Experiment s dívčím srdcem

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Povídková kni­ha nese podti­tul: Jednoduché povíd­ky o slo­ži­tých vzta­zích. Autor se zde v šest­nác­ti povíd­kách sna­ží pou­ká­zat na to, co všech­no se může stát během zdán­li­vě kaž­do­den­ních čin­nos­tí. Většina poví­dek mají pou­ká­zat na to, jaký život je a jaký doká­že být. Šťastný i smut­ný. Tragikomický. Jak nám osud doká­že zasáh­nout do živo­ta a obrá­tit ho naru­by.

Když se mi kni­ha dosta­la do ruky, byla jsem prve une­še­ná zpra­co­vá­ním kni­hy. Před začát­kem kaž­dé kapi­to­ly je ilu­stra­ce geo­me­t­ric­ké­ho srd­ce, což vypa­dá napros­to bož­sky. Font písma je straš­ně pří­jem­ný na pohled a čte se to sko­ro samo. Obálka je tak­též neu­vě­ři­tel­ně zají­ma­vá a je sku­teč­ná radost se na kni­hu dívat.

„Právě tohle Bruno nikdy niko­mu nedo­vo­lil. Nedal se zachrá­nit. Odmítal jakou­ko­li pomoc a sys­te­ma­tic­ky se ničil, ztra­cen ve svém podiv­ném svě­tě samo­ty a opuš­tě­nos­ti, kam nikdy niko­ho nepus­til.“ (str. 20; Bruno Štolfa, ber­nar­dýn)

K obsa­hu kni­hy jsem před začát­kem čte­ní byla poně­kud skep­tic­ká. Abych byla upřím­ná, nemám ani tuše­ní proč. Očekávala jsem, že se mi bude kni­ha líbit, ale ne to, že občas budu jenom kou­kat s ote­vře­nou pusou. Nečekala jsem, že v kaž­dé dru­hé povíd­ce najdu něco, co mě tak zasáh­ne. Chvilkama se mi stá­va­lo, že jsem muse­la kni­hu na něja­ký čas odlo­žit a popře­mýš­let o tom, co jsem prá­vě čet­la. Tak cel­ko­vě si mys­lím, že je to typ kni­hy, nad kte­rou se musí­te občas zamys­let, abys­te moh­li oce­nit cel­ko­vou kva­li­tu kni­hy.

„Některým dív­kám je pří­jem­no mlu­vit o sobě jako o křeh­kém před­mě­tu, jímž je smý­ká­no, jehož je pou­ži­to a zne­u­ži­to, je odho­zen, zni­čen, devas­to­ván, a to všech­no bez sebe­men­ší mož­nos­ti coko­li ovliv­nit, jak­ko­li se brá­nit, bez jaké­ko­li mož­nos­ti pro­je­vit svou vůli.“ (str. 31; Experiment s dív­čím srd­cem)

Co se týče dal­ších kva­lit kni­hy, nesmím zapo­me­nout na to, jak je kni­ha čti­vá. Jsem si jis­tá, že k tomu také hod­ně při­spí­vá dél­ka poví­dek, pro­to­že žád­ná povíd­ka nemá moc stran. Je to dob­ré pře­de­vším v tom, že nemu­sí­te odchá­zet v polo­vi­ně roz­je­té­ho pří­bě­hu, pro­to­že jed­not­li­vé povíd­ky budou spí­še tako­vé jed­no­hub­ky.

Ohledně zápor­ných věcí musím vytknout to, že obsah, kte­rý se nachá­zí na kon­ci, nesou­hla­sí s čís­lo­vá­ním strá­nek poví­dek. Každopádně, pro mě to není nic, na čem by nějak moc zále­že­lo a na kva­li­tě kni­hy to neu­bí­rá. Na obsah se prav­dě­po­dob­ně už nikdy nepo­dí­vám, tak­že jsem s tímhle malým nega­tiv­ním detai­lem smí­ře­ná.

„ ‚Láska je svě­řit se a věřit,‘ pro­hla­šo­val čas­to. Chtěl, aby se mu ženy svě­řo­va­ly, chtěl, aby mu věři­ly. Ale on sám se niko­mu nesvě­řo­val a niko­mu nevě­řil.“ (str. 125; Jakub)

Kdybych měla kni­hu cel­ko­vě zhod­no­tit, dala bych jí tak 76%. Pro mě je ta kni­ha mezi tře­mi a čtyř­mi hvěz­dič­ka­mi. Na dru­hou stra­nu si jsem jis­tá, že se ke kni­ze roz­hod­ně vrá­tím a někte­ré mé oblí­be­né povíd­ky si pře­čtu zno­va. A mys­lím, že jest­li jste typ člo­vě­ka, kte­rý rád pře­mýš­lí nad tím, co pře­če­tl, roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji tuhle kníž­ku.

„Byl už něko­lik let roz­ve­de­ný a zvol­na nabý­val dojmu, že kaž­dé zami­lo­vá­ní musí nut­ně kon­čit zkla­má­ním.“ (str. 159; Třikrát a napo­sled)

Knihu k recen­zi poskyt­lo nakla­da­tel­ství Albatros Media. Knihu zde lze také zakou­pit.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře