Gosford Park

Robert Altman nás bere na exkur­zi do Anglie prv­ní polo­vi­ny dva­cá­té­ho sto­le­tí, kdy pat­ři­lo k dob­ré­mu bon­to­nu kaž­dé­ho šlech­ti­ce mít osob­ní­ho slu­hu, nále­ži­tě oka­tě pře­hlí­žet všech­ny ostat­ní, pořád­ně pro­dr­bat všech­ny oko­lo, až na nich nezů­sta­ne nit suchá a když se při­ho­dí něja­ká ta vraž­da pří­buz­né­ho, tak z toho vytřís­kat co nej­víc.

---

Píše se rok 1932 a Sir William McCordle se svou cho­tí Lady Silvií pořá­da­jí tra­dič­ní hon, na kte­rý je tře­ba sezvat pří­buz­né a zná­mé z dale­ké­ho a širo­ké­ho oko­lí. A tak se tu sjíž­dě­jí nej­růz­něj­ší aris­to­kra­té, jed­ni s holou zad­ni­cí a dru­zí s nadi­tý­mi peně­žen­ka­mi, jak už to bývá. Každý z nich (kro­mě dvou mla­dých šlech­ti­ců) však s sebou má své­ho osob­ní­ho slu­hu, služ­ku, popří­pa­dě oba dva. Přijíždí dokon­ce i „čer­ná ovce rodi­ny“ Ivor Novello, kte­rý se, oh jak odpor­né, živí herec­tvím v Hollywoodu. Ten s sebou nepři­vá­ží slu­hu, ale své­ho zná­mé­ho Morrise Weissmana s jeho slu­hou. Weissman je poně­kud vyši­nu­tý reži­sér, kte­rý si chce „oči­chat“ pro­stře­dí ang­lic­ké ven­kov­ské aris­to­kra­cie, mezi níž se má ode­hrát jeho nový film s detek­tiv­ní záplet­kou. A jeho slu­ha je, řek­ně­me vel­mi zvlášt­ní, ke kaž­dé­mu se cho­vá jako k sobě rov­né­mu a to by se samo­zřej­mě nemě­lo trpět. Dále při­jíž­dí sta­rá, lehce senil­ní, skrb­li­vá a nijak sym­pa­tic­ká hra­běn­ka Trenthamová, kte­rá zau­ču­je novou, lehce zbrklou a naiv­ní služ­ku Marry. Pak je tu ješ­tě baron Stockbridge s cho­tí, zchud­lý lord Nesbitt, se svou ženou, kte­rá těž­ce nese man­že­lo­vu neteč­nost k ní a dal­ší a dal­ší aris­to­kra­té a ješ­tě více slu­hů. Každý z nich si nese s sebou svůj život­ní pří­běh a v tom kolo­to­či postav a osu­dů se sta­ne na šlech­tic­kém síd­le vraž­da.

Zdá se vám to pro reži­sé­ra Roberta Altmana dosta­reč­ně šíle­né? Výborně, bude hůř :-)). Prozradím vám, že prv­ní polo­vi­nu pří­bě­hu to byl nápor na mozek zapa­ma­to­vat si všech 32 postav s jejich min­d­rá­ky a pro­blémy, kte­ré se dále pro­hlu­bu­jí a vybublá­va­jí na povrch. Tuto pro mne dost zni­ču­jí­cí část boha­tě nahra­di­la polo­vi­na dru­há, kte­rá posky­tu­je báječ­nou podí­va­nou plnou ost­rých slov­ních pře­stře­lek zaba­le­ných do uhla­ze­né­ho aris­to­kra­tic­ké­ho hávu mezi šlech­ti­ci. Nenechte se mýlit, pokud si mys­lí­te, že slu­žeb­nic­tvo hra­je dru­hé hous­le, vzá­jem­né vzta­hy mezi slou­ží­cí­mi a jejich život­ní pří­běhy jsou stej­ně důle­ži­té a dostá­va­jí stej­ný (ne-li vět­ší) pro­stor.

Altman si ke spo­lu­prá­ci na tom­to fil­mu při­zval celou plejá­du výbor­ných evrop­ských i zámoř­ských her­ců a vel­mi věr­ně navo­zu­je atmo­sfé­ru upa­da­jí­cí šlech­ty na poza­dí pře­kot­né­ho vývo­je prv­ní polo­vi­ny dva­cá­té­ho sto­le­tí. Na oko stá­le ješ­tě vrch­nost, kte­rá si může dik­to­vat, prak­tic­ky ale spo­leč­nost lidí s exis­tenč­ní­mi pro­blémy, kte­ří se zuby neh­ty sna­ží udr­žet svou spo­le­čen­skou příč­ku. Kamera, kte­ré se cho­pil Andrew Dunn jen pod­tr­hu­je cel­ko­vou atmo­sfé­ru fil­mu, kte­rá je, řekl bych, mír­ně ponu­rá. Herecké výko­ny jsou stan­dart­ní a nikdo z toho­to stan­dar­du také nevy­bo­ču­je. Snad jen stár­nou­cí Maggie Smith coby hra­běn­ka Trenthamová a Kristin Scott Thomas jako man­žel­ka staré­ho Lorda McCordlea. Ještě se mi vlast­ně moc líbil Alan Bates v roli major­do­ma Mr. Jenningse, kte­rý odve­dl kus skvě­lé prá­ce a hned bych si ho zaměst­nal jako osob­ní­ho slu­hu.

Ikdyž je Gosford Park dosti slo­ži­tý na ori­en­ta­ci a svým poma­lej­ším tem­pem může být pro někte­ré divá­ky i únav­ný, je pod­le mne fil­mem, kte­rý má své mís­to na svě­tě a své divá­ky. Je jak detek­tiv­kou, tak jem­nou sar­kasmy protka­nou kome­dií a kdo chce, najde si i psy­cho­lo­gic­kou nit pří­bě­hu. Mně osob­ně se cel­kem líbil, ale podru­hé ho vidět nemu­sím.

---

---