Divadlo: Krysař (2018)

Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Po loň­ské návštěvě tak tro­chu nestan­dart­ní­ho muzi­ká­lu Tajemství od Daniela Landy a jeho man­žel­ky v reži­sér­ské pozi­ci, kte­rý se mi ale až neče­ka­ně zalí­bil, jsem vyu­žil mož­nos­ti zhléd­nout také jeho ješ­tě o něko­lik roků star­ší tvor­bu, i když po více než dva­ce­ti letech po pre­mi­é­ře samo­zřej­mě v novém nastu­do­vá­ní.

Kulisy

Na malé scé­ně Divadla Kalich se ten­to­krát pro­duk­ce vytáh­la s vel­mi chytře navr­že­ný­mi kuli­sa­mi, kte­ré během před­sta­ve­ní neby­lo tře­ba nijak výraz­ně manu­ál­ně měnit a přes­to díky dvě­ma toč­nám nabí­ze­ly pat­řič­nou vari­a­bi­li­tu s mini­mál­ní spo­tře­bou stmí­va­ček. Na nich se poté ode­hrá­val tem­ný, sko­ro až deka­dent­ní muzi­kál o tajem­ném Krysaři, kte­rý původ­ně při­jel do měs­ta vyře­šit pro­blém s pře­mno­že­ný­mi kry­sa­mi, ale nako­nec jeho pří­tom­nost roze­hrá­la mno­hem vět­ší par­tii, kte­rá může vyús­tit až v nekon­t­ro­lo­va­tel­né krvepro­li­tí ve měs­tě pro­hni­lej­ším, než se na prv­ní pohled může zdát.

Hudba

To vše se ode­hrá­va­lo za zvu­ků Landovy typic­ké tvor­by plné jed­no­du­chých, ale zato říz­ných tónů, na jeviš­ti netra­dič­ně repro­du­ko­va­ných za hoj­né účas­ti elek­tric­kých kytar. Na Krysařovi neo­myl­ně pozná­te, že se jed­ná o Landův muzi­ká­lo­vý debut a v porov­ná­ní s o něko­lik let mlad­ším Tajemstvím si mís­ty (hlav­ně v prv­ní půli před­sta­ve­ní) musí­te nepo­pi­ra­tel­ně říkat, že tex­ty jsou mís­ty mož­ná až pří­liš jed­no­du­ché a říkan­ko­vi­té, navíc s napros­to špat­ně dota­že­ným ver­šo­vá­ním, ve kte­rém sem tam něja­ké to slův­ko chy­bí, a sem tam zase pře­bý­vá. A ne, není to účel, to je pou­ze nedo­ta­že­nost, kte­rou mno­ho lidí nesly­ší a mno­ha lidem tudíž ani neva­dí. Já z ní ale doslo­va ros­tu a trhá to mé jem­né slu­cho­vé ústro­jí na cuc­ky. Sem tam se ten­to pro­blém dá doda­teč­ně vyře­šit vhod­nou into­na­cí a poml­ka­mi, kte­ré umí nedo­sta­tek či nad­by­tek sla­bik ve ver­ši šikov­ně ukrýt, ale v prv­ní půli se o to nikdo zjev­ně nesna­žil, což mě v kom­bi­na­ci s až pří­liš jed­no­du­chým frá­zo­vá­ním v říkan­ko­vi­té hud­bě oprav­du ruši­lo a svým způ­so­bem hod­ně zkla­ma­lo. Naštěstí, a to mě nao­pak pří­jem­ně pře­kva­pi­lo, dru­hou půli jako­by snad psal někdo úpl­ně jiný. Hudba zís­ka­la na inten­zi­tě, špat­né ver­šo­vá­ní téměř vymi­ze­lo a her­ci tak dosta­li mož­nost si sku­teč­ně zazpí­vat a dodr­žet nepsa­ná pra­vi­dla dekla­ro­va­né­ho žán­ru. Říkanek uby­lo, při­by­lo smys­lu­pl­né­ho sku­teč­ně zpí­va­né­ho tex­tu a cel­ko­vý dojem byl zachrá­něn.

Herci

Herecké výko­ny v muzi­ká­lu byly cel­ko­vě vel­mi vyvá­že­né, až na typic­ky otrav­nou Kateřinu Steinerovou, jejíž doslo­va vidlác­ký před­nes s řeza­vým hla­sem oprav­du nemo­hu vystát už od její­ho sna­že­ní v Osmém svě­ta­dí­lu, kte­rý tím napros­to pohřbi­la. V Krysařovi naštěs­tí dosta­la jen doce­la málo pro­sto­ru, a tak byl její pře­hrá­va­ný smy­sl pro jed­no­du­chost a nedo­sta­tek talen­tu v kom­bi­na­ci s cir­ku­lár­ní pilou v hla­siv­kách doce­la rych­le zapo­me­nut. Naopak ústřed­ní duo v podá­ní Přemysla Pálka coby Krysaře a Marie Křížové v roli Agnes nemě­lo chy­bu. Pálek se svým hlu­bo­kým hla­sem dodal Krysařovi v kápi skvě­lou tem­nou atmo­sfé­ru a Křížová osl­ňo­va­la výbor­ným zpě­vem a nečer­no­bí­lou rolí, kte­rá vždy umož­ní vděč­ně vynik­nout. Milan Peroutka coby rybář, kte­rý během děje zaži­je osob­nost­ní pře­rod to má vel­mi podob­né, jako část muzi­ká­lu před a po pře­stáv­ce. Zpočátku mu chví­li trvá, než se na jeviš­ti uklid­ní a nala­dí na tu správ­nou notu, ale jakmi­le se pub­li­kum vrá­tí ke zhléd­nu­tí dru­hé čás­ti, začne řádit jako čer­ná ruka a div, že si nepři­vlast­ní hlav­ní roli celé­ho muzi­ká­lu pro sebe. David Suchařípa v roli osu­du před­ve­dl mys­lím přes­ně, co se od něj oče­ká­va­lo – nenadchl, ani neu­ra­zil. To samé mohu říci o Anně Slováčkové, kte­réž­to před­nes a hra­ní poměr­ně přes­ně odpo­ví­da­lo pova­ze její posta­vy – šikov­ná, sna­ži­vá, ale v jádru stá­le lehce až více otrav­ná. Zmínit ješ­tě musím zlo­či­nec­ké trio Starosta, Hostinský a Rychtář / Ženich, kte­ré spo­leč­ně díky dob­ře napsa­ným scé­ná­řům skvě­le zafun­go­va­lo. Jan Apolenář a Henrich Šiška spo­lu vytvo­ři­li skvě­lý a uvě­ři­tel­ný zlo­či­nec­ký pakt, do kte­ré­ho se sice Rychtář Richard Bergman bez vět­ší­ho při­spě­ní vetřel, ale dohro­ma­dy jim to kla­pa­lo. Trochu mě mrze­lo, že jsme v roli Starosty nena­ra­zi­li  Zounara, ale na dru­hou stra­nu Apolenář byl coby zko­rum­po­va­ný stát­ní úřed­ník více než důstoj­nou náhra­dou – a mož­ná, že po zhléd­nu­tí té samé role se Zounarem bych za kome­di­ál­ně­ji ladě­nou náhra­du ozna­čil spí­še prá­vě Zounara, kte­rý je skvě­lý zápo­rák, ale více mu svěd­čí tako­vé ty „vtip­něj­ší“ zlé role.

Za moc pěk­né herec­ké a hlav­ně taneč­ní výko­ny musím ješ­tě podě­ko­vat Krysařově duši v podá­ní dnes již tři­nác­ti­le­té­ho Štěpána Köhlera, kte­rý za své sna­že­ní skli­dil zaslou­že­né ova­ce a je tak slib­nou posta­vou do muzi­ká­lo­vé budouc­nos­ti. No a na závěr ješ­tě zmí­ním vtip­né duo Martin Sobotka a Jan Vlas, kte­ří ztvár­ni­li opi­lec­ké a vra­houn­ské duo a jako vždy se neprá­vem těši­li z inten­ziv­ní­ho potles­ku, kte­rý si však neza­slou­ži­li oni sami, nýbrž jejich vděč­né obsa­ze­ní. Neříkám, že byli špat­ní, to roz­hod­ně ne, jen úspě­chy těch­to „vtip­ných“ postav jsou pokaž­dé tak tro­chu ne zce­la zaslou­že­né, opro­ti her­cům, kte­ří to mají v hlav­ních rolích muzi­kál­ně vydře­né.

Závěrem

S původ­ním čes­kým muzi­ká­lem Krysař se to ve výsled­ku má doce­la stej­ně, jako s tím Tajemstvím. Neoplývá vel­ko­le­pou scé­nou ani výpra­vou, ale dohá­ní to smys­lu­pl­ným a ne za kaž­dou cenu dob­ře kon­čí­cím dějem, kte­rý je pro­tkán ori­gi­nál­ní, i když v prv­ní půli znač­ně pokul­há­va­jí­cí hud­bou Daniela Landy. Má své herec­ké pře­šla­py, ale těch naroz­díl od pove­de­ných cas­tingů není ani zlo­mek, tak­že když se děj i hud­ba v dru­hé polo­vi­ně muzi­ká­lu netra­dič­ně sta­nou mno­hem lep­ší, než polo­vi­na prv­ní, jste rádi, že jste tuhle kla­si­ku, kte­rá si u nás odby­la už přes tisí­cov­ku repríz, vyra­zi­li. Je to v dneš­ní době, kdy muzi­ká­ly sáze­jí pře­de­vším na vel­ko­le­pou výpra­vu a tri­ky, oprav­du nevšed­ní komor­něj­ší, ale přes­to roz­mách­lej­ší záži­tek. A ano, v Landově Krysaři se tyhle dvě slo­va oprav­du dají slou­čit do spo­leč­né­ho dojmu.

Uděluji 75%

Autor: Lukáš
Webový projekt Zapisuji.cz
Princess of the mlejn  – pohádka, jakou svět neviděl –  65  %
24. května 2025Princess of the mlejn – pohádka, jakou svět neviděl – 65 %Právě dnes večer jsem byla poslána do Peškovky v Praze na premiéru divadelní hry Princess of the mlejn, což je parodie na pohádku Princezna ze mlejna (1994) Zdeňka Trošky. Nové zpracování původně naivní pohádky pro malé…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Jess a Joe navždy - odvaha dívat se na svět dětskýma očima
7. ledna 2025Jess a Joe navždy - odvaha dívat se na svět dětskýma očimaComing of age patří mezi jeden z mých nejoblíbenějších literárních žánrů. Nejslavnějším dílem tohoto typu je bezpochyby román Kdo chytá v žitě od Jeroma D. Salingera. Od víc současných autorů je populární například kniha Ten, kdo stojí v koutě od…Vydáno v rubrice: Divadelní aktuality
Politika správcovny v Klubovně Kašparu
31. května 2024Politika správcovny v Klubovně KašparuVětšině průměrných diváků nejspíš nic neřekne, když pod divadelním textem uvidí zkratku S. d. Ch. Těm vzdělanějším ale jistě dojde, že se jedná o pseudonym českého spisovatele a dramatika Miloslava Vojtíška, který patří v současnosti mezi…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Legendární muzikál Tomáše Vorla na prknech Divadla Na Fidlovačce
27. května 2024Legendární muzikál Tomáše Vorla na prknech Divadla Na FidlovačceKaždý, kdo se jen trochu zajímá o českou kinematografii, jistě někdy slyšel o filmovém muzikálu, nebo lépe řečeno rytmikálu režiséra Tomáše Vorla Kouř. Tento dnes již kultovní snímek vznikl na základě několika jeho předchozích prací. Příběhově…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Vanya - Čechov pro 21. století
26. května 2024Vanya - Čechov pro 21. stoletíAnton Pavlovič Čechov je pravděpodobně jeden z nejznámějších ruských dramatiků. Je představitelem tzv. lyrického dramatu, kde se důležité pasáže děje odehrávají nikoliv v reálném životě ale v citovém nitru postav. Zejména pro své nejvýznamnější dílo -…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Chladné dítě - Marius von Mayenburg
20. května 2023Chladné dítě - Marius von MayenburgMayenburg je současný německý dramatik, jehož vztahové drama si připravili jako absolventskou inscenaci studenti 3. ročníku KČD v režii Tomáše Ráliše v divadlu Disk. Jedná se o hru hranou takříkajíc na "jeden zátah", tedy bez přestávky,…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Verrücktes Blut (Šílená krev)
30. března 2020Verrücktes Blut (Šílená krev)Nová scéna Národního padla nabízí velmi často zajímavá představení, v poslední době jsem tam krom obligátního Čekání na Godota shlédl i velmi pozoruhodnou německou hru Šílená krev, kterou v Praze exkluzivně představil - ve spolupráci s…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Taking Off company - Oblíbenci
30. března 2020Taking Off company - OblíbenciHru Oblíbenci od švýcarské autorky Laury de Weck (ročník narození 1981) jsem shlédl v neděli v Paláci Akropolis, takže dojmy jsou ještě docela čerstvé a zároveň už mám trochu toho potřebného kontemplačního odstupu. Podtitulek "nebezpečné známosti…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Othello, benátský mouřenín
27. března 2020Othello, benátský mouřenínOthello patří mezi nejslavnější Shakespearovy hry, bohužel jsem jej však až do včerejšího dne neměl tu možnost spatřit na své vlastní zornice. Konkrétně se jednalo o druhou premiéru ve Stavovském padle v režii Daniela Špinara, velmi…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Co se stalo, když Nora opustila manžela (aneb Opory společnosti) - Elfriede Jelinek
27. března 2020Co se stalo, když Nora opustila manžela (aneb Opory společnosti) - Elfriede JelinekE. Jelinek (nositelka Nobelovy ceny) je poměrně známá německy píšící autorka, která z prken, jež znamenají svět pronikla i do světa stříbrného plátna v podobě filmu Pianistka, který měl poměrně kontroverzní recenze.Neméně kontroverzní je ale i…Vydáno v rubrice: Divadelní recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře