčivě. Z technických věcí mi občas trochu vadil takový ten - dnes už asi běžný - divně barevný filtr, který se hází k filmům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let. Dost mě bavilo i všímat si drobných detailů, jako je například oděv hlavní představitelky, kdy například po klíčové partii v Moskvě připomíná figurku dámy, apod. Lehce iritující mohou být i klasické nešvary mnoha "sportovních dramat", ale to už záleží na individuálním vkusu.

Nutno samozřejmě dodat, že se jedná o příběh fiktivní, který vznikl v představách pan Tevise. V reálu tu v šedesátých letech takto dobrá šachistka nebyla ani náhodou. Příběh byl napsán někdy počátkem osmdesátých let, kdy svět měl ještě v dobré paměti onu "největší bitvu studené války", která se díkybohu odehrála jen na šachovnici v Islandu mezi Fisherem a Spasským. Určitá inspirace se patrně projevila i na seriálu Dámský gambit.

---

Photo © Netflix