Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Ghost Rider - Sympatický lebkoun, který hoří touhou Vás poznat.

Ghost Rider - Sympatický lebkoun, který hoří touhou Vás poznat.

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Nicku, míval jsem tě rád. Míval jsem tě rád a ty jsi mi to oplá­cel pove­de­ný­mi role­mi v ješ­tě pove­de­něj­ších sním­cích. Jako vyjuka­né­ho exper­ta přes zku­mav­ky jsem tě baš­til i s tou plan­da­vou ofi­nou a můžeš mi věřit - když tě ten­krát pokro­pi­ly ty stí­hač­ky, vyschlo mi v ústech a půl­ky se mi stáh­ly jako po pade­sá­ti otáč­kách kva­lit­ní­ho svě­rá­ku. Jako Nicku… nebu­du dělat kro­ca­na a při­znám se, že ses mi líbil i s tou dlou­hou hří­vou a při­le­pe­ný­mi bicá­ky v Con Air, kde jsi zpra­co­val hned půl­ku věz­ni­ce. Líbil ses mi nato­lik, že jsem bez breptá­ní pře­šel scé­nu, v níž ti pro­stře­li­li rame­no a ty sis toho ani nevši­ml. Sakra, Nicku, já tě strá­vil i v těch toli­krát zatra­co­va­ných Lovcích pokla­dů! Ostatní sice rem­ca­li, že je to blbost pro neo­pe­ře­né děti, ale já je nepo­slou­chal, pomod­lil jsem se a nako­nec se poba­vil víc než u obou Tomb Raiderů dohro­ma­dy. Nicku… býval jsi dob­rej… to jako kaž­do­pád­ně… ale… pro­sím tě… můžeš mi sak­ra vysvět­lit… pročpak teď hra­ješ… od dob Obchodníka se smr­tí (kde jsi byl mimo­cho­dem taky skvě­lej, Nicku)… v tako­vých srač­kách?!

Nicku, omlou­vám se za ten tvr­dý výraz, ale jinak to snad ani nejde. Nechápej mě ve zlém. Jsme kámo­ši a kámo­ši si občas muse­jí říkat nehez­ky zně­jí­cí věci. Rozhodně si tě nechci osed­lat a  namo­ci si hla­siv­ky něko­li­ke­rým „Olé!“. Vždyť tě mám rád. No a prá­vě pro­to nemůžu mlčet a nečin­ně při­hlí­žet tvé zká­ze! Chlape, sun­dej si ten kbe­lík, co máš na hla­vě, vytáh­ni si z uší ty kor­ko­vé špun­ty (špun­ty, Nicku!!!) a otoč se o sto osm­de­sát stup­ňů. Ať už ses upíchl na jakou­ko­li vodí­cí linii, věř mi, že zrov­na tahle smě­řu­je rov­nou do pek­la.

Cože?

Co říkáš, Nicku?

Že ti za to sluš­ně pla­tí? … No aby taky ne! Tihle chla­pí­ci vod Columbie jsou stej­ně tak zákeř­ní jako balí­ček žile­tek zape­če­ný do jableč­né­ho štr­údlu. Mávaj ti před oči­ma zele­ný­mi papír­ky, pořád opa­ku­jí, jak tě mají rádi, že jste jed­na vel­ká rodi­na, ale ve sku­teč­nos­ti... ...ale ve sku­teč­nos­ti to jenom hra­jí (i ty ban­kov­ky jsou urči­tě nama­lo­va­né vodov­ka­ma)! Oni vůbec nehle­dí na pub­li­kum, na jeho potře­by. Jde jim jen o pra­chy, a pokud pla­tíš za doj­nou krá­vu, berou tě, plá­ca­jí po rame­nou a meta­jí ti na stůl jeden kon­trakt za dru­hým. Což o to, že se ohá­ně­jí kra­vi­na­mi. Pro ně je kva­li­ta dru­ho­řa­dá.

Cože? Že tě maj divá­ci i tak rádi?

No joo­oo… Zatím ješ­tě tro­chu jo. Měj však na mys­li otře­pa­né úslo­ví: „Nic netr­vá věč­ně.“ Trpělivost divá­ků má své pat­řič­né meze. Pryč jsou časy, kdy jsi exce­lo­val jakož­to herec dvou-tří ospa­lých výra­zů v nej­růz­něj­ších akč­ňá­cích a thrille­rech. Nyní se situ­a­ce obrá­ti­la. Už nemů­žeš expe­ri­men­to­vat a  pokou­šet roze­žra­né­ho divá­ka kdeja­kou pro­duk­cí. Musíš si svě­do­mi­tě vybí­rat a nepo­de­pi­so­vat vše, na čem je vytiš­tě­na osmi­míst­ná suma. No pros­tě - musíš se pře­ko­nat, odo­lat šus­tě­ní peněz a igno­ro­vat přá­ní poří­dit si kom­plet­ně pod­skle­pe­ný dům s dese­ti kou­pel­na­mi a gará­že­mi pro sbě­ra­tel­skou edi­ci Porsche. Stačí vskut­ku málo: naho­dit nesmlou­va­vý výraz, něko­li­krát zaký­vat hla­vou ve smě­ru vodo­rov­ném (já vím, že to umíš jen ve svis­lém, ale s  tím už si nějak pora­dí­me) a sro­zu­mi­tel­ně říci: „Sorry, páno­vé, ale v  tom fil­mu, za kte­rý mi nabí­zí­te dva­cet mili­o­nů dola­rů a dese­ti­pro­cent­ní pro­vi­ze ze zis­ku, hrát nebu­du.“

Jenže ty to zjev­ně neu­míš, Nicku. Vystoupal jsi na vrchol poměr­ně snad­no (záslu­hou neče­ka­né­ho Oscara), měl jsi štěs­tí na dob­ré role a teď… nyní, když se tvůj agent lehce flá­ká… děláš všech­no pro to, aby jsi skon­čil v těch nej­za­pad­lej­ších regá­lech video­půj­čo­ven. Ano, ano, rtuť v tep­lo­mě­rech kle­pe na dva­ačty­ři­cít­ku a Sprinklery na stro­pech budou coby dup roz­stři­ko­vat vodu. Ještě pár tako­vých sním­ků jako Rituál a Ghost Rider a  mlýn­ské kame­ny tě roz­měl­ní na ty nej­béč­ko­věj­ší mik­ro­čás­teč­ky.

Nicku, kalich pozvol­na pře­té­ká. Zakruť s tou hla­vou a zkus si aspoň jed­nou pře­číst scé­nář dřív než pár minut před úvod­ní klap­kou! Nic tím nezka­zíš. V opač­ném pří­pa­dě skon­číš jako Travolta, můj kámoš z Hollywoodu. Taky mě nepo­slou­chal a kde teď je? Opravdu… Nicku… pře­staň blb­nout, roz­luč se s kama­rá­dy (a s Tsui Harkem jakbys­met) a vrať se tam, kde jsi figu­ro­val něko­lik sezón nazpět.

Co říkáš? Jestli mě jako něco naštva­lo?

Ne, jsem rela­tiv­ně v klíd­ku. Nohy na sto­le, klá­ves­ni­ce na rame­nou. Jen jsem pros­tě pocí­til potře­bu pro­mlu­vit ti do duše.

No dob­ře. Dostal mě ten Ghost Rider. Ač mě nevy­to­čil tak jako ostat­ní a já se u něj doce­la bavil (avšak tako­vým tím zvrá­ce­ným způ­so­bem), musel bych být asi smys­lů zba­ve­ný, abych neza­vět­řil onen zka­že­ný zápach a dro­lí­cí se obrys tvých pra­cek v chod­ní­ku slá­vy. Co si bude­me namlou­vat, on ten biják není dva­krát pove­de­nej a Mark Steven Johnson by zaslu­ho­val doži­vot­ní odně­tí prá­va na jaké­ko­li komik­so­vé adap­ta­ce a vůbec na všech­ny sním­ky, v nichž jde o postup­nou likvi­da­ci fil­mo­vých svi­ní.

Já vím, Nicku. Ty sis chtěl spl­nit sen. Tak dlou­ho jsi vykři­ko­val do svě­ta, že prah­neš po  něja­ké komik­so­vé posta­vě, a tak dlou­ho tě nikdo nebral na zře­tel... Nevyšlo to se Supermanem, ani s Batmanem a na cas­ting Spider-Mana tě ani nepři­zva­li (samo­zřej­mě, Nicku, bylo to pod­lé). Když se pak na scé­ně obje­vil Johnson, chla­pík, kte­rý vzkří­sil Daredevila jenom pro to, aby jej hned poslé­ze uzem­nil něko­li­ke­rým mách­nu­tím režij­ní tak­tov­ky, a vypsal kon­kurs na obsa­ze­ní role akro­ba­tic­ké­ho motor­ká­ře, jenž se v časech hus­to­vlasých upsal Ďáblovi, aby zachrá­nil rako­vi­nou zmá­ha­né­ho otce, vyra­šil ti na tvá­ři úsměv o veli­kos­ti panam­ské­ho prů­pla­vu.

Neboj, nebu­du tě zase pes­ko­vat a otlou­kat ti o leb­ku roz­hod­nu­tí, kte­ré je už, bohu­žel, nezvrat­né. Drobné kázá­ní si přes­to nemo­hu odpus­tit (Nicku, poklek­ni). Ačkoliv chá­pu, že jsi jed­nal za enorm­ně napnu­té­ho obli­čejo­vé­ho sval­stva a  chvil­ko­vé­ho výpad­ku mys­li, mohl ses jakož­to herec­ký ruti­nér vze­přít, s  roz­hod­nu­tím posečkat a ujed­nat si nej­pr­ve všech­na pro a pro­ti. Tím bys nic nezka­zil. A nao­pak – mož­ná by sis uvě­do­mil, že zrov­na Johnson nále­ží mezi tvůr­ce, s nimiž se spo­lu­pra­cu­je jen teh­dy, znáš-li nazpa­měť popla­cho­vé směr­ni­ce.

Nicku…

Nicku?!

Posloucháš mě vůbec???

Vytáhni si, sak­ra, ty špun­ty!

(nyní již koneč­ně recen­ze)

Netvrdím, že si Johnson zaslu­hu­je řetě­zem přes prdel - jen se domní­vám, že se zrov­na on nena­ro­dil pro žánr komik­so­vých bijá­ků. Ghost Rider vyka­zu­je stej­né stru­py jako Daredevil. I z něj sálá obrov­ská dáv­ka nad­še­ní a tou­ha kva­li­fi­ko­vat se mezi eli­tu tvůr­ců, kte­ří jsou s bub­li­no­vým mat­ro­šem za jed­no. Johnson se však sna­ží až přespří­liš, cir­ku­lár­ce dává co pro­to a pili­ny mu vyrý­va­jí do ruko­pi­su řadu vrá­sek. Filmař, jenž se naděj­ně uve­dl dra­ma­tem Simon Birch, zapo­mí­ná totiž na nej­zá­sad­něj­ší pra­vi­dlo. Na to, že je veš­ke­rý hod­not­ný výsle­dek odra­zem důklad­né prá­ce a neskrom­né časo­vé inves­ti­ce.

Co naplat. Kdyby Johnson adap­to­val scé­nář koho­ko­liv jiné­ho, mož­ná bych jej ješ­tě poli­to­val a pli­val na jinou tram­vaj. Takhle ale nemůžu. Johnson zasel seme­no na celém lánu, a jeli­kož se prá­ce ujal jakož­to pří­vr­že­nec názo­ru „Nejsem pla­cen za hodi­ny, ale za výsle­dek“, nemoh­lo se zro­dit nic, co by bylo lid­mi opě­vo­vá­no, opra­šo­vá­no a  zacho­vá­vá­no jako doklad řeme­sl­nic­ké prá­ce pro dal­ší fil­mař­ské gene­ra­ce. Kdepak. Výsledek vychá­zí z  důvěr­ně zná­mé recep­tu­ry: „Napiš si své céč­ko­vé béč­ko za pár dnů“. Problém Ghost Ridera netkví ani tak v tom, že nepři­ná­ší nic, co by neby­lo již někde jin­de zvěč­ně­no, ale prá­vě v tom, jak násil­ně je zkon­stru­o­ván a že je totál­ně pod­ří­zen zámě­ru, aby v něm byly tři-čtyři bojo­vé scé­ny, jed­na fem­me fata­le s  push-up výstři­hem a něko­lik men­tor­ských mono­lo­gů o správ­ném hrdi­no­vi, kte­rý TO NEDĚLÁ PRO SEBE. Film je tedy už od počát­ku pohá­něn na bázi mini­mál­ně pře­svěd­či­vých scén a dras­tic­ky plo­chých dia­lo­gů („Jimmy, musí­me se roze­jít.“ – „Cože?“ – „Stěhuji se k mat­ce. Otec mě tady již nechce.“ – „To ne!“ – „Jimmy…“ – „Utečeme spo­lu pryč.“ – „A co tvá kari­é­ra?“ – „Na kari­é­ru kaš­lu. Zítra ve dva­náct odjíž­dí­me.“ – „Dobře“ – Muck). Johnson si nelá­me hla­vu se zásad­ní­mi momen­ty v  živo­tě hrdi­ny, takřka všech­ny situ­a­ce (ať už akč­ní, neakč­ní, roman­tic­ké, nero­man­tic­ké, srd­ce­ryv­né…) sta­ví na jed­nu úro­veň a  opo­mí­jí jaký­ko­li důraz, emoč­ní vyzně­ní a sna­hu uči­nit sní­mek méně „prů­le­to­vým“.

A výsled­ný pro­dukt? Ten je vše­li­ja­ký, jen ne uce­le­ný. Johnson si pros­tě uva­řil kafe, po chvil­ce úpor­né­ho pře­mýš­le­ní jej napadly ony tři-čtyři akč­ní scé­ny, v nichž hra­je prim ohni­vá motor­ka, vir­tu­ál­ní hoří­cí leb­ka a pro­kla­tě dlou­hý řetěz, a na jejich zákla­dě vysta­věl zby­tek fil­mu (zane­dba­tel­ných 90%). Pokud by byl ten­to postup, jemuž kon­cep­ce sním­ku doko­na­le odpo­ví­dá, dob­ře odhad­nu­tý, byl by jaký­ko­li údiv zby­teč­ný. Mezery mezi likvi­dač­ní­mi pasá­že­mi jsou vypl­ně­ny tou nej­na­dý­cha­něj­ší výpl­ňo­vou vatou (bez ohle­du na kon­zis­ten­ci a dal­ší pří­sluš­né vlast­nos­ti nava­zu­jí­cí­ho mate­ri­á­lu). Nechybí tuna žán­ro­vých klišé (hrdi­na neví, že vypá­lil uli­ci, hrdi­na zjiš­ťu­je, že je posti­že­ný, hrdi­na se svě­řu­je nej­bliž­ším…), bitva o svět, jež je ori­gi­nál­ně zalo­že­na na kusu pra­dáv­né­ho papí­ru, čty­ři pro­tiv­ní­ci, kte­ří se náhod­ně zje­vu­jí dle scé­náris­to­vy potře­by a kte­ří jsou tady z pros­té­ho důvo­du (aby růz­no­ro­dě pochcí­pa­li), ved­lej­ší posta­vy do počtu a  fórky-nefórky, umís­tě­né vždy tam, kde ruši­vě vyční­va­jí (s  výjim­kou hef­tu: „Jak je na tom motor­ka?“ – poté, co se Cage sty­lo­vě vyse­ká).

Sami bys­te podob­né­ho výsled­ku dosáh­li, kdy­bys­te si nakou­pi­li tři balíč­ky Puzzle, pro­mí­cha­li je a poku­si­li se sesta­vit jeden obrá­zek.

Ghost Rider je přes­to zábav­ným (či  spí­še sran­dov­ním) poči­nem. Avšak zábav­ným pro divá­ka, kte­rý se před pro­jek­cí pat­řič­ně obe­zná­mil s názo­rem veřej­nos­ti a se vše­mi „hap­py kri­ti­ka­mi“. Smíření se s fak­tem, že je Ghost Rider neho­ráz­ný prů­měr (a to ješ­tě záslu­hou jakž­takž ori­gi­nál­ní akce v  podá­ní při­lna­vé a ohněm zkrášle­né motor­ky), kte­rý nabí­zí pito­mouč­kou záplet­ku a nechut­ně pře­hrá­va­jí­cí­ho Nicolase Cagea, pro­spě­je kaž­dé­mu, kdo se ško­do­li­bě vyží­vá na hor­kou jehlou šitých poči­nech - v době, kdy jsou vyna­lo­že­né finan­ce mini­mál­ní. Opravdu; jít na to do kina, zacá­lo­vat půl dru­hé­ho kila a těšit se na str­hu­jí­cí řež, do hodi­ny bych spáchal omi­lost­ňu­jí­cí hara­ki­ri, ale takhle…

...takhle jsem se nao­pak náram­ně bavil. Možná jsem se bavil na účet těch, kte­ří se těši­li a vyprázd­ni­li obsah peně­žen­ky i za part­ner­ku, ale což… Je to už týden, co jsem Ghost Ridera viděl, a stá­le se usmí­vám při  vzpo­mín­ce na scé­nu, v níž si Cage poví­dá se svým obra­zem v zrca­dle.

Uáááááá!


Podívejte se na hodnocení Ghost Rider na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Jeho fotr, to je lotr! - Druhý díl o rodině Jebalových.17. února 2021 Jeho fotr, to je lotr! - Druhý díl o rodině Jebalových. Musím přiznat, že film Fotr je lotr (ano ten první) jsem viděl poprvé až v televizi v absolutní nevědomosti, o co jde. Díky tomu jsem byl příjemně překvapen, že se jedná o svěží komedii, v […] Posted in Retro filmové recenze
  • Univerzita pro příšerky12. července 2021 Univerzita pro příšerky Jednooký Mike Wazowski se na jedné školní exkurzi do továrny Příšerky s.r.o. doslova nadchne pro práci strašidla. Ve třídě sice nepatří mezi oblíbence, ale jeho chuť do života to nijak […] Posted in Retro filmové recenze
  • Ztracený letec22. února 2018 Ztracený letec Příběhy s motivem války – lhostejno jaké – se těší stále velké oblibě napříč čtenářskou obcí. Novým trendem v oblasti tohoto žánru, který se začal prosazovat během několika minulých let, […] Posted in Recenze knih
  • Texaský masakr motorovou pilou: příliš mnoho masakru, příliš málo Texasu v rebootu Netflixu22. února 2022 Texaský masakr motorovou pilou: příliš mnoho masakru, příliš málo Texasu v rebootu Netflixu Autobus plný mileniálních městských slizounů, kteří se vydali do texaského města duchů s La Croix a avokádovými toasty, rozřeže Leatherface ve filmu Texaský masakr motorovou pilou z roku […] Posted in Filmové recenze
  • Sonic & SEGA All-Stars Racing7. prosince 2020 Sonic & SEGA All-Stars Racing V rychlosti úvodem napíši, že tento titul se tvůrcům velmi povedl. Je to velmi zábavná závodní hra, u které se nudit rozhodně nebudete, ať už sami nebo s kamarády. Hra zaujme svojí […] Posted in Retro games
  • n200806141042 110. srpna 2008 Vlci (Skinwalkers) Otázka: „Co má společného tento film s filmem Vlk z roku 1994?“ Odpověď: „Absolutně nic až na lykantropii.“ Příběh je, jak jste odhadli z úvodu, velmi prostý. Dvě skupiny vlkodlaků […] Posted in Filmové recenze
  • U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%16. října 2019 U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70% Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh […] Posted in Filmové recenze
  • M3GAN14. ledna 2023 M3GAN První letošní mainstream hororová žánrovka je jen průměrnou high tech záležitostí. M3gan má sice velmi pochvalné zámořské ohlasy ( Rotteni i IMDB jsou překapivě velmi pochvalní), ale […] Posted in Krátké recenze
  • Lexikon přednášejících7. května 2021 Lexikon přednášejících Posted in Komiks
  • Pátá vlna - 45 %11. dubna 2016 Pátá vlna - 45 % Když se šestnáctiletá Cassie Sullivan snaží získat potraviny na opuštěné benzínové pumpě, tuší, že jí nepozornost může stát život. Ztratila už oba rodiče a snaží se najít svého bratra […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,86999 s | počet dotazů: 258 | paměť: 72217 KB. | 06.05.2024 - 16:34:52