František Kvíz: Houbařův sen

Budete s vílou sbí­rat fial­ko­vý pyl, poslou­chat vozy potul­ných ciká­nů, ucí­tí­te pach vlků tak zblíz­ka, až se vám budou ježit chlu­py na zádech, nadý­chá­te na ruce zmrz­lým obrům a já nevím, tře­ba ochut­ná­te ovčí sýr. Tyto pohád­ky doslo­va nabí­ze­jí množ­ství smys­lo­vých zážit­ků. Autorovi se totiž úžas­ně poved­lo vykres­lit nejen oprav­do­vé reá­lie, kde se jeho pří­běhy ode­hrá­va­jí, inspi­ro­vá­ny oprav­du lido­vým vyprá­vě­ním, ale také pří­běhy samot­né. To, co se děje kolem. To, co vám tvo­ří v hla­vě tu skvě­lou atmo­sfé­ru, v níž se ode­hrá­va­jí fak­ta.

A mís­ta, kde se pří­běhy ode­hrá­va­jí, může­te jako bonus oprav­du navští­vit, pro­to­že exis­tu­jí!

„Dnes je dík pra­co­vi­tým lidem v Dolském mlýně odkry­ta spous­ta tako­vých mlýn­ských kame­nů. Těžko už někdo zjis­tí, kte­rý je ten z psí­ho oka. Když si je pro­hléd­ne­te, může­te si ale­spoň udě­lat před­sta­vu, jak obrov­ská ta psí obluda muse­la být. Jisté je ovšem to, že dokud bude ulo­že­no v mlýně, nemů­že vel­ký čer­ný pes zno­vu povstat z baži­ny. Běda ale tomu, kdo by ho do bažin pod Růžovým vrchem dopra­vil zpět…“

Tak, tohle je pros­tá pověst, příběh ze sta­ré kro­ni­ky nebo odvy­prá­vě­ný a pře­dá­va­ný po gene­ra­ce, občas jsou někde víly, skřít­ci, posta­vy nad­při­ro­ze­né… a někde je syro­vá pří­ro­da a pří­běhy, kte­ré jsou pro­tknu­ty moud­ros­tí pří­ro­dy. Tohle mi voně­lo jako Bílý tesák:

„Uběhly tři týd­ny a v hlu­bo­kém lese se zaho­ji­la vlčí­mu krá­li trž­ná rána po boji s med­vě­dem. Zlomená noha již také srost­la a král mohl sice kul­ha­vě, ovšem již jis­tě, cho­dit. Nebylo to ješ­tě  na lov, dlou­hý běh či něja­ký boj, ale oko­lo dou­pat se pohy­bo­vat mohl. Jaro pře­chá­ze­lo v léto a zvě­ře bylo dost, tak­že smeč­ka nehla­do­vě­la a nemu­se­la opouš­tět svůj les­ní revír. Wolfin i ostat­ní vlča­ta povy­rost­la a podo­ba­la se svým dospě­lým rodi­čům. Bérin vyros­tl také, ale vzhle­dem byl podo­ben psím rodi­čům. Vyšší a hou­žev­na­těj­ší než vlci. Nebojácný, neú­stup­ný, věr­ný a hrdý. Na dru­hou stra­nu mu chy­bě­la pruž­nost vlčí­ho těla, lep­ší čich, zrak, sluch a schop­nost pohy­bo­vat se neslyš­ně v les­ním pod­ros­tu. Zkrátka tam, kde vlča­ta vyni­ka­la, Bérin byl prů­měr­ný, tam kde se vlča­ta dostá­va­la do úzkých, Bérin neo­myl­ně tri­um­fo­val. Vzájemně se výteč­ně dopl­ňo­va­li a jako smeč­ka tvo­ři­li výbor­ný tým.

Život v lese šel dál svou ces­tou bez zášti ke komu­ko­liv a nikdo netu­šil, co se na ně chys­tá…“

S kaž­dou pohád­kou jsem se zasní­va­la jinak. Každá má totiž svůj oso­bi­tý styl, jiné vyprá­vě­ní, jiné kuli­sy, jinak autor vzal za pače­sy pří­le­ži­tost a námět, kte­rý dostal pod ruku. No, zpr­vu to na mne půso­bi­lo poně­kud neu­če­sa­ně, ale zhru­ba v polo­vi­ně kni­hy jsem si oddech­la s vědo­mím, že to asi byl záměr a že to byl záměr vel­mi rafi­no­va­ný a úspěš­ný. A jedi­neč­ný.

Nořila jsem se hlou­bě­ji a hlou­bě­ji do pří­bě­hů, kte­ré nenu­di­ly snad prá­vě pro­to, že byl kaž­dý napros­to jiný. Každý chut­nal jinak. Jako hos­ti­na o mno­ha cho­dech.

S tím také ke kni­ze pro­sím při­stu­puj­te. Nedá se snad ani pře­číst na jeden zátah, člo­věk by byl pře­je­de­ný, pře­plá­ca­ný a bylo by mu špat­ně. Každý příběh je oprav­du jiný a stej­ně, jako by vám někdo vyprá­věl na dobrou noc jeden, musí­te si hez­ky, opa­tr­ně a poma­lič­ku, vzít jeden příběh před kaž­dým spa­ním. Každou noc, kaž­dý večer. Jako lahůd­ku.

Je to sou­bor pří­bě­hů, jež jsou oprav­du jako vzác­né bon­bo­ny z bon­bo­ni­é­ru. Nepředvídatelné, ale lahod­né. Každý jiný. Děti bavi­ly obráz­ky, kte­ré jsou dět­skou rukou kres­le­né a dáva­jí tak pří­bě­hům tu duši, vědo­mí, že s nimi už někdo pra­co­val a dal si tu prá­ci k nim nakres­lit obrá­zek. Vnímal příběh. Můžete se na obráz­ky dívat a pře­mýš­let, jak asi děti měly před oči­ma to, co se jim podí­va­lo, čet­lo… Obři, cikán­ské kočov­né vozy, fial­ky, mly­ná­ře, pod­ze­mí Českého Švýcarska? Tolik magic­kých míst, tolik divo­kých a nezkrot­ných poví­da­ček, bájí… Je to poklad­ni­ce pro podob­né tvůr­čí psa­ní, a František Kvíz to vzal za ten správ­ný konec.

Vydalo nakla­da­tel­ství IFP Publishing, 2015, www.ifp-publishing.cz

---