16. května 1905 – 12. srpna 1982
Sergio Leone sice obsadil Henryho Fondu do Tenkrát na Západě na základě obdivu, který léta choval k jeho westernovým rolím, ikonická postava Fondy jako ušlechtilého Američana, symbolu jeho mravních a lidských hodnot, se ale konstituovala i mimo tento žánr. Původní aspirant novinářského řemesla přesedlal koncem 20. let k divadlu (kde také začalo jeho celoživotní přátelství s Jamesem Stewartem) a v polovině 30. let se přesunul do Hollywoodu, kde měl opakovat jednu ze svých úspěšných divadelních rolí v The Farmer Takes a Wife (1939). Jeho úspěch byl okamžitý – pohledný mladý muž, vybavený odzbrojující opravdovostí a přirozeností projevu, se jakoby pro plátno přímo narodil. Studiová politika mu sice nabízela širokou škálu žánrů, jeho nejvýraznějšími úspěchy před válkou byla ale dramata Johna Forda Mladý Lincoln (Young Mr. Lincoln, 1939) 1982 a steinbeckovské Hrozny hněvu (The Grapes of Wrath, 1940). Po válečné službě v námořnictvu dokončil Fonda svou smlouvu se studiem skvostnou sérií (většimou) westernů s Johnem Fordem – Můj miláček Klementina (My Darling Clementine, 1946), Uprchlík (The Fugitive, 1947) a Fort Apache (1948) a noirovým dramatem Anatole Litvaka Dlouhá noc (The Long Night, 1947) – a pak se na osm let přesunul k divadlu. Na plátna se vrátil v roce 1955 v adaptaci svého divadelního úspěchu, válečné komedii Pan Roberts (Mr. Roberts). Jeho divadelní i filmová kariéra pokračovala pak další čtvrtstoletí – např. Vojna a mír (War and Peace, 1956), Nepravý muž (The Wrong Man, 1956), Dvanáct rozhněvaných mužů (12 Angry Men, 1967), Jak byl dobyt Západ (How the West Was Won, 1962), Bitva v Ardenách (Battle of the Bulge, 1965), Tenkrát na Západě, Cheyennský klub (The Cheyenne Social Club, 1970), Mé jméno je Nikdo (Il mio nome e Nessuno, 1973) – a uzavřela se strhujícím dramatem Marka Rydella Na Zlatém jezeře (On Golden Pond), kde vedle Katharine Hepburnové účinkovala i jeho dcera Jane.
Nejnovější komentáře